Pátek, 22. září , svátek má polar, biggles, Kozef Jajetán Ventyl

Divoký Východ a naše civilizace

Simon Achenbach 24.4.2014

Animated fireplace burning logs

Vím, že je to ode mne do určité míry cynické – když na jedné straně v principu odsuzuji ruskou loupež Krymu – ale na druhé straně jsem důsledně skeptický vůči snaze USA a Evropy nějak pomáhat Ukrajině. I když budu marně vysvětlovat jakou roli v mém uvažování hraje pragmatičnost, pokusím se o to.

Hic sunt leones (Zde jsou lvi)

 Nedá se nic dělat, ale čím dál postupujete na východ od Evropy – tím dál se vzdalujete od toho, čemu říkáme  euroatlantická civilizace.  Jestli že si někdo myslí, že 21. století na tom něco změnilo, žije v iluzi. Je to stejné jako se všemi kulturami tak odlišnými od té naší. Jistě, během historie i v těchto místech vznikaly mocné říše, objevy a vynálezy jenž posunuly lidstvo vpřed. Možná tomu bude někdy v budoucnosti zase. Ale ne ted’, v přítomnosti tam klíčí především závist vůči naší nadřazenosti, touha po pomstě a stud nad vlastní zaostalostí.

Mne osobně vůbec nepřekvapilo, že v Rusku se objevil člověk jako Vladimír Putin, spíše jsem to očekával dříve. To ponížení ruské hrdosti po zkolabování jejich říše a odhalení světu jejich zaostalosti bylo kruté. Nacionalismus je vlastně to jediné, čeho se můžou chytit. A tak pořád mají vystavenou mrtvolu Lenina, hromadný vrah Stalin je uctívaný jako “největší státník” a pravoslavná církev je vychvalovaná těmi, co ji dříve téměř brutálně vyhladili.

 Hangings+2.jpg

Pravidla života společnosti tam nemají nic společného s těmi, které jsou u nás. Také nemohou, protože neexistuje tradice, cesta chyb a omylů kterými jsme prošli a procházíme. Proto jsme a ještě dlouhou dobu budeme považováni za nepřátele, kteří je ohrožují. Stejně jako dřívější národy, které si po rozpadu jejich říše utvořily samostatné státy.

To všechno mě vede k přesvědčení, že Spojené státy dělají chybu ve své snaze nějak pomáhat Ukrajině v jejich konfliktu s Ruskem. Především se v obou případech jedná o národy zdecimované téměř stoletím vlády organizovaného zločinu, které o civilizačních hodnotách nemají ani potuchy. Naopak, opovrhují jimi, považují je za úpadek. To, že se vzájemě nenávidí a dostávají se do střetu – to není nic nového. Snad nikdo jiný v historii si vzájemě nevyvraždoval obyvatele v tak hrůzném množství, jako právě Ukrajinci a Rusové.

Vůbec nehraje roli kdo bude ovládat Ukrajinu. Pořád to bude území, jako za starých časů civilizace označovaly -  “Hic sunt leones” (“Zde jsou lvi”).  Určitě někdy v budoucnosti bude těchto “lvů” ubývat, civilizace ze západu postupovat drobnými krůčky. A nebude záležet jestli to bude samostatná Ukrajina, nebo část Ruské říše. Protože ta civilizace je nezastavitelná a jednou docupitá i do Moskvy.

Rusko je možná silné oproti těm zemičkám, které ted’ fackuje, ale jeho vůdce si dobře uvědomuje hranici, kterou nemůže překročit. I kdyby se ve své ješitnosti, a ta je nemalá .... prohlásil za nového cara, nebude tu věčně. Jednou a určitě k tomu dojde – někdo někde vymyslí technologii, která udělá nukleární zbraně antikvarijními hračkami. Takový  obranný štít  už není sfi-fi, ale něco na čem pracují ty nejlepší mozky na mnoha místech světa. Až k tomu dojde, spravedlivě se přehodnotí to, co dělá zemi supervelmocí.

Jako konzervatívní tradicionalista si tedy myslím, že Spojené státy by spíše měli věnovat prostředky na zmodernizování svých jaderných elektráren, ponechat si v zahraničí jen ty vojenské základny – které si hostitelské země výslovně přejí a budou hradit jejich provoz. Rovněž přehodnotit svůj dluh Číně a dojednat podmínky k jeho umoření (to je širší téma). Řešit nezaměstnanost, která i když je menší než v Evropě, stále vyssává z danových poplatníků prostředky, které by se daly použít jinde. Proměnit svoji znovu nabytou nezávislost na ropě a plynu ze zahraničí v důslednou politickou zbran. Budoucnost postupující evoluce USA není v nějaké totální globalizaci, ale ve speciálním zaměření podle geografického umístění země. Severoamerický a Jihoamerický kontinent jsou jako dvojčata a podle toho by se mělo uvažovat. Jejich vzájemné ekonomické a společenské propojení poskytuje časový prostor několika set let k opravdovému vytvoření lépe fungující společnosti, možná i št’astnější. Soutěžit s ostatními se dá i jinak, než jenom vzájemným rozbíjením nosu.

 

 

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.