Středa, 20. září , svátek má oslik, elinor

Hra na úsměvy

buxus 13.1.2013

Asi to znáte všichni - v rodinách si lidé mezi sebou užijí i dost legrace. Dost často jde zábavu obtížně sdělitelnou těm, kteří se jí neúčastní, nebo nebyli při jejím vzniku a neznají ani její pozdější peripetii. Už si ani nevzpomínám, kdy jsme s mojí dospělou dcerou začali hrát při našich vycházkách hru na úsměvy.

Celá hra je založena na tom, že počítáme, kolik mužů se během naší vycházky na moji dceru, která vypadá značně atraktivně, usměje. Na začátku každý vysloví svůj tip a kdo je na konci blíže skutečnosti vyhrává a nemusí mýt nádobí. Dcera, jako skromné děvče má obvykle odhad konzervativní, já naopak, jako pyšný otec, odhad vyšší, optimistický. Kolem toho vznikají i spory - dcera tvrdí, že úsměv s falešnými zuby je rovněž falešný a tudíž neplatný, nechce počítat chlapy evidentně nad šedesát (ti se smějí na každou), já zase naopak prosazuji za úsměv kdejaký škleb, nebo tik v obličeji.

Jednou, když jsem byl na tom se skóre dost špatně, se na mne usmálo štěstí - potkali jsme chlapíka, který se zasmál jak sluníčko, zkrátka úsměv od ucha k uchu.

"Ten neplatí" pravila dcera.

"Cože??? A proč? Vždyť mu není šedesát, má vlastní zuby a směje se jak měsíček na hnoji".

"To ano" odpověděla dcera "Ale já ho znám z televize. To je předseda spolku těch teplých a směje se na tebe".

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.