Neděle, 24. září , svátek má ovčí babička

Dychtivé čekání na první slovo batolete - aneb děti a zvířata

čarovná rybí kostička 11.12.2012

     Jorkšír Emánek byl stvoření tělem titěrné, založením zapšklé, bohu nemilé a lidem protivné. Útrapy mládí se na něm podepsaly, takže jeho život sestával z útoků či naopak útěků, doprovázených vrčením a pištěním.

Teprve když se narodila naše vnučka, poznal, že do jeho života vstoupilo zářivé BOŽSTVO. Od dítěte se, přes náš počáteční strach, nehnul. Osvojil si škálu akrobatických kousků, číhaje pod nábytkem prosmykával se následně mezi dveřmi, neúnavně opakoval výskoky a zvyšoval svůj výkon. Aby se dostal do blízkosti té zářné bytosti, použil kdejaký trik. Potom seděl a oddaně zíral. S láskou mu do srdce  vstoupila statečnost, a místo krysího pištění v pomyslné obraně dítěte temně vrčel na příchozí. Jak děcko rostlo, nechal si od něho líbit naprosto vše: bolestivě krákán za chlupy oddaně zíral, přijímaje z dětské ručky piškot oddaně zíral, plácnutím shozen ze stolu, kde se robě přebalovalo spustil tenký pisklavý nářek, vyskočil a znovu oddaně hleděl.

     Když děcko dosáhlo nějakých deseti-jedenácti měsíců a vyluzovalo škálu běžných zvůků: bubu, baba, grrrr, eeeee, započaly úvahy, kdy přijde první slovo skutečné a jestli to bude máma.

     V letní pohodě, na dece na zahradě sedí děcko, hrdiný obránce právě zahnal nepřítele kočku a vrací se na deku je svému idolu. "Vidíš, to je hodný Emánek, ten tě má rád, on se o tebe stará, to je pejsek EMAN". Dítě uchopilo psíka, rozhlédlo se po přítomných a velebně proneslo svéprvní opravdové slovo:"Ámen".

     Témto článkem skládám Emánkovi poctu In memoriam. Jeho život skončil v zubech bullteriérky, na kterou neprozíravě zaútočil.

    

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.