Pátek, 22. září , svátek má polar, biggles, Kozef Jajetán Ventyl

Jak jsme chovali Václava aneb neradostný život s potkanem

ryšavka.ziki 5.4.2013

Kdysi před léty můj manžel nedopatřením shlédl jakýsi film pro mládež, kde hlavní hrdina, oblečený ve stylovém koženém mundůru, nosil na rameni ochočeného potkana. Drahá polovička rázem ožila a projevila přání míti takového věrného přítele. Sesedla se tedy rodinná rada a jelikož jsme potkana do té doby nechovali, návrh byl jednohlasně přijat. V naší rodině razíme pravidlo, že pokud si pořizujeme jakékoliv zvíře, vybíráme si ho my, nikoliv ono nás, a proto mu musíme zajistit bydlení a podmínky pětihvězdičkového hotelu. Vypravili jsme se tedy na nákupy, pořídili útulnou klícku na hlodavce, krmení, napáječku, přepravku na cesty na dovolenou a jiné nezbytnosti. Pak už jen zbývalo dojít si pro nového člena rodiny. Bohužel jsme při mapování potřeb potkana nenarazili na žádnou veřejnou diskusi, tudíž nám unikl důležitý fakt, že chceme-li si ono zvířátko ochočit, musíme jej zakoupit z domácího chovu, kde jsou domestikovaní již jeho rodiče, nikoliv ze Zverimexu, kde prodávají potkany divoké, určené ke krmným účelům. Zvolili jsme tedy chybnou variantu b) a vyrazili do Zverimexu. Od koupi našeho mazlíka nás neodradilo ani to, když se mladá pracovnice obchodu jala nasazovat na ruku obří rukavici, aby ze společné klece vylovila námi vybraného jedince. Přáli jsme si samičku, ale nakonec jsme se spokojili s čímkoliv, co se podaří odlovit. Během napínavého zápasu, který se rozpoutal mezi ní a hejnem zdivočelých potkanů, se najednou jeden potkánek vymrštil a zakousl se jí statečně do rukavice. Slečna se velice polekala, cukla a vytáhla ruku i s hlodavcem zakouslým do rukavice ven, tím bylo rozhodnuto a my si odnášeli v krabičce domů svého mazlíka. Zásadním kamenem úrazu se stalo to, že náš potkan, ač jsme mu nabídli azyl poklidné domácnosti a veškerou péči a lásku, byl stále útočný a kousavý. V té době vládla ve společnosti zrovna napjatá politická situace, proto jsme potkana pojmenovali Václav. Po delším adrenalinovém ohledání jsme totiž zjistili, že se jedná o samce.
Václav byl velice dominantním samcem a svoji dominanci se rozhodl zdůraznit osobním pachem, což činil tak, že se často válel v rohu klece, kde se nacházelo jeho WC. Srst se mu postupně na bílých částech stávala žlutou a na omak byl mastný, jako kdyby spadl do hrnce se sádlem. Každý týden jsme ho proto statečně tahali z klece, koupali v plastovém umyvadélku, aby on okamžitě po návratu do svého domova zalehl do oblíbeného záchodového rohu. Jakákoliv manipulace s Václavem znamenala následnou zvýšenou spotřebu náplastí na rány po kousnutí a naděje na ochočení se nadobro rozplynula. Celý chov se smrskl na dohady, kdo je nejméně pokousán a půjde toho dne krmit (popřípadě koupat).
Po několika měsících "chovu" náš přítel onemocněl, z nosu mu tekla krev a oči se nápadně vypoulily. Naložili jsme pacienta do přepravky a vyrazili k panu doktorovi. Na veterině nás přijali velice nadšeně, Václava vyšetřili a po tuhém boji mu píchli injekci. Bylo konstatováno, že jeho stav je vážný, ale bude uděláno vše, co je v lékařových silách, k záchraně pacienta. Následující týden jsme dojížděli s Václavem na injekční kúru, ale jeho stav se stále nezlepšoval, Václav chřadl a přestal jíst. Druhým pravidlem naší rodiny je, že pokud se zvíře viditelně trápí, je třeba nelpět na jeho přítomnosti a vysvobotiit jej z utrpení. Proto jsme se nakonec s Václavem všichni dojemně rozloučili, schytali pár posledních, už slabých, kousanců a odvezli ho k utracení. Tím skončil nadobro náš chov potkanů a myslím, že nikdo z rodiny už nikdy v životě nebude toužit po tomto hlodavci.
Pro zajímavost musím dodat, že pořizovací hodnota Václava byla 30kč a sečtu-li náklady na zřízení jeho domácnosti, na lékařskou péči a služby koronera, říkám si, že jsme si možná místo toho měli koupit půlku prasete do mražáku.
Omlouvám se za případné chyby, je to můj první článek (asi i poslední) a též se omlouvám Kuřákovi, že mu fušuji do řemesla, ale jistě sám uzná, že tímto dlouhým vyprávěním bych mu totálně "zahnojila" diskusi. 


Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.