Pátek, 22. září , svátek má polar, biggles, Kozef Jajetán Ventyl

Ja a moje prsa

Luisa 30.11.2014

Když to ve třinácti vypadalo, že má hruď bude plochá jak dálnice, modlila jsem se, abych měla alespoň nějaká prsa. Ve čtrnácti se mé modlitby začaly plnit a v patnácti mi na hrudi vybujely Himaláje. Místo chabých jedniček mám šestky. Ke svým ňadrům mám velmi blízký vztah a to nejen anatomický, ale i když jsem za ně přírodě vděčná, občas toužím po těch chabých Áčkách.

„Pane jo, šestky! To musí být úžasný!“ říkají kamarádky, při závistivém pohledu do mého výstřihu. Vůbec netuší, jak „úžasný“ to občas je. Zkuste si s nevhodně umístěnou a navíc pohyblivou zátěží doběhnout tramvaj. Je pravda, že když ji řídí muž, tak na Vás a vaše popředí rád počká. Ale vzhledem k tomu, že na mojí lince poslední dobou jezdí jen ženy, tramvaje mi s pravidelností ujíždí.

A to je jen veřejná doprava, ale co takový volejbal. To už je vážně vtip. V těch třinácti, kdy jsem byla plochá a vysoká, jsem začala hrát na bloku, což se už za rok ukázalo jako jednou z mých největších chyb. Skákat na blok pětkrát za minutu je vážně zážitek, zvlášť když se vám vaše ňadra buď motají do sítě, nebo nadskakují natolik, že se začínáte bát o svou dolní čelist.

Problémy nastávají nejen při dobíhání MHD nebo při sportu, ale například i ve zkušebních kabinkách. Není nic úžasnějšího, než když si na sebe oblečete fantastický top, který vám je v těle volný, ale bohužel se Vám zasekl v oblasti vašich plic a vy pak půl hodiny tančíte v ostrém světle LED zářivek s topíkem přetaženým přes hlavu a zaseklým pod ňadry.

A co teprve v posteli. Mám pocit, že tam jsem vlezla se samými pekaři. Jen hnětli a hnětli a hnětli. Já se mohla unudit k smrti a pouze jsem doufala, že nebudu mít modřiny. Celkově se s většinou mužů cítím, jako chodící prsa. Na otázku: „Jaké mám oči?“, zásadně odpovídají: „Velký!“ A když se ptám, zda mi to v těch nových šatech sluší, říkají, že v nich mám pěkná ňadra.

 

Na druhou stranu mám své Himaláje moc ráda. I když se bojím, že mi při výskoku vyrazí čelist, zajistily mi toho už tolik, že jim klidně odpustím i to, že mě denně děsně bolí záda. Ale až budete milé dámy závidět a drazí páni obdivovat, vzpomeňte si, že ne vždy je život se šestkama úžasný...

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.