Neděle, 19. listopadu , svátek má ahold

Co vlastně víme o odsunu sudetských Němců? (část 3.- předposlední)

silný kuřák 4.7.2014

8. Organizovaný odsun

V létě 1945 se objevovalo stále více protestů proti praktikám, používaným při odsunu sudetských Němců. 8.6.1945 si na zasedání vlády stěžuje ministr Kopecký (KSČ, informace), že na Západě "nás vylučují z řad kultruních národů" a koncem léta 1945 časopis Obzory uvedl, že "nikdy nebyla pověst Československa na Západě tak špatná, jako je dnes".

V rámci republiky je ovšem odsun od samého počátku, tedy od osvobození republiky, vnímán jako naprosto přirozené pokračování války, prakticky nikdo neprotestoval, a jakékoli ulehčení Němcům bylo považováno za nepřístojnost a důvod pronásledování. A již dlouho před odsunem bylo zjevné, že poválečné vysídlení sudetských Němců bude v prvé řadě na nacionálním principu...Politici dávali jasně najevo, že hledisko viny či neviny bude až druhořadé, pokud vůbec...

Již 3.11.1944 na stanici BBC vyzývá ministr národní obrany generál Sergej Ingr:"Až přijde náš den, tak celým  národem zazní bojový pokřik husitů: bijte je, zabíjejte, nenechte nikoho naživu! Každý musí sáhnout po vhodné zbrani, aby zasáhl Němce. A když nebude po ruce střelná zbraň, pak jakákoliv, která bodne nebo zasáhne."

17.4.1945 bylo zveřejněno provolání čs. vlády: "Dejte vyvřít ze svých srdcí živelné nenávisti k německým katanům... Jděte účtovat s Němci za všechna jejich zvěrstva a neznejte slitování s německými vrahy."

12.5.1945 v Brně pronesl E. Beneš: "Německý národ přestal být v této válce lidským, lidsky obstojným, a jeví se nám již jen jako jediný velký lidský netvor. Tento národ musí za to všechno stihnout veliký a přísný trest. Řekli jsme si, že musíme německý problém v republice zcela vylikvidovat."

V Lucerně v polovině května 1945 hřímá národní socialista Prokop Drtina: "Vyžeňte a pobijte jich po skončení války co nejvíce. Začneme s vyhnáním Němců hned. Použijeme všechny prostředky, před ničím neváhejme...."

Na tento živelný, politicky podporovaný a nijak neřízený útok na tři miliony obyvatel jenom v ČSR muselo reagovat mezinárodní společenství, zastupované vítěznými mocnostmi. Je třeba si ovšem uvědomit, že ČSR nebyla osamocenou enklávou, podobné vysidlování menšin se dělo i v jiných zemích, a v oblasti Polska a východního Pruska se již dříve daly nejprve "dobrovolně", později z donucení do pohybu obrovské masy lidí... Odhaduje se, že se to týkalo asi 14-18 milionů lidí...

2.8.1945 bylo usnesením Postupimské konference zavedeno vlastně první řešení, co se bude dále dít se sudetskými Němci. Bylo rozhodnuto, že vysídlení Němci z ČR budou umisťováni v sovětské a americké okupační zóně Německa, a tím tedy se stává divoký odsun nějakým způsobem organizovaným. V praktickém důsledku ještě do listopadu 1945 zůstávají sudetští Němci vysloveně pod blahovůlí někdy samozvaných, někdy organizovaných jednotek státní správy.

Celkem bylo vysídleno zhruba tři miliony sudetských Němců z ČSR, přičemž již na podzim 1945 avizovala sovětská strana, že do své zóny nemůže přijmout více než 800 tisíc Němců, protože díky náporu utečenců z Polska je její zóna přepúlněná. Do americké zóny tedy bylo vysídleno něco přes dva miliony Němců, a to převážně do země Bavorsko...

9. Koho se vlastně odsun týkal?

5. dubna 1945 byl vyhlášen Košický vládní program, který řešil i problematiku odsunu...

1. Němcům, kteří vlastnili čs. občanství již před Mnichovem a mohli se prokázat antifašistickou činností, mělo být občanství potvrzeno, nebo jim měl být zajištěn návrat do vlasti. Za antifašisty a antinacisty se považovaly osoby, které již před Mnichovskou dohodou otevřeně vystupovaly proti činnosti SdP nebo byly nuceny před terorem uprchnout do ciziny, příp. osoby, které byly za věrnost ČSR vězněny nebo jinak perzekuovány

2. ostatním občanům Československa s něm. národností mělo být čs. státní občanství zrušeno s tím, že mohou dodatečně požádat o udělení čs. státního občanství, přičemž budou úřady zkoumat každou žádost individuálně

3. Němci, u nichž se předpokládalo trestní stíhání, měli být občanství zbaveni a navždy vypovězeni z území ČSR, pokud je nestihl trest hrdelní

4. Němci, kteří se na čs. území nastěhovali po Mnichovu a během okupace, měli být z republiky okamžitě vykázáni, pokud se proti nim nevedlo trestní řízení. Výjimku z této kategorie tvořily osoby, které pracovaly ve prospěch ČSR

Podle tohoto ustanovení se postupovalo až do 2.8.1945 (den ukončení Postupimské konference), kdy vychází dekret prezidenta republiky č. 33 o ztrátě občanství Němců a Maďarů. Ten v podstatě zpřesňuje tyto zásady...

A tady se dostáváme k jedné polopravdě, která je v různých formách stále opakována... A to k té, že po Mnichovu sudetští Němci houfně odvrhovali čs. občanství a přijímali občanství německé. Sudetští Němci získávali německé občanství po Mnichovu velmi snadno a automaticky...

1.11.1938 vznikla nová říšská župa Sudety jako integrální součást Velkoněmecké říše. V duchu německého říšského zákona o občanství z roku 1913 byl za "rodilého Němce" automaticky považován každý, kdo se při sčítání lidu v letech 1910 či 1930 (tedy dávno před nástupem Hitlera v Německu k moci) přihlásil k německé národnosti anebo žil ve smíšeném manželství. V roce 1930 se při sčítání lidu přihlásilo k německé národnosti 79% sudetských Němců. A následně pak byla 22.11.1938 uzavřena Smlouva mezi Česko-Slovenskou republikou a Německou říší o otázkách státního občanství a opce č. 300/1938 Sb., kde v §1 stojí:

Českoslovenští občané, kteří měli 10. října 1938 své bydliště v některé obci, připojené k Německé říši, nabývají s účinkem od 10. října 1938 německé státní příslušnosti, pozbývajíce zároveň čs. státního občanství, jestliže
a) se narodili před 1.1.1910 na území, připojeném k Německé říši, nebo
b) pozbyli něm. státní příslušnosti dnem 10.1.1920, nebo
c)jsou dětmi nebo vnuky osoby, u které jsou splněny podmínky písm. a) nebo b), nebo
d) jsou manželkami osob, u kterých jsou splněny podmínky písm. a) nebo b) nebo c)

Takže vezmeme-li to kolem a kolem, tak oni ohledně občanství ani moc na výběr neměli...

10. Revoluční gardy

Po dlouhá léta byly Revoluční gardy, mnohdy přezdívané jeko Rabovací gardy, jediným subjektem, na který se svádělo všechno špatné, co se v pohraničí po válce dělo. Naprosto v zapomnění upadly ozbrojené jednotky národních výborů, úloha Svobodových vojáků a různé samozvané bojůvky.

Revoluční gardy vznikly již na počátku května 1945 v Praze, a měly podle konceptu Rady tří a štábu odborů zajišťovat vojenskou pomoc při Pražském povstání pod velením velitelského štábu Alex. O tom jsme se zmínili v článku "Co vlastně víme o Pražském povstání". Název vznikl jako kompromis, kdy komunisté navrhovali "Lidové milice", a návrh ostatních "Národní gardy" se jim zase nelíbil. Byl předpoklad, že Revoluční gardy budou mít vojenskou strukturu a personálně měly být zajištěny mobilizací. Ovšem proto, že z britské strany nebyly dodány zbraně pro povstání, mobilizace se nekonala, štábu Alex podléhaly různé vojenské i dobrovolnické jednotky, a Revoluční gardy byly formovány až po osvobození. Ovšem již v dubnu bylo vyrobeno dostatečné množství bílých pásek s červenými písmeny RG, které nyní byly využity. Z povstaleckých jednotek se vytvářejí strážní prapory, a až 23. května jsou tyto prapory přejmenovány na prapory a pluky, jednotky Revolučních gard a obdržely tyto pásky. Ovšem postupně, jak se obnovovaly orgány státní správy a bezpečnosti státu, přestávaly tyto dobrovolnické útvary splňovat požadovaná kritéria a do srpna 1945 byly rozpuštěny...

Prvotním úkolem RG byla instalace státní moci v pohraničí, jeho ochrana a zejména dohled nad propustností hranice, zejména v železniční dopravě. RG zajišťovaly, které transporty mohou projíždět (spojenecké, mezinárodního Červeného kříže apod.), a naopak které projet nemohou. Rozkaz pro jejich činnost byl vydán 15.5.1945 rozhodnutím ministerstva obrany, a ministr Svoboda ani neměl jinou volbu mež tyto dobrovolnické jednotky, protože vojenské útvary byly vázány spojeneckými vztahy. Ovšem RG velmi záhy začaly vstupovat do do života lidí, vytypovávaly "nespolehlivé živly, účastnili se protiněmeckých akcí a počátkem léta již přesahovaly ryze bezpečnostní úkoly. To pochopitelně souviselo i s bojem o moc, zejména na Ministerstvu vnitra... Byly obnovovány jednotky četnictva a finanční stráže, které se transformovaly do Sboru národní bezpečnosti. Rovněž vznikají vojenské útvary z vojáků, kteří zůstali v republice a účastnili se povstání.

Do doby činnosti RG např. v Ústí n. Labem spadá zápis z katolické matriční knihy o zemřelých mezi 9.5.1945 až 31.7.1945, kde na 267 zemřelých připadá 63 sebevražd Němců. V prvních chaotických dnech po osvobození bylo množství sebevražd tak vysoké, že ve městě policie vydala příkaz k zastavení plynu, aby se zabránilo dalším...

RG byly tvořeny zejména mladšími ročníky povstalců, a zcela nezpochybnitelně se část z nich účastnila rabování i zločinů. Ovšem v našem historickém vědomí je jasně patrná snaha vymezit negativní činnost v pohraničí po válce na úzce specifikovanou skupinu lidí, k čemuž posloužily RG...

Ozbrojené složky národních výborů vznikaly pod různými názvy na stovkách míst v republice. O činnosti těchto složek si lze udělat představu např. z Ivančic, kde zůstaly zápisy z jednání národního výboru zachovány. Drtivá většina zápisů na jiných místech z tohoto období byla skartována...

18.4.1945 jsou Ivančice osvobozeny a ještě téhož dne je sestaven národní výbor

19.4. národní výbor rozhoduje o zatčení Němců a kolaborantů podle seznamu, "který je po ruce". Je založena ozbrojená složka dobrovolníků "Národní stráž"

23.4. je na schůzi  národního výboru ustaven sedmičlenný lidový soud

25.4. národní výbor ustavuje tříčlenný trestní senát

26.4. národní výbor rozhoduje, že pro nedostatek instrukcí lidový soud zatím zasedat nebude, ale že se zřizuje partyzánský polní soud.

V následujících dnech navštěvuje ivančická dlegace prezidenta Beneše v Košicích...

8.5. cituje předseda národního výboru prezidenta Beneše do zápisu:"Postup co nejpřísnější. Čím více Němců bude pryč, tím budeme mít méně obtíží. Partyzáni jsou podrobeni národnímu výboru a budou informováni, jak mají odstranit všechny nežádoucí živly." V tomtéž zápise je pak uvedeno, že "polní soudy ze svých rozhodnutí nekladou nikomu účtů". A dále, že "o polním soudu v Ivančicích se domluví národní výbor s velitelem partyzánů panem Řepkou. V polním soudu mají být tři partyzáni a tři členové NV". (Nutno poznamenat, že partyzáni účast odmítli)

10.5. u cihelny je popraveno 17 lidí...

Pro upřesnění je nutno dodat, že národní výbor nezajistil popravčí četu ani u poartyzánů, ani u Rudé armády. "Úkolu" se ujala jakási skupina Arménů, kterou nikdo neznal, a protože věděli, že za svou minulou činnost budou postaveni před soud, chtěli si své budoucí soudce naklonit...

Samotný fakt, že v Ivančicích byly zachovány zápisy, může souviset s tím, že téhož dne, t.j. 10.5.1945 vybuchla na náměstí v nedalekých Hrotovicích bomba, která zabila 144 lidí z obce a 36 příslušníků Rudé armády. Dodnes nebylo zjištěno, proč bomba vybuchla, ovšem tehdy bylo zcela zjevné, že za to mohou Němci, a tak poprava v Ivančicích byla brána jako přirozený důsledek...

Svobodovi vojáci a armáda byla organizačně a početním zastoupením jedinou složkou, schopnou splnit tak gigantický úkol, jakým byl odsun tří milionů Němců. Je třeba si uvědomit, že se z velké části jednalo o lidi, kteří po mnoho měsíců byli účastníky nelidské války, kteří s postupující frontou byli svědky i nacházeli pozůstatky neuvěřitelných krutostí, kteří osvobozovali řadu koncentračních a vyhlazovacích táborů, a kteří mnohdy ztratili řadu svých blízkých. Pak se nelze divit, že jejich schopnost posuzování nastalé situace ohledně odsunu byla posunuta někam úplně jinam a my, salónní "historici" na diskutérech se můžeme těžko pohoršovat nad jejich činností... Ve všech složkách armády, velitelským sborem počínaje a posledním družstvem konče, byla bez výhrad přijímána teze kolektivní viny, při praktickém provádění - a to i ve fázi před Postupimskou konferencí, bylo využíváno vojenských metod (využívání nejistoty a strachu, tvrdé a někdy i nelítostné zacházení s Němci apod.) a poměrně značná tolerance k tzv. excesům. Je zdokumentována řada stížností dokonce i na velitele Rudé armády, že nepostupují s dostatečnou tvrdostí, i na revoluční národní výbory, že straní Němcům. 
Např. v obci Polevsko, kde národní výbor údajně nepostupoval dostatečně rázně, došlo i na výhružku, že se z obce stanou "druhé Lidice"... Ve Vyhlášce, kterou vydal v prostoru Chrastavy vojenský velitel major Zábrodský stálo, že pokud v oblasti dojde k německé vzpouře či ilegální činnosti, je to automatickým pokynem pro čsl. vojsko a bezpečnostní složky, aby přikročily podle povahy provinění k opatřením, jež byla učiněna nacistickým režimem v Lidicích...

Pokud by někdo měl zájem se hlouběji ponořit do problematiky čsl. armády ohledně odsunu, o úloze známých generálů Svobody, Klapálka, Bočka, Slunečka, Kratochvíla, Lomského a dalších, o organizační struktuře, problémech odsunu apod., pak je precizně vše zpracováno v archivu cs-magazínu (únor 2011) v článku Organizované divoké odsuny?...

Neidentifikovatelné tlupy zlodějů, násilníků a psychopatů si v prvních dnech po osvobození přišly v pohraničí na své.... Tyto skupiny se formovaly z kriminálního prostředí, z lidí bez jakýchkoli morálních zásad, a byly prakticky neidentifikovatelné a nikomu nepodléhaly. Národní výbory jak na běžícím pásu vydávaly pro dosídlence různé typy "průkazů", všude se povalovala kvanta zbraní, zejména jako pozůstatek po průchodu Schörnerovy armády, jakákoli uniforma byla legitimací mezi "vítěze". Tyto tlupy v pohraničí bezostyšně rabovaly, dopouštěly se násilí, a nebylo proti nim odvolání. Němci si nestěžovali...

Při povšechném pohledu je zřejmé, že odsunu se účastnila řada organizací a skupin, ovšem pouze Revoluční gardy zůstávají v negativním pohledu veřejnosti, přestože "excesů", což je jen přijímaný výraz pro zločinnost, se dopouštěly při odsunu všechny složky... Občas mě napadá, jak bychom se v téže situaci, po sedmdesáti letech "moudření", chovali my. Obávám se, že bychom se asi moc nelišili. V té době se přihlásit k nezbytné míře "lidství" bylo asi hodně obtížné....

 

 

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.