Neděle, 24. září , svátek má ovčí babička

Co vlastně víme o Sudetech - dokončení (je to dlouhý)

silný kuřák 19.5.2014

Po nenávistném projevu A. Hitlera 12.září 1938 na sjezdu NSDAP se v řadě sudetských okresů zvedla vlna násilí ze strany sudetských Němců. Občas se uvádí, že tento projev byl smluveným heslem k provedení puče na území Sudet. V každém případě se dny 13.-15. září 1938 označují za 1. sudetoněmecký puč...

13. září 1938

Patrně k prvnímu ozbrojenému střetu došlo v Habersbirku (dnešní Habartov v okrese Sokolov). Občas bývá uváděn jako první střet 2. sv. války...

V Habartově v roce 1938 žilo 3135 obyvatel, z toho 207 Čechů. Na četnické stanici sloužili 4 četníci - velitel J. Koukol a tři strážmistři: J. Pardus, A. Křepela a M. Příbek. Již 12.9. byly v Habartově rozestavěny hlídky něm. dobrovolníků na křižovatkách a o den později, 13.9. někdo vyvěsil na věž kostela vlajku s hákovým křížem. Koukol a Pardus se vydali na obecní úřad, aby byl prapor sundán. Cestou procházeli nepřátelským prostředím a na úřadě se situace ještě vyhrotila. Četníci se tedy vracejí zpět na strážnici, kde část vzbouřenců vnikla do budovy, vyvlekla odtud Růženu Pardusovou (ženu jednoho z četníků), odvedli ji do jejího bytu a tam ji uvěznila. Němci požadovali kapitulaci četníků, načež se rozpoutala přestřelka, při níž byl zabit velitel četníků Koukol a vůdce vzbouřenců O. Plass. Strm. Příbek byl raněn. Němci byli ze stanice vyhnáni.
Před stanici byla předvedena ztýraná R. Pardusová s tím, že pokud četníci nesloží zbraně, bude zastřelena. Četníci beze zbraní vycházejí ze stanice, poslední J. Pardus. Je okamžitě postřelen a dav se na něj vrhá.
Kolem 14. hodiny přijíždí do města autokar s 11 četníky, kteří ihned zahajují boj s Němci. Zabiti jsou četníci Roubal a Černý. Vzbouřenci byli zahnáni na útěk a následně je ještě nalezeno tělo umučeného četníka Křepely. Na straně Němců byli zabiti 4 lidé (vč. O. Plasse ze začátku konfliktu)...

Téhož dne dochází k podobným akcím, kdy umírají lidé, na mnoha místech v Sudetech. Občas, jako např. na Bublavě u Kraslic, dojde k těžkým bojům...

Ze Schwaderbachu, dnešní Bublavy, je vyslán na celnici autokar pro manželky a děti příslušníků finanční stráže. Poblíž hranice je autokar napaden prudkou palbou, po níž řidič J. Falber, četník z kadaňského pohotovostního oddílu, zůstává ležet mrtvý za volantem vozu. J. Nového se střelnými poraněními odvlekli henleinovci do blízkého hostince, a jen zraněnému příslušníkovi finanční stráže Kazdovi, se podařilo doběhnout zpět k jednotce SOS, kde mmj. informoval o početném ozbrojeném zástupu henleinovců u přechodu do saského Klingenthalu.
Již několik dní předtím byla evakuace žen a dětí z celnice odmítána, aby se tak údajně nezvyšovala panika. Navíc je třeba situaci vnímat pohledem striktně vyžadované směrnice ministerstva vnitra, kdy se po jednotkách SOS vyžadoval zákaz používání zbraní, a to i v případě nutné obrany.
Henleinovci trvali na vyvěšení vlajky s hákovým křížem na budovu celnice. Celníci požadavek odmítli a budovu zamkli. Poté, co uklízečka tajně otevřela dveře, do budovy vnikli povstalci a všechny celníky odzbrojili. Po celnici chtěli nyní obsadit i četnickou stanici, kam ovšem k pěti četníkům a zbývajícím finančákům zrovna dorazila posila 16 četníků a 12 vojáků z blízkých Kraslic... Za zmínku stojí, že zrovna v době smrtonosné palby na autokar v Kraslicích vyšetřoval britský major Pratt z Runcimanovy mise "utiskování sudetských Němců čs. úřady"... Když utichla střelba u celnice a autokar se nevracel, pokusila se skupina SOS z četnické stanice o průzkumný výpad k celnici. Byla však střelbou odražena, přičemž byl zraněn četník Šmejkal a vzápětí byla četnická stanice obklíčena. Obklíčení četníci se telefonicky spojili s velitelstvím praporu SOS v Sokolově a žádali posily (tank na zastrašení henleinovců). Místo posily obdrželi potvrzení rozkazu MV o zákazu používání zbraní. Pak se telefon odmlčel...
V průběhu dne k obsazené obci postupně dorazilo 120 četníků, četa cyklistů, šest čet pěchoty, 2 obrněná auta a 3 tanky, ale pražské ústřední orgány se neodvážily dát rozkaz k akci...
Situace na četnické stanici, na kterou již dopadaly první výstřely, začala být zoufalá. Nakonec došlo k vyjednávání, ale spolu s vyjednavači do budovy vnikli i ozbrojenci a krveprolití se zdálo neodvratné. Nakonec v osm hodin večer dal velitel jednotky pokyn ke kapitulaci. 43 zajatců (19 četníků, 12 finančáků a 12 vojáků) bylo nahnáno do celního úřadu, kde strávili noc. Přítomný poslanec čs. parlamentu G. Böhm radil před zajatci strážným, aby v případě útoku čs. jednotek naházeli na zajatce granáty a utekli za hranice. (Ráno 14. září byli všichni zajatci odvlečeni do Německa..)
Krátce po kapitulaci posádky, o čemž ještě ani v Kraslicích ani v Sokolově nikdo nevěděl, dostalo družstvo SOS v sousedním Silberbachu (dnešní Stříbrná) rozkaz "o případném osvobození obklíčených kamarádů". Deset finančníků a pět četníků proniklo až k četnické stanici, kde na křižovatce stál ozbrojený hlouček. Tři příslušníci SOS postoupili k hloučku a vyzvali je, aby se vzdali. Odpovědí jim byla střelba a z oken četnické stanice vylétají dva granáty, které na místě zabíjejí strážmistry F. Nováka a V. Brčáka. Zraněnému Mouchovi se podaří doplazit zpět k družstvu...
Pro doplnění je třeba uvést, že odvlečení zajatci ze 14. září se v říjnu vrátili zpět...

Na základě těchto a dalších podobných událostí vyhlašuje čs. vláda v některých okresech stanné právo. Je zákaz vycházení v určitých hodinách a zákaz shromažďování. Při porušení stanného práva může být přestupce zastřelen.

Po vyhlášení stanného práva dává SdP vládě ultimatum 6 hodin na odvolání stanného práva a stažení policie. Pokud ultimatum bude dodrženo, SdP slibuje zajištění klidu v Sudetech...

14. září

Je vyhlášena bojová pohotovost jednotkám SOS...
Zavedení stanného práva citelně uklidnilo situaci v Sudetech...
V chebském hotelu Victoria, který slouží jako místní centrála SdP, probíhá razie. Policie má podezření, že jsou zde ukrývány zbraně. Náhle dojde k přestřelce, po níž zůstává na dlažbě šest mrtvých: policista, dva železničáři a tři náhodní kolemjdoucí. Předsednictvo SdP prohlásilo, že Karlovarské požadavky již nadále nemohou být základem dalšího jednání s čs. vládou, protože situace již zašla příliš daleko. O dalších postojích může rozhodnout pouze plebiscit...

15. září

V Berchtesgadenu jedná Chamberlain s Hitlerem. Ten žádá připojení čs. pohraničního území k Německu, proti čemuž Chamberlain nic nenamítá. Jen upozorňuje na nutnost porady s Francií a Runcimanem, zároveň upozorňuje na nutnost překonání "praktických potíží"...
V okresech Šluknov, Varnsdorf a Rumburk je vzhledem ke zhoršující se situaci vyhlášeno stanné právo.
K. Henlein, jeho zástupce K.H. Frank a další funkcionáři SdP prchají do Německa, kde Henlein vzápětí přednáší plamenný projev, v němž mmj. nařkne Čechy ze snahy vyhubit sudetské Němce...

16. září

Prezident Beneš si povolal na Hrad franc. vyslance Delacroixe, a vzkázal francouzské vládě, že dochází k rozhodujícímu boji. Mimo jiné i řekl, že má-li být smrtelně zasažena ČSR, bude zasažena i Francie. Runciman odlétá do Londýna, kde podává zprávu o situaci v ČSR a souběžně vyjadřuje podporu Chamberlainově politice.
Německý rozhlas vysílá zprávy o krvavém českém teroru v různých částech Sudet, což vnáší strach mezi sudetské Němce. Zároveň jsou vysílány zprávy, kde se popisuje, jak "česká soldateska" vyhání Němce z domovů.

V platnost vchází zákaz činnosti pro Sudetendeutsche Partei a na K. Henleina a K.H. Franka jsou vystaveny zatykače za úklady a ohrožování bezpečnosti republiky...

17. září

Runciman podává britské vládě zprávu, že požadavky sudetských Němců byly splněny, ovšem pro všechny bude lepší, když Sudety připadnou Německu. Britská vláda přijímá usnesení o revizi čs. hranic.

Na Hrad se dostavuje franc. vyslanec Delacroix a tlumočí prezidentovi odpověď fr. ministra zahraničí Bonneta, která začíná nadějně:" Francie byla velmi dojata poselstvím prezidentovým..." Ovšem konec prezidenta Beneše znechutil: "... ČSR musí sama dělat politiku, aby se přizpůsobila novým podmínkám v Evropě. Kdyby se tak nestalo, Francie by byla nucena znovu vzít v úvahu a přezkoušet svou politiku k ČSR..."

Na návrh Henleina zřizuje Hitler jednotky Freikorps...

Freikorps (Sudetoněmecký sbor dobrovolníků, Sudetendeutsches Freikorps - SdFK), známí jako ordneři. Oficiálně vznikli jako obranná organizace na ochranu sud. Němců, ve skutečnosti přispěli k destabilizaci pohraničí. První akce zahájili ordneři 19. září útokem v Ašském výběžku. Německé armádě ovšem nekoordinované útoky v čs. pohraničí nevyhovovaly, protože aktivizovaly čs. armádu, a tak 20. září Hitler jejich akce omezil. Rozpuštěn byl rozkazem K. Henleina dne 9.10.1938.

Poměrně dost autorů nazývá již před 17. zářím útočníky "ordnery", což je nepřesné a patrně se jedná o členy Freiwilliger Schutzdienst, založených 17. května...

Náčelník generálního štábu gen. Ludvík Krejčí žádá na prezidentovi Benešovi okamžité povolání dvou ročníků záložáků, Jeho požadavek je odmítnut a generál okamžitě rezignuje na svou funkci. Demise není přijata a nakonec je povolán jeden ročník záložníků. Na Hrad se z iniciativy Z.R. Kinského dostavuje delegace vlastenecké šlechty a ujišťuje prezidenta svou věrností.

18. září

Chamberlain (s Halifaxem, Simonem a Hoarem) se schází s Daladierem a Bonnetem (fr. ministr zahraničí) a vypracovávají návrh společného postupu. Francouzi souhlasí s revizí čs. státních hranic podle včerejšího britského návrhu.

V Praze je zřízeno Ministerstvo propagandy. Ministerský předseda M. Hodža pronáší rozhlasový projev, v němž přehledně zachycuje všechno úsilí ČSR o zachování míru.

Tři dny poté, co byl na náměstí v Hoře Sv. Šebestiána zavražděn četník Jan Heřmánek a těžce zraněn voják A. Laburda, nastupují službu člen finanční stráže J. Kukla a voják J. Rada. Mají střežit pašerácké stezky směrem od Hory Sv. Šebestiána k Ulmbachu. O půl čtvrté odpoledne dorazili k satzungskému rybníku, když spatřili skupinu asi deseti mužů. "Halt! Hände hoch!", zařve Rada třikrát za sebou. Muži se dávají na útěk. Rada neváhá a střílí, finančník se nechává strhnout a střílí rovněž. Muži zmizeli... Z lesa se však ozývá nářek... Hlídka opatrně postupuje a najde vyděšenou ženu s naříkajícím chlapcem, jak trhá stokorunové bankovky a háže je do potoka. Kousek dál naříká další chlapec s poraněnou nohou a při prohlídce okolí zůstanou Rada s Kuklou zdrceně stát nad mrtvou, asi třnáctiletou dívkou...
Při pozdějším vyšetřování bylo zjištěno, že v lese se pohybovaly dvě skupiny lidí, přičemž jedna z nich byli uprchlíci ze Suniperku (dnešní Výsluní). Zda se jednalo o náhodu anebo se skupina mužů nechala krýt civilisty, to zjištěno nebylo. V každém případě tato nešťastná událost z 18. září po několik dní - značně upravená - živila německý rozhlas... Pro doplnění je nutno dodat, že i když byl po okupaci učiněn pokus odsoudit velitele hlídky Kuklu k trestu smrti, nakonec se oba dožili osvobození.

19. září

Ve 14 hodin se na Hrad dostavují britský vyslanec Newton a franc. vyslanec Delacroix a předávají prezidentovi nótu s anglofrancouzským návrhem na řešení sudetoněmecké otázky, dohodnutým včera v Londýně. Ohromený prezident čte požadavek velmocí, aby ČSR postoupila Německu oblasti, kde žije více než 50% obyvatel něm. národnosti. Vyslanci požadovali odpověď co nejdřív, protože 21.9. se má Chamberlain sejít s Hitlerem. Ihned po příletu Delacroixe do Paříže se v Elysejském paláci koná schůzka za předsednictví franc. prezidenta Lebruna. Daladier v ponurých barvách líčí situaci Francie a přesvědčuje přítomné, že Beneš je ochoten souhlasit s územními ústupky (byla to lež). Účastníci schůzky se shodli, že smlouva Francie s ČSR z roku 1924 je mrtvá...

Prazident Beneš povolává na Hrad sovětského velvyslance s dotazem, zda SSSR vstoupí do války s Německem, bude-li ČSR napadena.

V noci překračují oddíly Freikorps čs. hranice v oblasti Aše a zahajují boj o ovládnutí oblasti...

20. září

Freikorps na Ašsku, postupně i v části Šluknovského výběžku a části příhraničí v sev. Slezsku, obsazovaly celnice, přepadaly četnické stanice a další objekty. Při těchto akcích byla zabito 110 Čechů (ozbrojené složky i civilisté), zajato a postupně odvlečeno do Německa bylo 2029 lidí. SOS z Ašska ustoupila na obrannou pozici a ponechala Ašsko svému osudu...
Ráno svolává prezident Beneš zasedání vlády, které odsouhlasuje odmítavou odpověď k anglo-francouzskému návrhu ze včerejšího dne. Když byla odpověď doručena západním vyslancům, těch se zmocnila nervozita, protože Hitler očekával odpověď již zítra.
Na Hrad doráží telegram ze SSSR, v němž Stalin vyjadřuje ochotu ČSR pomoci (ve smlouvě je ovšem podmínka, že pouze ve spolupráci s Francií)
Československo má ve zbrani půl milionu mužů.

21. září

Ve dvě hodiny v noci se na Hrad dostavují Delacroix a Newton ve fracích a cylindrech. Podle Benešova vlastnoručního záznamu franc. vyslanec zpočátku brečel a vzlykal, ovšem postupně se jeho řeč stávala tvrší, a ke konci výhružnou. Oba vyslanci trvali na tom, aby čs. vláda vzala svou odmítavou odpověď zpět a přijala anglo-francouzské návrhy. Pokud čs. vláda nepřijme a vznikne válka, plnou odpovědnost ponese ČSR a velmoci se nepřipojí...
Beneš svolává jednání vlády a celý den se s ministry radí.
Ve Společnosti národů vystupuje sovětský ministr Maxim Litvinov a podrobuje ostré kritice nátlak na ČSR. Po 12. hodině se opět dostavují oba vyslanci. "Vláda ještě nedospěla k rozhodnutí," řekl prezident. Britský vyslanec podrážděně (a drze) reagoval: "Jakou to máte vládu, když nedovede včas učinit rozhodnutí?"
Odpoledne na základě vyjádření generálů ve vládě (Syrového a Krejčího) a po důkladném zvážení všech okolností vláda přijímá spojenecký plán. Ministr zahraničí Krofta zajistil doručení vyslancům.
Herec Zdeněk Štěpánek v rozhlase přečetl zdrcující zprávu o kapitulaci ČSR před požadavky velmocí. V celé zemi se zvedla bouře nevole.
V Praze se téměř okamžitě sešla stotisícová demonstrace, a dav pronikl až na 3. hradní nádvoří přímo pod prezidentský balkón. Lidé začali rozbíjet okna v přízemí a pokoušeli se vylomit dveře. Tajemník Drtina nedokázal dav uklidnit a oddíl Hradní stráže stál na pokraji nezbytnosti zahájit palbu. V té chvíli vstupuje na osvětlený balkón gen. Syrový. Lidé mu začali provolávat slávu, ovšem generál nebyl dobrým řečníkem a jeho proslov končil rozpačitě. Lidé zazpívali hymnu, ale nechtěli se rozejít. Na balkón tedy vystoupil populární Karel Hašler, svým zvučným hlasem pronesl bojovný projev a nakonec dav odvedl ke hrobu Neznámého vojína a lidé se v Praze rozešli.

22. září

Od rána útočí jednotky Freikorpsu prakticky po celé délce německé hranice. Obsazuje díky zradě místních představitelů státní moci celý Varnsdorf a zbytek Šluknovského výběžku. Je zajat kompletní četnický oddíl a několik družstev SOS. Liberecký prapor ztrácí 307 mužů, kteří jsou většinou odvlečeni do Německa. 

Na 9. hodinu ranní svolávají komunisté před Parlament demonstraci. Těsně před ní se Gottwald dozví, že SSSR za ČSR bojovat nebude. Ve svém projevu se o tom nezmíní, ale jásajícímu čtvrtmilionovému shromáždění oznamuje, že padla Hodžova vláda.

Ihned po demisi Hodžovy vlády jmenuje prezident vládu generála Syrového. Později se Beneš vyjádřil, že Syrového by jako premiéra nejmenoval, ale že mu byl tento politik vnucen ulicí.

Ve chvíli, kdy v Praze demonstruje čtvrt milionu lidí, v Bad Godesbergu se schází Chamberlain s Hitlerem. V úvodu jednání se Angličan pochlubí úspěchem při realizaci požadavků "pana Hitlera". Následně přednáší svůj návrh, podle něhož Německo poskytne náhradu za čs. státní majetek, ponechaný na odstoupeném území a ČSR bude poskytnuta záruka nových hranic. "Lituji," řekl Hitler," ale těchto návrhů se nelze držet." A začal chrlit na adresu ČSR urážky, podle nichž je ČSR stát, který nemá ani historii, ani tradici, ani podmínky k existenci. Před užaslým Chamberlainem vyslovil nové požadavky: ČSR uspokojí územní nároky Polska a Maďarska a on sám si činí nároky na další území a vydal již rozkaz armádě, která se dá za tři dny do pohybu. Chamberlain odletěl z Bad Godesbergu a po poradě s Francií Británie oznámila Praze, že ČSR hrozí německý vpád a radila k mobilizaci.

23. září

2 prapory čs. pěchoty s podporou motorizovaných jednotek získávají zpět Šluknovsko.

Ve 22.30 hod. je vyhlášena všeobecná mobilizace.... Prvním mobilizačním dnem je stanovena neděle 25. září, hlavním velitelem armády jmenoval prezident armádního generála Ludvíka Krejčího. Celkem je povoláno 18 ročníků 1. zálohy a specialisté 2. zálohy. Jedná se o 1 250 000 mužů a dále o 36 tisíc vozidel. Na svá místa nenastoupilo 50% mobilizovaných sudetských Němců.

Sovětská vláda předává Polsku nótu, která hrozí okamžitým vypovězením smlouvy o neútočení, pokud polská armáda překročí čs. hranici.

24. září

Francie vyhlašuje částečnou mobilizaci.

V ČSR probíhá mobilizace podle nástupového plánu VII, který se mění na válečný plán. Zahraniční novináři v ČSR uznale popisují rychlost a organizovanost mobilizace, oceňují i bojovou náladu obyvatelstva.
Štáb čs. armády se přesunul na zámek v Račicích u Vyškova.
Před půlnocí začíná v Bruntále velká přestřelka mezi Freikorpsem a čs. ozbrojenými složkami.

25. září

Začíná jednání mezi Francií a Anglií, jehož výsledkem je na druhý den dohoda, že do války s Hitlerem kvůli ČSR tyto dva státy nepůjdou. Přesto dnes Francie veřejně vyhlašuje, že v případě německého útoku přijde ČSR na pomoc.
Britský vyslanec předává čs. vládě Hitlerovo memorandum z Bad Godesbergu. Vláda memorandum odmítá.

Po vyhlášení mobilizace zachvátil Sudety strach. Lidé s malými zavazadly prchají do Německa.

26. září

Ráno k sobě prezident Beneš povolal náčelníka své vojenské kanceláře gen Bláhu, jemuž dal závěrečné instrukce. Svou vzletnou řeč zakončil: "... Já zůstanu se svou vojenskou družinou stále u vojska. Zůstanu s těmi, kteří se budou bít doopravdy až do poslední chvíle, a pak padnu s nimi."
Gen. Krejčí a gen. Husárek navštěvují prezidenta, aby se ujistili, jaký je postoj spojenců, a zda přijdou republice na pomoc.

Ve Sportovním paláci v Berlíně v nervózním projevu žádal Hitler o vydání Sudet do 1. října. V opačném případě půjde do války.
Chamberlain vysílá svého vyjednavače H. Wilsona do Berlína na jednání s Hitlerem.

27. září

Končí jednání mezi Francií a Anglií, na němž se velmoci dohodly, že kvůli ČSR do války nepůjdou.
Hitler posílá Chamberlainovi dopis, ve kterém se opět domáhá svých požadavků s ultimatem do 14:00 hod. následujícího dne.
N. Chamberlain prohlásil v rozhlasovém projevu: "Bylo by hrozné, kdybychom měli kopat zákopy a zkoušet si plynové masky, protože ve vzdálené zemi se hádají mezi sebou lidé, o kterých nic nevíme. Kdybychom měli bojovat, museli bychom mít větší důvod."

Mezi hranicí a pevnostní linií v ČSR opustili sud. Němci svá hospodářství. Čs. vojáci dostali rozkaz, aby toulající dobytek zahnali průchody směrem do vnitrozemí. Na různých místech hranice dochází k útokům Freikorps.

28. září

Na hranicích stoupá nervozita.
Rozruch způsobil franc. generál Louis Faucher, který se na protest proti politice franc. vlády vzdal hodnosti, odevzdal svá vyznamenání, dnes přijel na velitelství čs. armády a vstoupil do armády ČSR.

Chamberlain upozornil v dopise Hitlera, že "vše podstatné může dostat bez války a bez odkladu". Zároveň požádal B. Mussoliniho o prostřednictví v mezinárodních jednáních o německých požadavcích. Na Mussoliniho výzvu dal Hitler souhlas ke schůzce představitelů Německa, Itálie, Velké Británie a Francie a účastníky pozval do Mnichova.

Premiér Syrový informuje gen. Krejčího o stále nevyjasněném postoji Polska a upozorňuje, že nebezpečná bude asi noc z 30.9. na 1.10.
Ve 21 hodin se vrchní velitel gen. Krejčí dozvídá o připravované schůzce v Mnichově.

29. září

V Mnichově celý den probíhají jednání znění dohody, řešící německé územní požadavky vůči ČSR.

U prezidenta se ohlásili čtyři zástupci armády: vrchní velitel gen. Krejčí, velitel 1. armády gen Vojcechovský, velitel 2. armády gen. Luža a velitel 4. armády gen. Prchala. Všichni přesvědčují prezidenta, že je třeba bojovat...

Henleinovci na hranicích stále provádějí provokace proti čs. vojákům.

30. září

Těsně po půlnoci je v Mnichově dohotoven text smlouvy, která za účasti zástupců Německa, Itálie, Velké Británie a Francie na úkor ČSR řešila územní požadavky Německa. V 1.30 hod. oznamují zástupci Anglie a Francie čs. zástupcům v Berlíně Mastnému a Masaříkovi výsledky dohody.
Prezident republiky a čs. vláda podmínky přijala....

 

Dlouhému povídání krátký konec: chtěl jsem ukázat, že není pravdou tvrzení, že jsme Sudety odevzdali bez jediného výstřelu. Takové tvrzení není pravdivé a zcela opomíjí stovky obětí v roce 1938, jejich hrdinství, jejich smysl pro povinnost a jejich morální přesvědčení. Neměli bychom na ně zapomínat...

A snad mi bude odpuštěno, když se dopustím tří názorů, k nimž jsem se dopracoval:

1. Za vlast se má bojovat vždycky. Nejen v situaci, kdy máme plnou ruku trumfů a vítězství na dosah...
2. Sudetští Němci sami o sobě válku nezavinili. Ale je třeba přiznat, že na jejím vzniku se podíleli...
3. Američané občas považují 7.prosinec za Den hanby. Rusové by za takový den měli považovat 21.srpen. A když se v kalendáři objeví datum 30. září, měli by se Francouzi a Angličané propadnout hanbou...

Děkuji všem, kteří dočetli až sem...

 

 

 

 


 



 

 

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.