Pondělí, 25. září , svátek má ticháčková

Jak jsme učili krávu dojit

silný kuřák 22.11.2012

   Pokračování včerejšího telení...

   Takže včera jsme skončili s tím, že na seně leželo mokré, špinavé. třesoucí se telátko a ve zdevastovaném chlévě pět metráků pološíleného hovězího. První starostí tedy bylo usušit a zahřát čerstvě narozenou jalůvku a co nejdříve jí dát napít. Manželka připravila teplou koupel, vytáhla sadu ručníků z věna a fén. Se šampóny. kondicionéry a podobným materiálem už jsem ji vyhnal. A po chvíli už na nás koukalo  suché a v rámci možností spokojené telátko. Nyní jsme ovšem museli z toho magora ve chlévě vydobýt nějaké mléko, bez něhož by tele nemělo šanci přežít. Nebudu zastírat, že jsem měl podobné pocity, jako před návštěvou zubaře. Kráva ležela uprostřed toho svinčíku a v klidu přežvykovala. Jakžtakž jsme prostor vyklidili a srovnali a pod krávu nastlali slámu. To vše probíhalo v klidu, kravka byla znovu uvázána, ale ve vzduchu bylo cítit napětí jak před bouřkou. Ve chvíli, kdy jsem se pokusil zpod krávy vydolovat vemeno, vylítla jak bodnutá včelou a kolem hlavy mi výstražně zasvištěla zadní noha. Po mnoha pokusech, kdy každý ždibec mléka byl vykoupen razantním útokem dobytčete, se podařilo získat asi litr mleziva, které bylo hranicí mezi životem a smrtí pro tele. To se napilo a spokojeně usnulo.

   Bylo ovšem jasné, že bez pomoci odborníka se neobejdeme. Již dříve jsem odhalil, že čím má pasák dobytka maďarštější jméno, tím je větší machr. A náhoda mi přála, že v blízké vesnici pásl krávy člověk, který se jmenoval Nagy. Nic lepšího jsem si nemohl přát a ihned jsem se za ním vypravil. Nejprve jsem pohovořil o tom, jak jeho pověst jako mimořádného praktika se z mnoha zdrojů donesla až k nám. Souhlasně pokyvoval hlavou, protože toho si byl, pochopitelně, vědom. Pak jsem mu přednesl náš problém. Pohrdlivě na mě pohlédl:"To už jsem řešil mnohokrát," pravil skromně a dal k dobru několik příhod ze své praxe, kdy po jeho zásahu se shlukli místní sedláci na návsi, uznale pokyvovali hlavami a ještě dlouho žasli nad erudicí tohoto pasáka. "Ovšem," zvedl mi výhružně ukazovák před oči,"zásadně, a to si pamatujte, se zvířaty se musí po dobrém." Pak mě ubezpečil, že tím, že jsem se obrátil právě na něho, je náš problém vyřešen, že mohu jít klidně domů, a že ráno se dostaví, ať nic neděláme a počkáme na něho. Pak sdělil, že nám to ještě párkrát ukáže, abychom věděli, jak na to a tím jeho mise skončí. Doma jsem ženu uklidnil, aby si přestala dělat starosti a pochlubil jsem se, jaký jsem schopný vyjednavač.

   Ráno se Nagy skutečně dostavil, s provazem přes rameno, pohvizdoval si jakési maďarské nápěvy, mávnutím ruky odehnal manželku, která mu připravila občerstvení a sebevědomě vstoupil do chléva. "Ještě jednou..."prohlásil. "Se zvířaty se musí jenom po dobrém. V tom je základ úspěchu..." Mezitím přehodil lano nahoře přes trám a uvázal krávě zadní nohu. Ta zatím nic neříkala a uždibovala seno. "Teď jí tu nohu vytáhnu nahoru," usmál se Nagy,"a věřte, že je vyloučeno, aby nějaká kráva kopla, když stojí na třech." Vytáhl kravskou nohu do výšky a zauzloval provaz. Pak vzal kýbl s vodou, aby umyl vemeno. Jen se dotkl hadrem vemene, celkem pohodlně a bez výstrahy mu kráva ten kýbl vykopla z ruky. "Aha...Musíme jí tu nohu vytáhnout ještě výš," nenechal se rozhodit a vytáhl nohu výš. "To vemeno napoprvé stačí, teď přiložíme na cecky dojačku. Ale nepouštějte ji, jenom to zkusíme." Všiml jsem si, že kráva se sice nenápadně, ale zřetelně pohupuje na tom provaze, jakoby zkoušela, zda ji provaz udrží. "Poslyšte," říkám,"ta kráva kopne..." "Vyloučeno," kategoricky ukončil debatu pasák a sklonil se, aby přiložil dojačku k vemeni. Kráva se zazmítala na provaze a kopla do konve. Hadice se rozlétly a Nagy se pro ně natáhl za krávu. Ta v té chvíli kopla dozadu volnou nohou a milého praktika trefila do čela. Ten odletěl jak hadrový panák a já měl strach, že je po něm. Vrhl jsem se k němu a všiml jsem si, že na čele má obtisknutý pazneht. Naštěstí tím, že kráva měla uvázanou nohu, tak přece jen neměla možnost kopnout naplno a pasák přežil. Drápal se na nohy a krví podlitýma očima se divoce rozhlížel po stáji. V mžiku objevil koště, stoupl jednou nohou na proutí, vyrval z ní násadu a začal brát tou násadou krávu zleva doprava a zpátky. "Ty kurvo...ty svině...", pak plynule přešel do maďarštiny a úplně zapomněl na své poučky o vlídných slovech ke zvířatům. Po několika ranách násadu od koštěte přerazil, zbytek zahodil a vyrazil ze dveří. Od té doby jsme ho neviděli.

   Kráva klidně visela na provaze a my jsme v žádném případě nemohli považovat náš problém za vyřešený, jak nám bylo slibováno. Začal pro nás očistec. Při každém dojení jsme se se ženou alespoň třikrát rozváděli, když jsme řešili, kdo co udělal blbě. Postupně jsme museli vstávat ve tři hodiny, protože nám nezbýval čas. Veterinář byl u nás pečený vařený, protože špatným vydojováním dostávala kráva záněty. Nakonec se kráva naučila otočit se na záda v těch provazech a nohy jí trčely do vzduchu, což jak každý uzná, není ta nejlepší poloha na dojení. Navíc pokaždé hrozilo zranění buď lidí nebo krávy. Nicméně telátko rostlo, a když jsme usoudili, že už její matka není potřeba, byl její osud zpečetěn.

   Z jalovičky se nakonec vyklubala hodná kravka, která dala i několik telátek, a u žádného se nechovala jako její máma.

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.