Středa, 20. září , svátek má oslik, elinor

Divocí Valaši z východu - Tarahůni

Valachian Defender 14.5.2013

Úvodem bych začal policejním věstníkem, aby bylo jasno, co jsou Tarahůni zač.

Nezletilí kluci jeli na Babettě a to ještě pod vlivem alkoholu

05.09.2005 - por. Bc. Lucie Javoříková | Tiskové oddělení PČR Zlín

Dne 3.9.2005 ve 22.50 hod. byl policejní hlídkou v obci Nedašov na silnici III. třídy zastaven motocykl tov. zn. Babetta, na kterém jeli dva nezletilí kluci (oba 14 let). Při kontrole byla u obou chlapců provedena i orientační dechová zkouška na alkohol a to s pozitivním výsledkem, kdy řidič měl hodnotu alkoholu ve výši 1.09 promile a spolujezdec 0.54 promile alkoholu. Mladíci se poté přiznali k požití alkoholického nápoje a to piva, které jim prodal muž (54 let) a tím jim umožnil požití alkoholického nápoje. Muž se k prodání alkoholu doznal a přestupek byl na místě vyřešen udělením blokové pokuty ve výši 500 Kč. Co se týče podnapilých chlapců, tak jejich porušení zákona bude postoupeno ke správnímu řízení.

Tak, když máme za sebou PČR, můžeme si o nich něco říci.

 Už ten název „Tarahúni“ vypovídá neco o místní letoře. Co vznikne, když zkřížíš tatara s húnem? No přeca Tarahún!!! O tom kdo sů to Tarahúni sa vedů různé debaty. Převládá ale názor, že Tarahúnsko, nebo Spojené národy Tarahúnské sa nachodíja na území Nedašovskéj farnosti a zahrnujů území dědin: Návojná, Nedašov a Nedašova Lhota nedaleko Valašských Klobouk na Zlínsku. Šak slušně sa tomto kraju praví aj Závrší.

Čím se Tarahůni liší od ostatních lidí?

všade sů ludé hodní aj zlí, chytří aj hlůpí, ale mně sa zdá, že tady je ten poměr trochu jiný než jinde. A jak vznikly? Keřísi tvrdíja, že když sa osídlovalo tarahůnsko tož ludi zhazovali z balóna. Ti co spadli na nohy tož utékli a ti co spadli na hlavu ostali. Tož tom nevěř, to je hlůpá pomluva. Já sem spadl na nohy a jak vidíš, ostál sem tady. Ale ve skutečnosti to bude asi jináč. Dřív tady vlaky a autobusy nejezdily a aut bylo takéj málo. Dospělí aj děcka moseli dělat celé dni na poloch a tak sa ludé dostali najdaléj a to až po dlůhéj době, do Klobůk na rengén. Tož sa to tady celé roky ženilo a vdávalo mezi sebů a včil to tady aj tak vypadá. Šak nadarmo sa nepraví, že když tu hodíš v poledně kameněm trefíš buďto Nováka, Fojtíka, nebo Kolínka. Koho trefíš v noci, sa radší neptaj, ale praví sa, že jediné ruky, keré tady nekradů sů ty na kostelní věži -  na hodinách. S tým kradením to máš tak.  Kdysi sa začala v Nedašově stavjat mateřská školka,  dřív než přivézli první kolečka písku, postavili kolem stavenišťa veliký plotek a vysoků věž z lešenářských trubek. A na tů věž přišrubovali dva obrovské hologénové leflektóry tajak na letišti - to aby sa tam v noci nekradl materiál. Druhý deň šli ty leflektóry připójit na elektriku a jeden už tam nebýl. No a když sa stavíl televizní vysílač mezi Nedašovem a Klobůkama, tož tam jedenkráť  přivézli kamión trámů na střechu a než  tam druhý deň došli tesaři, tož ty trámy už tam takéj nebyly. Představ si to - 2 kilometry od dědiny a v horách. Jak jich z tama dostali - to nikdo neví. Ale možná aj ludé co to ukradli udělali dobře, protože ten obrovský barák co tam stavjali, určitě nebýl enom pro televizní vysílač. Na co býl hlavně určený sa radší neptaj - šak ty SS dvacítky moseli rusáci nakonec stejnak zlikvidovat v rámci téj smlůvy SALT 2. Prý tu mělo byt aj odpalovací zařízení na ty raketiska, ale od toho sověti radší ustůpili - měli strach, že by jím to Tarahůni rozkradli. O Tarahůnoch sa praví, že když něco ukradů, tož majů radosť dvakráť. Poprvní, když sa jím to podaří ukrasť a podruhéj, až časem zjistíja na co to je. Šak jednom Tarahůnovi prý nedávno odhalovali v nedalekéj fabrice pamětní desku. Prý to býl první Tarahůn, kerý tam cosi ukradl a věděl na co mu to bude. Víš a já sa jím ani nedivím, že ukradů všecko co není přikované. Šak sa z toho na první pátek v měsíci dycky farářovi vyzpovídajů a sů zas čistí jak lílija.

Tak a nějaký příběh na závěr.......

Sám jsem kdysi pracoval s Tarahůnama a užil jsem si své. Jednou mi o půlnoci volala Pražská policie, že mám lidi u nich na služebně. Nějaký pražák je udal, když pracovali v noci na stavbě a otevřeli si okna, čímž zahájili rušení nočního klidu. Jindy jednoho z nich sundávali hasiči z koně na Václaváku, když se opil a s kamarády vsadil, že dokáže vylézt nahoru.Vyšlo jim i stopování nákladního vlaku na půl cestě z Brumova do Nedašova, ohužel je udal strojvedoucí a na stanici je ze stupaček sundali policisté.

No a ještě jeden v nářečí:

A strýcu, prý se tady hodně pije alkohol ?

 To víš, že sa tady pije jak v úkole. Aj dochtoři dneskaj přiznávajů, že pití alkoholu je dobrů prevenců proti infarktu a povím ti, s infarktem už tu dlůho nikdo neměl problém... Šak tu máme aj pěknů pálenicu a nekeří ludé pálija gořalku aj v ní. Každý si tam topí sám a vlasním dřevem a to sa už nikde nevidí. Má to jednu výhodu, jaků gořalku si napálíš, takovů ju máš.  Nemožeš na nikoho nadávat. No jak pravím, nekeří ludé pálíja gořalku aj v pálenici - oficiálně. Ale s tým domácím pálením to máš těžké. Jeden Tarahůn z kopanic si dělál domácí pálenicu. Už měl všecko hotové, enom chladič mu chyběl. Trubku měl krásnů, měděnů - šak ju ukradl v MEZu v Brumově, ale pořáď nevěděl jak ju ztočit do „hada“ co by mu vešél do zavařovacího hrnca. Celý neščasný chodíl kolem chalupy, až mu na zahradě padla do oka taková pěkně urostená hruška. Kmeň akoráť o potřebném průměru. Radostně namotál trubku na kmeň hrušky a včil z hrůzu zjistíl, že pokáď hrušku nepodřeže, tož z pálení nebude nic - a hruška šla dolů. A toho pekla co z toho doma potom měl. Týdeň nesměl svojí staréj na oči. Že taková dobrá zimní hruška to byla, hrušky z ní vydržaly až do jara. Ono je to s tyma robkama u toho pálení potíž. Šak nedávno jeden Tarahůn najedovál svoju drahů polovičku víc než si mohl dovolit, nebo víc než byla schopná unésť a tá vzala kramlu a nadělala mu do měděného kotla ďůr jak do ementála. Do dneška do něho chlapi v hospodě rýpů, že má najvětší a najdražší cezák na světě. Ale nekdy to domácí pálení skončí aj tragicky. Jednom to tady kdysi při pálení „bůchlo“, tož tragédyja to byla veliká, ale měl dobré sůsedy. Když to přijeli esenbáci vyšetřovat, našli už enom starý pařák na zemáky.

Tarahůnská první pomoc:

Jedenkráť, nedaleko v sůsedství, sa jednej babičce stál úraz a hrozně jí tékla z hlavy krév. To víš, z hlavy teče dycky moc. Enomže doma byly enom dvě cérky, šak byly už dospělé, ale jak uviděly tolik krvi, propadly panice a trochu aj hystérii. A v tomto stavu a s velikým křikem přiletěli ke mně volat sanitku. Ale sestřička na pohotovosti chtěla vědět o jaké zranění sa jedná. Enomže z cérek nebyla schopná dostat klůdného slova a z toho vzlykání a kvílení usůdila, že babička má najmeněj tepenné krvácaní a tož cérkám poradila, aby do téj doby než přijede sanitka ztlačily ranu nejakým tvrdým předmětem –užičků, nebo kůskem dřeva. S tůto radů a nezbytnů zvukovů kulisů cérky odběhly poskytovat první pomoc. Nevím jestli si dobře pamatuju, ale mám pocit, že kerási tehdá utěkala aj bosky. A že to byla aj jakási rodina, tož sem mezitým  posbírál všecku odvahu co sem našél v sobě a všecky fáče co sem našél v baráku a šél sem do „domu hrůzy“ zjistit co sa dá ešče zachránit. Tož jak praví klasik. Přišél sem, viděl sem a myslím, že sem tehdá aj zvítězíl. Tož babička spadla ze schodů a rozrazila si temeňo hlavy, to býl fakt. Krvi už tam bylo opravdu hodně a rana to byla škaredá, zralá na šití, typovál sem tak na tři, štyry stehy, to byla takéj skutečnosť. Ale to nebýl v tom momeňtě najvětší problém. Najvětší problém byly ty dvě samaritánky.  Snažily sa, v duchu rady od sestřičky z pohotovosti,  přivázat chudeře babičce k temeňu hlavy - a včíl sa podrž, prkénko na krájaní masa! Zkůšál sis nekdy přivázat k hlavě prkénko na krájaní masa? Né? Tož to ani nezkůšaj – nejde to! Včil nezbylo, než cérky odstrčit, prkénko aj ze špagátama hodit do kůta a hlavu babičce  rychlo zafačovat, tajak nás to učili na vojně. Šak po tom vypadala, jak kdyby měla na hlavě potápjačsků přilbu. A myslíš, že sem býl pochválený? Ešče sem dostál drštěk, že dělám můdrého. Šak  to jím přeca poradila sestřička z pohotovosti! A potom, že je nejaká zpravedlnosť! Ale za pár minut už sa přiřítila se sirénů a majáčkem aj sanitka. Když dochtor zhodnotíl situacu, enom sa optál jak sa to stalo, kdo babičku ošetříl,  jak tá rana vypadá a proč ty cérky tak strašně řvů. Aj sem měl chuť mu povědět, že je to možná proto, že sem jím nedovolíl poskytnůt babičce „první pomoc“, ale radší sem držál hubu, ešče bych po ní dostál. Babičku posadili do sanitky, že jí to mosíja ne enom zašit, ale  pro jistotu aj zrengénovat a že ju brzo přivezů. Potom sa na  nás dochtor škaredě podíval, snáď chtěl aj neco řécť, ale enom mávnul ruků a rychlo odjeli. Ale to už bez majáčku.

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.