Středa, 20. září , svátek má oslik, elinor

Gabča II - povídka od Buxuse

buxus 20.5.2014

Od výtahu vedla ke Gabčině kamrlíku pěšina ve vyšlapaném koberci, jehož jedinou výhodou bylo to, že takto olezlý vypadal již ve výrobním závodě. Kamrlík zahrnoval dva stoly, dvě židle, dvě pécéčka a okno s klidným výhledem na šrotiště automobilů, neboť jeho majitel v současné době vazebně vysvětloval orgánům činným v trestním řízení, jak se z kradených ojetin vyrábí fungl nové náhradní díly. Ponuré prostředí kanceláře jen částečně vylepšoval jakýsi modernistický obraz, u kterého nebylo příliš jasné, zda nevisí vzhůru nohama, či dokonce nesprávnou stranou ke zdi.

Gabča si sedla za stůl na kterém se, jako výstražné memento nesplněného úkolu, tyčily čtyři štangle toaletního papíru Vytřens. S největším úsilím začala bilancovat prohry předchozího týdne. Slogan Čtyřvrstvý papír – čtyřnásobná ochrana před svízelnou situací zamítla sama jako neobratný, naopak veršovánku Při zácpě či průjmu, nezažiješ újmu zamítlo právní oddělení s poukazem na to, že by šlo o vymahatelný závazek s povinností případnou újmu odškodnit či uživatele aspoň uvést do původního stavu. Toaletní papír potištěný kopiemi řeckých vládních dluhopisů zase zamítl odbor pro styk s veřejností s odůvodněním, že je to nápad protievropský a tudíž politicky nekorektní.

Na špici favoritů se potom dlouho držel výrobek Tlačí celá rodina, který se sestával ze čtyř samostatných kotoučů označených jako: otec-matka-dcera-syn, kde každý uživatel měl k dispozici svou vlastní barvu a volitelnou povrchovou drsnost. Výrobek nakonec potopil samotný zákazník, který jej považoval za technicky obtížný a ekonomicky náročný. Jediný nápad, který zatím přežil, byl ideový návrh úsporného prototypu Skotský strážce, kde speciálně nastavená brzda umožnila odběr jen určitého počtu útržků, načež byl další výdej papíru na čtvrt hodiny zablokován. Model de luxe byl navíc opatřen otáčkoměrem pro hlídání spotřeby.

Z ponurých myšlenek vytrhl Gabču až příchod staršího, leč příjemně vyhlížejícího kolegy. Doktor Fafejta, který s ní kamrlík sdílel, vynikal hladkou mluvou a zdvořilými způsoby. Když kdysi myslel na vlastní stáří, jistě jeho dědeček netušil, že plody prvorepublikové prozíravosti bude užívat teprve až Fafejta-vnuk , coby restituent několika činžáků. Ač finančně zajištěn a v důchodovém věku, nepřestal docházet do zaměstnání dílem proto, aby se nenudil a dílem proto, aby si byli s manželkou vzácnější a nepropukala u nich ponorková nemoc. Ovšem záhy se projevil jeho nesporný talent a Fafejta se rychle vyšvihl od vložek, plenek a pracích prášků, přes vychvalování pochybných lichvářů a investičních břídilů až do nejvyššího ešelonu agentury – politické reklamy.

Zatímco jiní kolegové si ještě tu a tam zachovávali zbytky naivních představ o demokracii, což se u nich projevovalo nudným pindáním, které na voliče již dávno nezabíralo, Fafejtův cynický přístup vítězil na plné čáře. Snad právě proto, že měl nadání černého humoru a smysl pro životní absurdity, dokázal vykreslit i nejprovařenějšího politika, jako lákavou vidinu vlídného spasitele. Navíc, jeho texty měly břink a šťávu, přičemž se pohybovaly na takové úrovni ironie a nadsázky, že by člověka s větší schopností sebereflexe musely zcela jistě urazit. Ovšem v kalných stranických vodách, kde hroší kůže a přemrštěné sebevědomí patří k neodmyslitelné výbavě politika, nic takového samozřejmě nehrozilo. 

„Tak Gabčo,“ pravil Fafejta, když si hned po příchodu všiml jejího utrápeného vzhledu, „nezatěžujte se s tím toaletním nesmyslem, oni si nakonec budou muset z toho co už máte, něco stejně vybrat. Řekl bych, že ten rodinný projekt asi vyhraje. My totiž budeme mít důležitější práci - čekají nás troje volby, to zas bude fofr, politici si začnou u nás podávat dveře a posypou se peníze – teda nám osobně asi moc ne, ale těm co vlastní tuhle firmu, ano. Jenže k tomu budou potřebovat právě nás a my si zas na ně proto můžeme leccos dovolit“.

„A jak to vlastně celé probíhá?“ optala se Gabča zvědavě, protože nebyla ve firmě dlouho a taková kampaň pro ni byla celá nová.

„U těch politických stran co si nás najmou, musíme nejprve ty jejich hámoty, co jim říkají programy, převést do stručné a srozumitelné řeči. Potom to pošlou k Macháčkové do DTP studia a nakonec se objedná inzerce na billboardech, v novinách, šoty v televizi a tak dál.“

„Macháčková a DTP studio?“ optala se Gabča, která si dotyčnou dámu středních let s negativním postojem k životu a věčně kyselým výrazem v obličeji, nedovedla představit jako nějakého IT experta.

„No, fakt je“, uznal Fafejta, „že tomu vůbec nerozumí. Říká se o ní, že dřív dělala v mlékárně na lince kysaných výrobků, kde se s tím svým obličejem dívala celou směnu do korýtka s mlékem, ze kterého pak dál už jenom expedovali různé zákysy, jogurty a kefíry. Jenže nakonec to zkazil majitel mlékárny, který se v rámci své profesní deformace, zakoukal do těch jejích“ – a tady si Fafejta diskrétně odkašlal – „ehm osmiček a udělal z ní sekretářku. Po čtvrt roce ho ale to hnětení přestalo bavit, jenže Macháčkové se už zpátky mezi kefíry nechtělo a hrozila skandálem. Nakonec se jejich šéf a naším dohodli u sedmé jamky na golfu v Hodkovičkách, přemístili ji k nám a udělali z ní vedoucí DTP. On jim náš šéf prý něco dlužil.“

„Ale co tam teda dělá?“ divila se Gabča.

„Nic. Jen chodí na porady a pak svým dvěma podřízeným tlumočí pokyny, kterým ovšem sama nerozumí. Což ale nevadí, protože oni si to všechno dělají stejně podle svého. Franta Hejra je bývalý hacker, který dělal v jedné bance. Ulil si tam pár drobných na soukromý účet a proto ho chtěli dát zavřít, ale banka se bála soudu a špatné reklamy, tak ho jen vyhodili. U nás ho vzali pouze na zkoušku, ale on hned druhý den hacknul webovou stránku jedné politické strany, která u nás neinzeruje a vpašoval tam upřímné doznání jejich předsedy k rozsáhlé korupci a bizarním sexuálním praktikám. Našim politickým zákazníkům se to ovšem velmi líbilo, takže jsme ho vzali natrvalo. Ta konkurenční politická strana pak měla strašné problémy to dementovat, protože to falešné obvinění bylo z převážné části pravdivé.“

„A ten druhý je pan Kubrt, že?“

„Tak na toho pozor, Gabčo“ a Fafejta zvedl varovně prst. „On je to vynikající grafik, jenže je strašně na ženské. Na čtyři děti už platí a další ženské z něj tahají prachy jak mohou. Až ho jednou zpopelní, tak z něj budou rovnou tabletovat viagru. Ale talent on má, o to nic – jenže  čisté umění moc nenese a tak musel k nám, aby celou tu  menažerii uživil. Teď vyhlazuje politikům vrásky, retušuje ovaroidní podbradky, lepí k hlavě odstálé uši a z křiváckých úšklebků vyrábí dobrácké úsměvy. S těmi úsměvy to ovšem někdy přežene a pak si ti největší gauneři stěžují, že se na billboardech nemohou poznat. A také si myslím …“

Ale Gabča se už nedozvěděla, co si Fafejta myslel, protože do dveří vrazila paní Bzučáková, sekretářka ředitele. Kombinace příliš krátkého svetříku a nízko posazené sukně odhalovala vepředu značně omšelé holé bříško a vzadu faldíky jejichž známku za umělecký dojem nedokázal vylepšit ani vytetovaný motýlek. Jak se nahýbala nad Fafejtův stůj, zakroužila pozadím a motýlek na Gábinu vesele zamával křidélky. Jeho majitelka položila Fafejtovi na stůl jakýsi papír a pravila:

„Dnes je porada u ředitele s předním politickým zákazníkem, panem Výžinkárem. Seznam účastníků a program porady máte zde“, řekla přísně a zaklepala na dotyčné lejstro nalepeným celuloidovým nehtem.

Fafejtu ani na okamžik nevyvedl z míry pohled do výkladní skříně předrevoluční Masny, vytáhl ze zásuvky plnící pero, cosi do seznamu dopsal a vysvětlil:

„Porady ze zúčastní i tady Gábina – proto jsem ji tam doplnil.“

„Ale to by přece musel pan ředitel …“, koktala Bzučáková.

„ … ano, schválit. Což on udělá“, řekl Fafejta s elegancí šermíře, který odvrací humpolácký útok vedený bukovým polenem, „protože on vždycky akceptuje všechny mé vážně míněné návrhy“. A měl pravdu – kromě citované výjimky, kdy Fafejta vyzval pana ředitele k odchodu kamsi, jeho ostatní návrhy ředitel obvykle nadšeně akceptoval.

Bzučáková se vztyčila, srovnala varhánky a na odchodu se snažila neztratit tvář:

„Nuže dobrá, ostatně na poradě budu i já a proto přítomnost dalších žen jen vítám. V čistě mužském prostředí se cítím být ostýchavá“.

Fafejta počkal, až se její kroky na chodbě dostatečně vzdálily a poté poznamenal:

„Ta a ostýchavá před mužskými? S prominutím za výraz, ale ta zná víc ptáků, než hajný v lese…“

(pokračování příště)

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.