Středa, 20. září , svátek má oslik, elinor

Evropa a sociální systémy

brownova.levandule 23.8.2015

Sociální systémy v Evropě určitě můžeme považovat za nejrozvinutější ve světě. Bohužel mnohdy jsou až za hranou racionálního rozvinutí a směřují k zneužívání a tím i k sebedestrukci. Sociální systémy by, zejména, měly pomáhat lidem při ztrátě zaměstnání jednak hmotnou pomoci, jednak možností rekvalifikace a při ztrátě pracovních schopností, pomocí v invaliditě. Samostatnou kapitolou sociálního systému je starobní důchodový systém.

Financování té části společnosti, která do sociálního systému nepřispívá (tedy podle newspeaku lidí sociálně znevýhodněných), by mělo být omezeno na nezbytnou míru a nemělo by vést k nadměrnému odčerpávání financí pro první dvě skupiny. V podstatě má smysl jen tehdy, vede-li efektivně k přerodu jedinců z pracovně pasivních na aktivní. Tomu se však (alespoň u nás) i díky nemotivačnímu nastavení systému nedaří.

Systém musí být u první skupiny motivující k rychlému návratu do pracovního procesu.  U druhé skupiny musí být nastavena rozumná míra zásluhovosti. Je logické, že lidé, kteří dopláceli do sociálního systému více, zaslouží si větší penzi. Opak vede k demotivaci a k nechuti lidí se na systému podílet.

Jak do takového systému zapadá výplata sociálních dávek podle počtu vyživovaných dětí? Nezapadá. Je to právě ona sebedestruktivní složka, která roztáčí spirálu neudržitelnosti systému a ve své podstatě rozšiřuje třetí skupinu a její celkové potřeby. Přičtěme si k tomu povinnou solidaritu s těmi, kteří přijedou do Evropy za lepším životem, ke kterému nikterak nepřispěli. Jestli se evropské sociální systémy nezmění, zkrachují a lidé kteří do nich přispívali, nepoděkují politikům, za budoucnost kterou jim připravili.

Vraťme sociálním systémům jejich prvotní poslání, jinak o ně přijdeme a budeme je pracně budovat z popela po vlně sociálních otřesů, na které už jsme odvykli.

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.