Neděle, 21. ledna

Opět digitalisace – a tentokrát to začíná být skutečně vážné.

M. Zima 22.12.2017

Máme jich za sebou už několik a výsledky jsou rozmanité, jak co do jednotlivých digitalisačních vln, tak ohledně individuálních dopadů. Digitalisace usnadnila, mnohdy i umožnila realisaci spousty projektů, které by bez ní buďto dopadly jinak, nebo by se vůbec nekonaly. Vedle mnoha užitečných výsledků přinesla často i sporné vymoženosti. Dala vzniknout novým profesím a zaměstnala mnohdy a to i v managerských posicích lidi, kteří by jinak skončili na dávkách. Bohu žel přitom často až přebujela do bezpříkladného sebeúčelu, ba i do destruktivního zneužití.

Vzpomeňme např, že to byla právě digitalisace, která umožnila Holocaust ve známé industriální podobě. Jedná se o skutečnost pro mnohé trapnou a proto ne obzvlášť zvýrazňovanou, naopak, nositel této digitalisační vlny, Hollerith D 11 od IBM, musel v Museu Holocaustu ve Washingtonu být nahrazen nenápadnějším menším přístrojem, aby nevyvolával problematické pocity u především Ami-návštěvníků. Strojové vybavení dosahovalo tehdy pouze ve skromném náznaku schopností dnešních PC¨s, bylo ale přesto tak cenné, že bylo během postupu US Army zajišťováno na úřadech a v KZ’s k tomu určenou speciální jednotkou.

Právě zmínění militérs společně s různými, mnohdy dubiosními službami záhy okupovali téma a byli u digitálního vývoje tou hnací silou. Není tedy divu, že se na výsledcích také pořádně podepsali a je až s podivem, že se přecijenom podařilo nasadit digitalisaci v tak široké míře i k solidním účelům. Tak vděčíme např. za vznik internetu Studené válce a AMIs, tedy jejich tajným službám, které potřebovaly velitelskou strukturu nezničitelnou jaderným úderem. Stejné služby se zapojily i do vývoje procesorů. a softwaru, takže jim tento equipment nabídl doposud nevídané možnosti kontroly na dálku, a to jak osob, tak nejrůznějších systémů, až sabotáže. („Osvědčilo“ se v různých válkách i v míru)

Prakticky každý již sám zažil i několik problematičtějších digitalisačních vln. Tak to byl např. projekt „Fabrika bez lidí“, - konsekventní CAM. Tedy v podstatě funkční propojení CAD a CNC obohacené o ideu „Flexibilní produkce“. Tak úplně to zatím nevychází, ona fabrika, ve které je člověk pouze rušivým faktorem se zatím nepodařila a člověk potřebný pouze jako konsument zatím přeci jenom nevychází.

Nebo projekt „Byro bez papíru“. Tam bylo to fiasco na první pohled zřejmé. Po vybavení kde koho ve firmě počítačem a po totálním prosíťování, měla veškerá činnost, včetně komunikace. probíhat „po drátě“, nikdo už neměl potřebovat papírovou dokumentaci. Očekával se vzrůst produktivity. Co ale razantně vzrostlo, byla spotřeba papíru. Kde kdo si zakládal „privátní“ archiv, protože nevěřil jak systému, tak managementu. (Obojí nedůvěra se zakládala na bohatých zkušenostech a byla tedy plně opodstatněná). Takže jednoho dne nejvyšší boss nechal přivézt zamykací kontejnery od externí recycling firmy a oznámil, že bude mít každý k disposici pouze polovinu kancelářské skříňky. Vše ostatní skončilo v těch kontejnerech a jelo se dál, jako před projektem.

A nyní stojíme opět před digitalisací, tentokrát „globální“. nesenou především v politické rovině, jako vládní úkol. Tentokrát je hlavním cílem „rychlý internet“. A jako už tolikrát, opět budí výroky odpovědných činitelů rozpaky a to hned ve dvou směrech. Diletantstvím a  zakrýváním skutečných cílů.

Vnucuje se tedy otázka : „Co jsou tentokrát naše skutečné Objektives ?“ Vždyť např. restriktivnějším přístupem k agresivním vnuceným reklamám by, při pokračování v normálním vývoji a rozvoji, současné kapacity ještě na dlouho vystačily pokrýt skutečnou smysluplnou potřebu.

Už dnes probíhá téměř standardně personifikované oslovení, včetně nabídky, a vypadá to, že mnohdy po zjištění bonity i tvorby cen. Sbírání údajů a různé kontroly nabírají pod zámínkou různých bojů a ochran už nyní nevídaných rozměrů ale to vše nebrání odpovědným orgánům potácet se nejrozmanitějšími selháními od jednoho průšvihu k druhému.

Skutečné cíle leží  tentokrát jinde, nežli v zkvalitnění služeb státní správy pro občana, v rychlejším internetu, kvalitnějších (i obrazových) datech. atd.. tentokrát jde o totální ovládnutí. o totální ekonomickou a finanční kontrolu, o perversní racionalisaci žívota dovedenou ad absurdum, provedenou na bázi určení ceny života každého jedince. Přitom jde o co nejzazší estimaci očekávaného vývoje každého jedince, včetně ovlivnění jeho osudového předurčení.

Jedna z oblastí denního života, pro jejíž radikální reformu mají být vytvořeny technické podmínky, jsou peníze. V „papírové“ formě mají zmizet, (Zkouší se to u bankovek 500 € pod záminkou zasazení tvrdé rány mafii, které tím mají vzniknout problémy při únosech). Taková operace bude konsekventním výrazem koncepce řídící role finančního průmyslu nad jeho ostatními odvětvími a nad životem jednotlivce tak jako tak. 

Co to znamená konkrétněji např ve zdravotnictví: Jestliže někdo potřebuje drahou terapii, vypočítá se její společenská rentabilita : Na základě dat o zdravotním stavu, stylu života, věku, ... se určí očekávaný termin úmrtí. Vzhledem ke společenské užitečnosti dané postavením, propojením, funkcí, ... se určí cena jednoho roku života posuzovaného individua. Vypočítá se očekávaná délka života dosažitelná aplikací zmíněné terapie, Získaná léta se vynásobí cenou roku života a jestliže je výsledek menší, nežli cena terapie, nebude terapie povolena. (Ve zjednodušené formě, při „demokraticky“ jednotné ceně života je tato metoda již aplikována. Přitom je všeobecně známo, že např. tvorba cen takové terapie je proces charakterisováný selháním politiků, gaunerstvím farma managerů a agentů, atd. , ale tím se de facto nikdo nezabývá.)

Jak si je možno lehce domyslet, jde o to vytvořit podmínky pro preferování „hodnotného“ a pro zavržení toho opačného, (Podoba se snahami nejhorších diktatur, nebo už i některých koncernů bude snad náhodná). Jde tedy o to, využít co nejobsažnějšího konglomerátu dat k takovému popsání osoby a osobnosti, že je možno detailně a především brzy, včas vyhodnotit schopnosti, deficity, sklony, atd,, prostě komplexní způsobilost ke konkrétnímu použití v aktuálním společenském zájmu a na základě zjištěné zpúsobilosti upravit osobní perspektivu.  Např. je možno řídit už v ranném vývojovém stadiu nejenom váhu priorit preferovaných typů ale i nenápadně ovlivňovat kopulační snahy a tím produkci na objednávku, cílené a včasné potlačování nežádoucích „zmetků“ pod ekonomickými aspekty jakož i potenciálních zdrojů nebezpečí, generovat v libovolném počtu ideály, atd, atd.

Pochopitelně, je možno říci, tak nějak tu ledacos už bylo. No, bylo a nebylo. Jistě, ona tu byla již i profesionálně provozovaná snaha vědět o každém víc, nežli on sám, aby mohl dotyčný být veden správnou cestou k lepším zítřkům. Patrně nejdále se na té stezce dostali soudruzi z DDR a jedna z teorií o jejich kolapsu říká, že se udusili daty, která nedokázali zpracovat. Tak nevím, jestli bychom protagonistům té přicházející digitalisace neměli přát stejný osud.

Miloslav Zima  (20.12.17)           

 

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.