Pondělí, 25. září , svátek má ticháčková

Svérázná dovolená Jana Řehoře

Čuřil 3.6.2013

Dvoumetrový pětatřicátník, jehož sto kilo se skládalo jen ze svalů a kostí, který pojídal kila chininu s gustem, s jakým asi jí normální smrtelník švestkové knedlíky, strávil originální dovolenou. Pro potěšení si šel totiž zaválčit. Ale nepředbíhejme...

hlavicka

Narodil se 28. března 1905 v Drahanovicích na Hané do velmi chudých poměrů. Po vychození Obecné školy se vyučil elektrikářem, částečně v místním cukrovaru, částečně pak u firmy Křižík v Praze. Touto profesí se také několik let živil, v roce 1926 se oženil a následující rok se stal otcem. Byl však povahy dobrodružné a chtěl poznat svět, proto se na konci dvacátých let rozhodl přijmout pracovní nabídku a i s rodinou odcestoval do Tunisu. Zde však nevydržel ani půlrok, neboť přijal práci ještě hlouběji v Africe. Zanechal manželku s dcerou na místě a sám odjel do Angoly a posléze do cínových dolů v Kongu. Asi nikdo se nemůže divit, že jeho žena takovýto vztah nevydržela a manželství se rozpadlo. Ještě předtím se mu ale narodil syn Jan.

Jednou za půl roku mu černý listonoš z Élisabethville s nasazením vlastního života přivezl proti proudu Konga chinin a poštu a po sedmi letech novou smlouvu k podepsání. Zřejmě se mu v místě líbilo, a tak znovu podepsal.

V té době se však nějakým záhadným způsobem dozvěděl, že si lidstvo, aby nevyšlo ze cviku, dalo opáčko válečných slastí, a že celý ten podnik spískal nějaký pán s knírkem, jména neznámého. Vzpomněl si, že má nárok na dvouletou dovolenou, sedl do kanoe a dal se klidně nést proudem až tam, odkud před dlouhými lety vyrazil.

Prošel výcvikem v Cizinecké legii a posléze se tak v Bordeaux jednoho dne objevil chlap s postavou pouťového siláka, který zděšeně uskakoval před tramvají, přes hlavní ulici musel být převeden strážníkem, aby ho něco nepřejelo, a přesto, že se jaro chýlilo ke konci, mu bylo zřejmě zima.
V Agde byl zařazen do čs. zahraniční armády, absolvoval boje na Marně u protitankového dělostřelectva, a po zhroucení Francie se přesunul spolu s dalšími do Velké Británie.

Zde se přihlásil k letectvu a byl zařazen do skupiny pro výcvik střelců. Ačkoliv ho celý absolvoval s dobrými výsledky, na konci kurzu mu hrozilo nebezpečí vyloučení, když velitel zjistil, že má asi 30kg nad maximální váhu stanovenou pro střelce, a že se se svojí rozložitou postavou nemůže do střelecké věže vejít. Ale vešel se. A to za cenu ztráty vlastního pohodlí a bezpečnosti - neboť létal bez protiflakové vesty, bez kyslíku a většiny teplého oblečení. Jan Řehoř se stal palubním střelcem (Air Gunner) 311. bombardovací perutě RAF, pod číslem (RAF VR) 787877.

Pro představu, jakou oběť podstupoval jen ohledně chladu - představte si, že budete 6-8 (někdy i více) hodin sedět na jednom místě v až -40°C a to jen v uniformě a standardní kožené kombinéze. To vše ve výškách i kolem 4km, kde je jen o něco více než polovina kyslíku, co na zemi...

Odlétal řadu náletů na Německo a mnoho patrol nad Biskajem, po dokončení turnusu (200 hodin) si však řekl dost. Jednak prožíval již 4. recidivu malárie a druhak si byl vědom svého kontraktu v Kongu a potřeby vrátit se z dovolené do práce. Byl okamžitě demobilizován, poněvadž práce v Kongu byla z kategorie válečně velmi důležitých, vytáhl z kufru svůj širák, zabalil Válečný kříž a medaili Za chrabrost, zajel si pro svou novou manželku, s níž se v Anglii oženil, a opustil jednotku podobným stylem, jakým k ní přišel: "A kdyby zase něco bylo, tak napište!", to byla jeho poslední slova, jak vzpomíná pilot Jiří Osolsobě.

Epilog:

V Africe zůstal až do roku 1952, pak se s manželkou vrátil do Anglie, která zde umírá. Jan se následně rozhodl odcestovat zpět do vlasti, v Plzni žil se svou dcerou z prvního manželství až do roku 1964, kdy ve svých 59 letech zemřel na následky četných tropických chorob.

Vyznamenání:

Čs. válečný kříž 1939 – 45, medaile Za chrabrost, medaile Za zásluhy II. stupně, Star 39 – 45, Atlantic Star, Defence Medal.

Zdroje:

Jan Řehoř ml., F/Lt. Jiří Osolsobě, VHÚ Praha

Momentka z výcviku střelců

obr1a.jpg

Vickers Wellington, na kterém létal i Jan Řehoř

4-w.jpg

Unikátní snímek "Veloušů" 311. perutě

Vickers-Wellington-MkIc-RAF-311Sqn-KX-K-

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.