Středa, 20. září , svátek má oslik, elinor

Další trampoty kolegy Bejšovce

buxus 15.1.2013

Manželka našeho kolegy Bejšovce, učitelka, si v nějakém časopise v čekárně u zubaře přečetla, že si manželé mají aspoň jednou za čtrnáct dní udělat "hezký večer". Prý to upevňuje manželství a tak vůbec. A tak jednou za čtrnáct dní jezdiili vždy na večeři do restaurace "U veselého labužníka", kde bylo jídlo obstojné, ceny mírné a na parkovišti se vždy nějaké to místo našlo. Bejšovec sice razil heslo, že jít s manželkou do hospody je dvojnásobná útrata a poloviční zábava, ale když se nakonec mohl v řízení s manželkou střídat a každou druhou návštěvu si směl dát pod jejím dohledem několik málo piv, tak celou konvenci akceptoval.

Jednou, když zase seděli u Veselého labužníka, přistoupila k nim mladá servírka a pravila k Bejšovcově manželce tichým hlasem: "Já jsem tu tenhle týden nastoupila a vy jste mne učila na učňáku. Prosím vás to pivo nepijte, protože v kuchyni je Hykrda, kterého jste nechala rupnout z češtiny a on vám do toho piva močí".

Bejšovcová se zvonivým hlasem zasmála a pravila: "Nic se neděje, já dnes řídím, takže to pivo nepiju". Bejšovec, který už měl v sobě piva dvě, zezelenal a hlasem přiškrceného zajíce pravil: "Ale já přece nikoho z češtiny rupnout nenechal ..." Paní učitelka mu s ženskou logikou opáčila: "To bys ani nemohl, nejdřív bys musel nechat rupnout z češtiny sám sebe". Servírka však pravila: "On je tu už od podzimu a dělá vám to pořád, ale neříkejte to na mne, já bych s nimi nevydržela". Načež zezelenala i Bejšovcová.

"Tak takhle to vypadá, když si chcete udělat s učitelkou hezký večer" končil Bejšovec své vyprávění. "I moje žena uznala, že té veselosti bylo u "Veselého labužníka" trochu moc a přestali jsme tam chodit".

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.