Úterý, 19. září , svátek má Fidoušek

Jak jsem potkala prasáka II

jeanetka 13.11.2012

 

Seriál o setkání s exhibicionisty pokračuje, tentokrát jednou z mých nejstarších historek.

Jak puberťačka jsem štrádovala se spolužačkou od ničeho k ničemu ulicemi městské čtvrti, kde jsme bydlely. Cestou jsme si povídaly a nemožně puberťácky jsme se řehtaly – samozřejmě všemu.

Chodívaly jsme i kolem náměstíčka, kde pár babek prodávalo květiny a ovoce a zeleninu. Jedna z nich s sebou brávala nějakého evidentně pořádně postiženého mladíka, asi syna. Ten sedával pokroucený v okenním výklenku půl metru nad úrovní terénu, nakonec když vstal, o nic méně pokroucený ani nebyl. Občas se bavil pohekáváním a neartikulovanými výkřiky po kolemjdoucích, někdy dokonce i onanií, což nás vždy rozveselilo a rády jsme toho ubožáka hecovaly. Přezdívaly jsme mu Pepík, občas jsme mu zamávaly a často jsme se bavily na jeho účet, samozřejmě s patřičnými úšklebky, které nemohly ujít jeho pozornosti. Babky se ho ale nezastaly, a tak se nám za naše chování nic nestalo.

Až jednou naše chichotání z ničemnic naštvalo nějakého nabouchaného holohlavého ramba. Ten nám zastoupil cestu s dotazem, kdo prý chce přes držku. Zvážněly jsme, já jsem odpověděla, že jestli od něj, tak já se nehlásím, kamarádka takticky mlčela. Nabouchaný blbeček se pokoušel dále za nezájmu kolemjdoucích vyprovokovat nějakou tu přesdržkovou, a tak se nám nedařilo ho setřepat. V tom se ozval protestující skřek našeho známého Pepíka. Pokřikoval na ramba a gestikuloval tak divoce, že se začali všichni ohlížet, o co mu jde.

Rambo zjistil, že je středem zájmu, tak raději zmizel z parády, a Pepík se uklidnil. Zamávaly jsme mu a s pozdravem „ahoj, Pepíku“ jsme pokračovaly na tahu ulicemi. Podivily jsme se nad tím, že Pepík i přes své postižení rozuměl tomu, co je správné a co není, vyhodnotil, že rambo nám chtěl ublížit, a navíc neváhal ozvat se na naši obranu. Slíbily jsme si, že Pepíka už nikdy zlobit nebudeme a nebudeme se mu pošklebovat. Byl totiž jediný, kdo byl ochoten se nás zastat a vlastně nám pomohl.

A jak jsme si slíbily, tak jsme udělaly, pokud jsme Pepíka potkaly, zdravily jsme ho bez přídavných puberťáckých šaškáren.

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.