Neděle, 24. září , svátek má ovčí babička

Historka z vojny

buxus 18.12.2012

Nevím co jsem komu udělal, ale na vojnu mne poslali do zapadlé posádky, která sídlila v polích a do nejbližší hospody bylo osm kilometrů. Každý kdo utekl dírou v plotě měl navíc smůlu, protože byl už zdaleka a odevšud vidět. Pobyt v posádce tedy představoval vydestilovanou nudu, kterou jen málokdy něco přerušilo. Až jednou - k našemu veliteli přijela zánovním žigulíkem neobyčejně pěstěná dáma v tuzexovém oblečení a uvedla, že jejímu manželovi se při nedělním honu ztratil v okolí posádky pes a zda tedy o tom nic nevíme. Náš starej byl krobián a ženskou by bez okolků vyhodil, kdyby mu ovšem již předtím nevolali z divize, že dotyčný manžel je velmi vysoce postavený soudruh. A protože měl před povýšením, byl ochota sama a začal svolávat a před dámou vyslýchat všechny, co byli v neděli na stráži. Ti ovšem shodně tvrdili, že žádného psa nikdy neviděli. Když už byla dáma skorem na odchodu, dostavil se opožděně ještě cikán Šarkozi a náš starej se ho už jen tak formálně zeptal co ví o tom psu. "Prisámbohu, pán major, já ho nežral" zněla odpověď.

Tak tohle je moje historka po návratu z nemocnice, kde jsem dopadl celkem dobře. Všem vám děkuji za hezká slova podpory a lidské účasti, která jste mi pod mým posldním příspěvkem vyslovili.

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.