Středa, 20. září , svátek má oslik, elinor

Dnes je tomu 10 let, co jsem roztříhal kreditní karty

Simon Achenbach 24.2.2014

Animated fireplace burning logs

První co jsem si vysloužil od svého okolí bylo – posměch. Tvrdili, že jde o furijantské gesto. Že na to doplatím jenom já sám.

 is?bYW4njYv6gUaWxbbme4BU8NgZPXw1oURhd90S

Věděl jsem, že to nebude jednoduché. Ale nemohl jsem z principu dál už být členem onoho lidského stáda, které je okrádáno víc, než to dělali ve středověku lapkové někde v lesích pod Křivoklátem. V Americe sice máme nepřehledně zákonů proti lichvě, ale banky a finanční společnosti – které byznys s kreditkami dělají – mají na lichvářství carte blanche. Je běžné, že legálně účtují daleko více než 20% ročních úroků a takový všelijaký mumraj poplatků, že se to jinak nazvat nedá. A jak jsem poznal na vlastní kůži, vůbec nezáleží na tom – jestli pečlivě pravidelné účty platíte. Často nalákají člověka sliby a právě neuvěřitelně nízkými úroky .... aby mu po čase sdělili, když už ho mají na háčku – že se podmínky mění a protože to podepsal, musí držet hubu a krok.

                                        220px-Honor%C3%A9_Daumier_017_%28Don_Qui

Takový “Don Quijotský” boj se však dá vést, když to uděláme chytře. Jako posedlý cestovatel jsem věděl, že bez kreditní karty vám skoro nikde nezarezervují pokoj v hotelu, nepůjčí auto. Ponechal jsem si tedy jenom jednu kartu, která sice nesla název – kreditní, ale ve skutečnosti pouze byla dobrá na částku kterou byla kryta v bance hotovostí. Udržuji na ni stabilně částku kolem jednoho tisíce dolarů a dobře poslouží tam, kde kartu vyžadují. Ale zásadně při vystavení účtu s ní neplatím, mimo domov používám cestovní šeky. Dají se koupit v různých hodnotách, jsou za mírný poplatek i bezpečnější při krádeži a příjme je i poddomní obchodník na tureckém bazaru. Nechápu jak lidé mohou v běžném nakupování, třeba i v supermarketu nakupovat na kredit a potom to splácet s těmi lichvářskými úroky. Větší částky platím zásadně šekem, částka musí být v bance kryta skutečnými penězy .... a to odpovídá tomu starému a dobrému – že si člověk má pořizovat jenom to, na co má.

Život bez kreditních karet se po čase stane příjemější. Pocit, že člověk už není za vola mu dovoluje koukat na ostatní s nadhledem. Učí ho to finanční disciplíně, zvyšuje pocit jistoty ve vlastní schopnosti. A tak kdykoliv mám pocit, že si musím vylít srdce v proklínání bank a finančních zlodějů – mohu to udělat s čistým svědomím.

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.