Pátek, 22. září , svátek má polar, biggles, Kozef Jajetán Ventyl

Hlavička s rozběhem

buxus 11.12.2012

Kdysi jsme v Sovětském svazu v jednom závodě dokončili projekt průmyslové automatizace a na slavnostní spuštění přijel i náš náměstek. Čekali jsme na něj na prostranství u dveří do jejich kulturáku, ke kterému vedlo několik schodů. Vedení závodu vhodně doplňovala i místní krojovaná krasavice, která držela před bujným poprsím podnos s chlebem a solí. A aby ctěná návštěva nemusela šermovat u tohoto poprsí s nožem, byl na podnose již připraven, vedle toho pecnu, i malý kousek chleba, který se do té soli měl strčit a pak sníst. Když náš náměstek vystoupil z černé volhy a spatřil krasavici, chtěl ukázat, že je ještě jura a do schodů se rozeběhl. To neměl dělat. Sovětský architekt si totiž nějak špatně vypočítal schody a ten poslední mu vyšel asi o tři centimetry vyšší. Náměstek, který chytil na schodech pravidelný rytmus, na něm pochopitelně zakopl, rozběhl se ke krasavici hlavou napřed, odhlavičkoval tác i s chlebem a zabořil se jí mezi ňadra .... Když se všichni všem několikrát omluvili a po desáté zopakovali, že "ničevó strášnovo něslučílos" zasedli jsme k bohatě prostřenému stolu. Ale ouha - brzy jsme si všimli, že náměstek má na plešaté hlavě bouli, což nám vrtalo hlavou. Ti mladší a nezkušení (zblblí nějakou poezií) tvrdili, že je to od tvrdých ňader, my zkušenější oponovali, že něco takového není možné. Diskrétním dotazem jsme pak zjistili pravý stav věcí. Ten malý kousek chleba byl čerstvý, ale tím velkým pecnem vítali v podniku návštěvy už od jeho založení před deseti lety.

Tak a teď mi asi vynadáte, že se opičím po Silném kuřákovi a příběh natahuji. Ale nějak se mi opravdu nezdařilo to stěsnat do kratší formy. Příště se polepším.

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.