Úterý, 19. září , svátek má Fidoušek

Experiment v ZOO, část 2.

Lumpíí 20.11.2014

     Nadešel den navštívit ošetřovatele Anonymky. Vyzbrojena kyticí a bonboniérou velikosti velkoplošné LCD televize jsem spěchala do ZOO. Před pavilonem mě přivítal svalnatý, urostlý a docela pohledný mladík. To, že není tak úplně v pohodě, prozrazoval jen lehký třes ruky, ve které držel cigaretu. Dojem lehký jsem hned poopravila, když jsem se dotkla zábradlí, o které se opíral. Připomínalo vibracemi starou tatramatku při ždímání a jen jsem čekala, kdy začne poskakovat i s pavilonem a my se roztančíme s ním.

Na dotaz, zda se mohu setkat s Anonymkou a trochu ji vyzpovídat, zavrtěl odmítavě hlavou a jen na půl úst, co mu cigareta dovolila, utrousil. „Dnes ještě ne. Radši si něco nejdříve přečtěte, slíbil jsem vám své osobní zápisky.“

Zavedl mě do zázemí a já dychtivě otevřela na jedné z hustě popsaných stránek.

Uklidil jsem pavilon a sesbíral ty malé lahvičky šampáňa.  Vypadalo to tam, jako by Sněhurka a sedm trpaslíků pořádalo mejdan a připili si i s úplně každým zvířátkem z lesa. Anonymka se vyvalovala v ložničce, objímala plyšové srdce od nějakého návštěvníka a lehce pochrupovala. Pošimral jsem ji na noze, nic, tak na bříšku, taky nic … naklonil jsem se k ní a zašeptal do ucha: „Vstáváme, za chvilku přijdou návštěvníci.“ Zamžourala jedním okem, pak mě pažemi objala okolo krku a vášnivě pronesla: „Já chci kouřit!“ No, zčervenal jsem jako puberťák při lékařské prohlídce, když mu doktorka kontroluje žlázy, ale potěšilo mě to. Mrknul jsem na ni a chraplavě zašeptal: „Dej mi minutku, jen se rychle osprchuji!“ … Anonymka podmračeně vyvalila obě oči, chytla mě za krk a začala hystericky vřískat: „Ty prase jedno! Cígo mi dej, O K A M Ž I T Ě !!! Rozumíš, cígo!!! CIGARETU!!! Já chci kouřit!!!“  

Všemi silami jsem se vymanil a utíkal pryč, než mi prošacuje kapsy a ukradne Camelky a zapalovač. Pozměnil jsem názor na mírumilovnost samiček. Anonymka lomcovala mříží a ječela tak, že siamangové zahanbením stáhli ocasy, sklapli papuly a uctivě naslouchali. Jekot se změnil na výhrůžky, že bez cigaret bude na návštěvníky ukazovat oplzlá gesta, což hned mistrovsky předvedla. Jekot přivolal další pracovníky ZOO. Manažerům se orosily brýle, třesoucí se rukou vytahovali kapesníčky a horlivě leštili sklíčka, aby jim nic z té podívané neuniklo. Po bouřlivé poradě s vedením ZOO má Anonymka nárok na krabičku cigaret denně, ovšem kouřit je dovoleno pouze na toaletě, protože jinde by se spustil kouřový senzor…

Trochu mi cukaly koutky, ale podařilo se mi soucitně vyslovit: „To je strašné.“

„Tak se to naštěstí vyřešilo, teď je v expozici zase docela spokojená. Jen se jí nechce ráno opouštět ložničku a cvičit. Už jsme ji museli dvakrát postříkat ledovou vodou, aby vůbec vylezla z pelíšku. Ale zase je fakt, že díky ní je pavilon neustále plný návštěvníků a tu bitku důchodců ráno bych vám přál vidět.“ Pobaveně se zasmál a zamrkal. Pak pohlédl na hodinky a řekl, že musí ještě opatřit ostatní exempláře, tu bonboniéru a kytku že předá a domluvili jsme se na pondělní ráno před otevřením ZOO.

Situaci s chovem Homo Sapiens sapiens budeme nadále sledovat. Zatím to vypadá, že experiment pokračuje úspěšně.

 

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.