Pátek, 22. září , svátek má polar, biggles, Kozef Jajetán Ventyl

Jak vycházet se včelami, aby s námi nevyběhly

silný kuřák 4.2.2013

Dnes se podíváme na to, zda je se včelami nějaká rozumná řeč anebo se jedná o nevyzpytatelný hmyz, jehož jedinou životní radostí je uštědřit nám důtku s výstrahou. Je podstatně výhodnější včely nechat v klidu než rozzuřenou včelu uklidňovat. To už mnohdy ani pozvání na večeři nespraví...

   Nejčastěji se se včelou setkáme tak, že si na nás sedne. Pokud máme na sobě třeba jasně žluté triko, je zřejmé, že ji přilákala barva trička a po krátkém prozkoumání zase odletí. Nebo si na nás sedne jen proto, že si potřebuje odpočinout. Ani v jednom z těchto případů není nutno propadnout panice, začít se zmítat a zoufale volat o pomoc. Stačí v klidu postát, nechat ji být a ona odletí. Jiná situace je, když přistane na vlasech. V tu chvíli je nejlepší strnout, protože ještě je šance, že odletí. Pokud ovšem cítíme, že je ve vlasech zamotaná, bzučí a motá se stále víc, nezbývá nic jiného než ji krátkým suchým úderem zabít. Prostě dát sobě nebo někomu jinému takový pohlavek. Nedoporučuji pak včelu po paměti ve vlasech vyhledávat. Obyčejně je ještě schopna dát žihadlo, i když vypadá, že je po ní. Je lepší, když si do vlasů nevidíme, nechat ji ve vlasech a vyčesat později. Pokud vybíráme již plácnutou včelu z vlasů někomu jinému, opatrně odhrneme překážející vlasy, rychlým pohybem uchopíme včelu za křídlo a bez otálení ji zahodíme. Živou včelu z vlasů nevybíráme.

   Děti obyčejně dostanou žihadlo ve chvíli, kdy prstíčkem včelu pošťuchují, aby popolezla anebo tak, že na ni bosky šlápnou. To je třeba dětem zabránit, aby do včel strkaly anebo je nenechat běhat bosé na trávníku, kde kvete třeba bílý jetel. Ale i když se to stane, tato žihadla nebývají nebezpečná a slzavé údolí zastavíme podáním nanuka nebo bonbonu.

   Dnes už se nesetkáváme se včelstvy, jehož příslušnice šmírují kolem úlu a pokud se někdo přiblíží na dohled, tak zavelí a na nebožáka se vrhnou stovky včel. Na jednu stranu je to dobře, na druhou stranu je ovšem lidová slovesnost ochuzena o rodinná vyprávění "Jak Pepíka poštípaly včely..." Nicméně to vyloučeno úplně není a pak je na místě zvolit bez dlouhého otálení úprk do nějaké místnosti. Pokud máme s sebou dítě, snažíme se na něj nezapomenout a přehodíme mu přes hlavu nějaký hadr nebo svetr. Přeci jen dítě snáší žihadla hůře než dospělý. Pokud není na blízku uzavřený prostor, snažíme se dostat do nějakého křoví nebo podrostu. Včely toho blbnutí v takovém prostředí dřív zanechají, protože je taky nebaví se proplétat větvičkami a navíc mají radši světlo než stín. Častěji než přímý útok můžeme zažít situaci, kdy zničehonic kolem nás víří ve vzduchu tisíce bzučících včel, které na nás i sedají, ale neútočí. To jsme se dostali do cesty rojícím se včelám a pokud nezačneme jančit, tak se vůbec nic nestane a my budeme o jeden mimořádný zážitek bohatší. Roj má jiné starosti a v dané chvíli jsou včely radostně naladěny, takže stačí o několik kroků klidně ustoupit a za chvíli není kolem vás ani jedna včela. Pokud ovšem nevydržíte s nervy a začnete tančit zběsilý odzemek, pak je o zábavu postaráno, protože i včely v roji se dokáží docela pěkně namíchnout. Prostě stručně řečeno, nejlepší, co může kdo při setkání se včelami udělat, je zachovat klid a vyvarovat se prudkých pohybů. Útočící včela se pozná podle toho, že nejprve do vás párkrát narazí. Pak je na místě jí začít usilovat o život. Ovšem nikoli tak, že se snažíme včelu srazit za letu, ale je nutné počkat, až na moment sedne, aby umístila žihadlo. Teprve v té chvíli má dostat pecku, jakoby jste ji chtěli smést do strany. Připlácnutá včela na ruku ještě stihne obyčejně bodnout.

   Tady sice radím, ale ani svou ženu jsem za dlouhá léta nedokázal přesvědčit, aby nejančila při setkání se včelou. Vždy, když ji spatřím, jak dlouhými kroky pádí přes zahradu, mává rukama jak při loučení s tchýní a zoufale volá "Jdou po mně...", tak je jasné, že kolem ní před chvilkou proletěla včela.

   Nicméně se čas od času může stát, že máme v očích slzy a koukáme na žihadlo v kůži. Je nutné co nejdříve žihadlo odstranit, protože ještě několik vteřin samovolně pumpuje a tlačí do rány stále více jedu. Nehtem, nožem nebo čímkoli ostrým žihadlo jakoby seškrábneme, abychom nevmačkli z jedového váčku do těla ještě více jedu. Většinou bolest hned trochu pomine. Pak stačí ránu potřít octem nebo cibulí a za chvíli je pokoj. Důležitá rada: pokud dostanete žihadlo do ruky, ihned sundejte prstýnky. Během několika vteřin může prst otéci, a pak už ho nesundáte. A oteklý prst, zaškrcený prstýnkem, je mimořádně nepříjemná věc, nehledě k tomu, že velice těžko se následně prstýnek na opuchlém prstu štípe nebo přeřezává. Už jsem to viděl a je to horor...

   Jsou ovšem případy, kdy veškerá legrace končí a jde doslova o život. Nejčastěji to je při spolknutí včely, která stačí ještě bodnout. Můžeme přehlédnout topící se včelu v čaji, a jde doslova o minuty. V tomto případě je třeba okamžitě dopravit postiženého k lékaři, protože otok poměrně rychle začne ucpávat dýchací cesty a hrozí udušení.

   Zrovna tak při bodnutí do oka nebo jeho těsné blízkosti. Těsnou blízkostí od oka není myšlena třeba lopatka, i když je to k oku relativně blízko. Ovšem žihadlo okolo oka může způsobit dočasnou slepotu a žihadlo v oční bulvě může skončit oslepnutím trvalým.

   Alergici na včelí jed obyčejně nosí příslušné léky u sebe, ovšem tato alergie se může vyvinout, aniž by to člověk vůbec věděl. Několik let nedostanete žihadlo, a najednou, i když s tím nikdy nebyl v minulosti problém, začne tělo reagovat alergicky. Obyčejně se člověku začne těžko dýchat, zrychlí se tep, nebo zčervená po celém těle nebo ztrácí rovnováhu. Těch příznaků je řada a zásadně - pokud žihadlo vyvolá nečekanou reakci, je nutné letět ihned k lékaři. Je lepší jet desetkrát zbytečně než jednou pozdě. Jde skutečně o život.

   V drtivé většině žihadel nejde o nic mimořádného, děti nejlépe vyléčíme utřením slziček, pohlazením a nějakou dobrůtkou, dospělí si rovněž utřou slzy, které jim vyhrkly, pokud bylo žihadlo v obličeji, tak získají přitažlivé čínské rysy a následně se budou asi tři dny drbat, protože hojící se otok svědí.

   Léčba se provádí injekcí kortikoidů či adrenalinem, v lékárně jsou k dostání tablety Zyrtec, Alerid či Zodac a další nebo mast Fenistil. 

   Takže závěr: Při bodnutí do dutiny ústní, do oka a jeho okolí a při alergické reakci okamžitě k lékaři. To pro jistotu i při větším počtu žihadel. Ovšem základním chováním člověka vůči včelám je klid bez prudkých pohybů, nechat je na pokoji a jen tiše pozorovat.

   

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.