Pondělí, 25. září , svátek má ticháčková

Demokracie

parlost 15.3.2014

Osobně se nemohu zbavit dojmu, že v poslední době většina lidí vkládá svou naději do nějaké revoluce, která smete zlé elity a vyrovná se rozdíl mezi bohatými a chudými. Já v to nevěřím. Revolucí bylo už poměrně hodně a často to dopadlo tak, že si běžný občan ještě pohoršil. Nůžky se nezavřely, jen ti na vrcholu byli svrženi a nahrazeni několika málo z těch, co vedli revoluci, a ti zaujali jejich místa a často se chovali stejně nebo dokonce hůř. Nu a potomci pak zaujali svou pozici v elitách a ti se už prakticky neodlišovali od těch, kteří byli svrženi předtím.

Technologický pokrok je ohromný, ale podstata lidí se nemění. Jsme zvěř. Lidstvo může fungovat optimálně jedině tehdy, kdy nalezne vhodný systém. Bohužel se to zatím nepovedlo. V současnosti se jako nejvhodnější ukazuje demokracie, protože umožňuje alespoň zčásti omezovat moc politiků prostřednictvím voleb.

Velmi často vidím, že je demokracie kritizována, protože lidi jí vnímají jako jednu z příčin problémů. Je mnoho lidí, kteří mají raději vládu pevné ruky – nějaké osvíceného panovníka, který všechny potřeby vyřeší a jim zajistí blahobyt. Jenže málokomu jde o blahobyt cizích lidí. Všichni se chceme primárně postarat o sebe a svou rodinu, pak o přátele a kolegy a ostatní nás víceméně nezajímají. Ano, je smutné, když tsunami spláchne část Japonska a Indonésie, ale pro nás to není nic víc, než pár obrázků v televizi, po nichž jdeme v klidu spát.

Asi každý vládce bude vždy dbát především na sebe, což ukázala i historie. Málokterý vládce vydržel nerozhazovat za své pohodlí. Zčásti to může být i proto, že tyto pozice vždy získávají mocichtiví lidé, jež dopředu žene touha po moci a nikoli touha po pomoci druhým. Takový člověk, má-li absolutní moc, jí velmi brzo začne zneužívat a zároveň se začne obávat jakéhokoliv projevu odporu, protože ví, že na jeho místo si brousí zuby jemu podobní.

Demokracie se tak jeví jako alternativa, která nás chrání alespoň před tou nejbrutálnější mocí. Jenže demokracie je jen tak dobrá, jak dobří jsou lidé v ní. Zatímco říše s monarchou je většinou odvislá od monarchy samotného, demokracie ve své čisté formě je odrazem celé populace. Bohužel, pro velké celky není přímá demokracie možná a tak se opět spoléhá na elity, které velice rychle začnou jednat podobně jako ten monarcha. Mají však oproti monarchovi jednu nevýhodu: konkurenční boj. Musí mezi sebou bojovat a musí bojovat i o své ovečky – voliče (to má své výhody, ale také nevýhody).

Jaksi mimo systém pak stojí lidé bohatí a to tak bohatí, že mají ohromný vliv – často mnohem větší než samotní politici, protože ty si často platí. Tito lidi dokáží zatlačit na správném místě, avšak jejich cílem většinou není politický útlak obyvatelstva – spíše jim jde o zdroje, tj. snaží se vytvořit tržní niky, kdy jim plynou peníze od daňových poplatníků prakticky za nic:

  • solární energie,
  • energetické štítky,
  • zaručené odměny exekutorů
  • různé zakázky
  • atp.

To jsou jen některé z tržních příležitostí, které politici vytvořili a zcela evidentně přihráli některým lidem. Zlo tohoto přístupu není násilí, ale spíše parazitismus. Tyto elity vědí, že parazit může přežívat jen ve velmi úzkém rozmezí, kdy hostitele nezabijí, ale taky ho nevyprovokuje k obranné reakci. Čili si potichu vytvoří niku, každého z nás to stojí pár desítek korun ročně, ale pro ně jsou z toho miliardové příjmy, které mohou využít k nákupu dalších generace politiků, která nastoupí po těch, které jim tyto výhody poskytli a kteří byli voliči vytrestáni právě za podobné věci. Tito lidé se na rozdíl od politiků nezodpovídají nikomu.

A nyní k tomu, proč si myslím, že boj o voliče má i své nevýhody. Demokracie ve své čisté formě dává moc do rukou lidu. Z toho plyne její síla (dokáže se obnovovat bez zbraní, násilí, revolucí jen prostřednictvím nenásilné volby) ale i její největší slabost. Když totiž podrobíme voličstvo kritické analýze, tak zjistíme, že někteří voliči by snad ani právo na volbu mít neměli. Mnoho voličů je totiž nevzdělaná, nepracuje, je sobecká a zbabělá – jsou to vlastně paraziti z druhé strany spektra. Jsou přesvědčeni, že stát (tj. ti ostatní) by jim měl zajistit blahobyt, který si vůbec nezaslouží.

Dalším, a řekl bych ještě mnohem větším, problémem je fakt, že voliči prostě nemají dost informací pro kvalifikovaná rozhodnutí. O kandidátech nevědí skoro nic, neví, jaké vzdělání mají a jak moc jsou dobří. Nevědí, jak funguje státní správa. Nejsou schopni domyslet spousty důsledků. Nemají povědomí o ekonomických záležitostech. Volba často probíhá jen na základ toho, jak vypadá politiky v televizi, co všechno naslibuje (protože volič nedokáže posoudit, zda to je reálné) a zda volič sám sebe vidí spíše jako pravičáka nebo levičáka (všiml jsem si, že voliči pravicových stran často zastávají levicové názory a naopak – často tak lidi volí právě díky svému přesvědčení než díky tomu, že by hloubaly nad programy jednotlivých stran).

Problémem je také nízká volební účast, což je důsledek tak trochu rezignace. O tom, jak to vypadá na politické scéně, rozhoduje cca polovina občanů, přičemž nejvyšší volební účast je ve věznicích, blázincích a u starších ročníků v důchodu.

Podle mě může demokracie fungovat, jen ve vysoce rozvinutých zemích, kde je většina populace dobře vzdělaná, kde se minimalizují paraziti a hlavně se takové jednání trestá a nikoliv dává do zákonů či dokonce obdivuje. Bohužel lidi už jsou takoví, že když vidí u něčího domu BMW za 4 mega, obdivují jej a závidí, ale už se neptají, zda ten člověk si to auto koupil za peníze poctivě vydělané či „nakradené“.

Problémem však nemusí být jen sobci a tupci. Problémem mohou být i správní lidé, ale na nesprávných místech. Politický handl často přisuzuje odborná místa neodborníkům nebo odborníky dá na jiná místa. Dalším problémem je, že ti odborníci jsou odborníci pouze v úzkém spektru problému. Demonstruji na příkladu:

Vysoké školy jsou hodnocené podle metodiky vydávané radou vlády pro vědu a výzkum (navíc ještě se zpětnou platností, takže ani nevíme, na co se zaměřit). Tito lidé se zcela nepochybně snaží o to, aby šla česká věda nahoru. Problém ale je, že v této radě jsou zastoupeni především lidé z přírodních věd. Metodika se tak odvozuje hlavně od práce přírodovědců, fyziků a dalších takových oborů. To má však za následek, že je neaplikovatelná či jen obtížně aplikovatelná na obory ekonomické, humanitní, informační technologie a často i na technické obory. Tyto obory jsou značně finančně diskvalifikovány anebo jsou jejich pracovníci odváděni od toho primárního – od výchovy nových odborníků (jeden z důvodu poklesu kvality vzdělávání je právě důraz na vědu). Jenže kterých lidí potřebujeme více: přírodovědců nebo techniků, průmyslových inženýrů, IT expertů, atp.? Právě absence druhého pohledu na věc může i z dobré věci udělat zlo. Např. u nás publikujeme něco jiného, než učíme – důvod je ten, že jsme ryze praktický obor a to co učíme se prostě publikovat nedá (alespoň ne v impaktech). Jinými slovy nás nutí do kvalifikace, kterou pak nevyužijeme při výuce, což má samozřejmě vliv na to, že paradoxně nejsme tak dobří v tom, v čem bychom měli být špičkoví. Naše publikace se nedostanou ani k těm firmám, kterým by měla naše činnost pomoci, protože databáze, kde se to uveřejńuje jsou zpoplatněny šílenými penězi (to je další tunel – dokonce celosvětový). Nejlepší je, že všichni to vědí, jen rada vlády nikoliv.  

Takovéto případy se dějí nejen ve školství, ale v mnoha dalších oblastech a jsou důsledkem právě demokratického řízení, které nominuje lidi nekvalifikované nebo kvalifikované, kteří však nemají dostatečně široký pohled na věc. Stačí se jen podívat na to, co neustále vymýšlí EU.

 

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.