Středa, 20. září , svátek má oslik, elinor

Hlava děravá

kali gandaki 12.11.2012

Již odmala trpím vážnou formou zapomnětlivosti. Pamatuji si věci podružné, hloupé, nevýznamné, zatímco zásadní věci vypouštím. Ve škole si člověk pomůže různými mnemotechnickými pomůckami, taháky, spolužáky, případně improvizací. V reálném životě žádná z těchto pomůcek nepomáhá, pokud se nerozhodnete založit si diář (a poté jej nikam nezaložíte). Někdy ale ani diář nepomůže.

Bylo mi patnáct. Dostala jsem kolo, východoněmeckou skládačku. Byla smaragdově zelená, těžká, a všichni mi ji záviděli. Brousila jsem s ní okolo paneláku, rovinky byly moje. Po několika týdnech zajíždění jsem se slavnostně rozhodla, že na kole pojedu do školy. Škola byla od mého bydliště 5 minut ostré chůze a dost do kopce, zvolila jsem tedy odpolední hodinu tělocviku, kdy nemělo vadit, že do hodiny přijedu uřícená. Těšila jsem se, že nazpátek to pofrčí z kopce samo.

Jenže jsme se se spolužačkou zakecaly, a z hodiny tělocviku jsem svoji nablýskanou skládačku vedla u nohy. Doloudaly jsme se k prodejně potravin a dostaly chuť na nanuka. Se zmrzlinou v ruce jsme vyšly z prodejny a brebentíce, poklidně se vydaly k domovu. Rozloučily jsme se před naším panelákem. 

Po pár dnech mě napadlo, že si na své ještěrce zelené zajedu na tenis. To bylo pár kilometrů po rovině, pro moji skládačku ideální terén.

Vešla jsem do kočárkárny a hned mi bylo jasné, že něco nehraje. Moje skládačka tam nebyla. Přepadl mě takový strašně divný pocit. Běžela jsem domů a hlásila, že nám ukradli kolo. Táta byl strašně rozčílený a řekl, že okamžitě volá policii.

Zavolal a oznamoval krádež zelené skládačky. Sloužící soudruh esenbé ho vyslechl a pak pravil: "No, jednu zelenou skládačku tady máme. Poctivý občan si jí všiml, jak stojí ve stojanu na kola před prodejnou s potravinami. Pozoroval ji tam tři dny, a když si pro ni nikdo nepřišel, odvedl ji k nám na stanici ..."

...

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.