Pondělí, 25. září , svátek má ticháčková

Jak jsem jel na kongres ODS.

silný kuřák 3.11.2012

    Když jsem v dubnu 1990 přestal platit příspěvky KSČ, bylo zřejmé, že jsem politicky prozíravý a sousedé mě za boj proti totalitě zvolili mluvčím Občanského fóra. Ihned po vzniku ODS jsem tam vstoupil, nic zlého netuše, a jako dlouholetý straník jsem se minulý týden účastnil zasedání naší stranické buňky. Bod jednání byl jediný: výběr delegáta na sjezd ODS. Volba padla na mě, protože místopředseda musel s kozou ke kozlovi, předseda se bojí tramvají a ostatní členové chtěli osobně podpořit místní fotbalisty, kteří měli šanci vyhoupnout se na předposlední místo v naší pralesní lize.

   Doma zavládla radost, jakou jsme zažili naposledy v roce 1988, kdy jsem úspěšně dokončil VUML. Maminka hned začala žehlit oblek, v němž se otec po válce ženil a já jsem vyrazil do hospody, kde jsem chtěl občanům sdělit své hlavní myšlenky z projevu na kongresu. Když jsem hovořil o tom, jak ODS zlepšuje život lidí na venkově, přitočil se ke mně hostinský a pravil, ať vypadnu, že ožralým a blbým nenalévá.

Konečně nastala sobota. Poklidil a nakrmil jsem dobytek a vyrazil na nádraží. Na saku jsem měl přišitý emblém s modrým ptákem, aby každý hned viděl, s kým má tu čest. Překvapilo mě, že po mém vstupu do kupé všichni přestali mluvit a upřeli na mě oči, pouze dvě dívky se u okna hihňaly. Zkontroloval jsem, zda mám zapnutý poklopec a nenuceně si sedl. Starší dáma vedle mě k sobě přitiskla kabelku a celou cestu ji křečovitě svírala, jakási matka zavolala svého rozjíveného potomka:"Koukej si dřepnout na zadek nebo ti pán něco udělá..." Úředník naproti vyndal z kapsy pouta a přicvakl si svůj kufřík k ruce.

   V Brně jsem celkem snadno po pár hodinách našel výstaviště. Jak jsem byl rozechvělý, muže u vchodu jsem pozdravil "Čest práci", načež on mi odvětil "Čéééést..". Z toho jsem usoudil, že máme stejnou politickou minulost. Pak už jsem si připadal jak ve snu. Na vlastní oči jsem viděl velikány naší politické scény... Pan premiér, magistr Benda, sálem se prohnal i rozevlátý pan Topolánek, no - co vám mám povídat. A ty řeči, jaké vedli...

   Když jsem se zvedal, že i já pronesu zdravici od nás ze vsi, zjistil jsem, že se nemohu pohnout. Ramenem mi třásl náš hospodský a říkal: "Pepiku, zase jsi to s tou kořalkou přehnal. Jdi se vyspat domů, já tu musím uklidit..."

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.