Neděle, 24. září , svátek má ovčí babička

Co vlastně víme o Druhé republice?

silný kuřák 17.7.2014

Myslím, že s klidným svědomím mohu říci, že prakticky nic... Alespoň si nevzpomínám na jakýkoli náznak v hodinách dějepisu, a ani v pozdějších dobách si neuvědomuji, že by se jí někdo zabýval...

Je pravdou, že nežila dlouho. Ten půlrok zmrzačené republiky z hlediske historie je pouhý štěk, ale i tak to není období, které by nás mělo naplňovat hrdostí. Přímo bych řekl, že jsme neobstáli jako národ. Bylo by jednoduché všechnu vinu svalit na vládu, ale nebyla by to pravda...  Pokusíme se tedy poodhalit závoj, který cudně skrývá dobu, kdy pologramotná ulice a kal, vzedmutý po Mnichovské dohodě, slavil své žně...

Nebyla to lehká doba, kdy na republiku, hanebně zrazenou spojenci, se ze všech stran vrhají sousedé, aby si uhryzli část kořisti... Patrně nebylo v silách kohokoli zabránit nevyhnutelnému, ale i porážka se musí přijmout s hlavou vztyčenou...

Ve dnech po Mnichovské dohodě získává Hitlerova Třetí říše území větší než Morava, s více než třemi a půl miliony obyvatel. Maďarsku bylo zanedlouho odstoupeno celé jižní Slovensko a jižní část Podkarpatské Rusi s více než milionem obyvatel, Polsko získalo 895 čtverečních kilometrů s 228 tisíci obyvateli... ČSR přišla o 90% výroby porcelánu, téměř o všechny doly, přišli jsme o proslulé lázeňské oblasti, o 80% textilního průmyslu, o stejný podíl cementárenství a 70% hutí...

Ještě horším dopadem se však ukázalo nečekaně rychlé vytrácení hodnot, na nichž byla republika budována a na povrch se vydrala hrubost, s níž podle vlastního mínění neuznaní jedinci napadali vše předmnichovské, snažíc se využít marasmu doby... Ladislav Jehlička v Národní obnově na adresu demokratů: "Zalezte do skrýší jako netopýři, ponořte se do hlubin mořských. Vyjdete-li očištěni, budou tu pracovní tábory." Bigotní katolíci se dostali až na samou mez fundamentalismu, když požadovali, aby zákony Druhé republiky vycházely ze zákonů Božích, a aby nekatolíci, zednáři a ateisté byli postaveni mimo zákon. Josef Čapek si v té době zapisuje do deníku: "Kde se, ve jménu Kristově, bere tolik surovosti a krvežíznivosti mezi katolickým literátstvem? Asi určitému typu věřících nestačí jen Jeho krev. Mrzcí až běda, napořád si vyplachují hubu Pánembohem, aby jim z ní tolik nesmrdělo."

5. října 1938 složila slib nová vláda republiky. Premiérem se stal padesátiletý jednooký generál Jan Syrový, legionářská legenda, který byl i ministrem obrany. Klíčové ministerstvo zahraničí zastával vyslanec v Římě dr. Frant. Chvalkovský. Téhož dne odpoledne donesl na zasedání vlády zvláštní posel dopis prezidenta Beneše. Poněkud idealistický list končil: "... Sám však pokládám za nutné pro sebe z nové situace vyvodit důsledky... Neznamená to opouštět svou povinnost v nesnadné době a nezůstat na palubě lodi v těžké bouři. Chci prostě usnadnit vnitropolitický a vněpolitický další zdravý vývoj státu i národa. Proto skládám svůj úřad v ruce ústavních činitelů..."

Tady si neodpustím svůj názor...Ve chvíli, kdy prezident v dobách nejhorších skládá svou funkci a svou zemi opouští, ztrácí morální právo nadále do jejích osudů zasahovat. Místo sebe nastrkuje dr. Háchu, jehož k přijetí funkce přemlouvá, po zvolení mu blahopřeje, a oceňuje jeho zásluhy. Ovšem v době pro Háchu nejtěžší jej opouští... Jeho útěk bych snad chápal po 15. březnu 1939, ale v této chvíli mi to přijde jako zbabělé...

O dva a půl týdne později, 22. října 1938, již jako soukromá osoba, opouští Edvard Beneš Česko-Slovensko...Tak se ten stát jmenoval po 6. říjnu, kdy došlo k vyhlášení autonomie Slovenska a Podkarpatské Rusi...
Shodou náhod téhož dne podepisuje v Berlíně A. Hitler přísně tajný rozkaz, v němž se lze dočíst: "... Musí být zajištěno, abychom kdykoli mohli rozbít zbytek Česka, například, kdyby vedlo protiněmeckou politiku... Organizace, rozvrh a stupeň pohotovosti jednotlivých vojenských svazů musí být již v míru zaměřen na přepad, aby se tím Česku vzala jakákoli možnost organizované obrany..."

3. listopadu 1938 byla ve Vídni v Belvederu uskutečněna arbitráž, které se přezdívalo "Malý Mnichov"... Pouze další úder do země, která neměla hlavu státu... Zástupci Itálie a Německa, ministři zahraničí Ciano a Ribbentrop, pouze předali zástupcům Prahy a Bratislavy - Chvalkovskému a Tisovi, mapu, na níž bylo zakresleno území, které musí být "s vědomím odpovědnosti za mír Evropy" okamžitě odstoupeno Maďarsku... 

V této době, kdy rozklížený, zrazený a ohryzaný stát balancuje nad propastí, dochází k volbě prezidenta republiky. Bylo mnoho kandidátů - býv. ředitel Živnobanky Jar. Preiss, podnikatel Jan Baťa, reprezentanti šlechty Karel Schwarzenberg či Jiří Lobkowicz, diplomaté Vojtěch Mastný a Štefan Osuský, dokonce i skladatel Josef B. Foerster. Zájem projevoval i premiér Jan Syrový... Až když bylo všeobecně přijato vědomí, že prezidentem by neměl být aktivní politik, ale člověk pokud možno nezávislý, a vybavený vysokým morálním kreditem, padlo jméno dr. Emila Háchy... Šestašedesátiletý prezident Nejvyššího správního soudu, právník evropského formátu, bývalý soukromý docent University Karlovy, přísedící Stálého rozhodčího soudu v Haagu, mimořádný člen České akademie věd a umění, přesvědčený katolík, znalec a překladatel anglické literatury a brilantní němčinář byl pozoruhodnou osobností s pozoruhodným osudem (zaslouží si, abychom mu věnovali samostatný článek, což učiníme)...
30. listopadu 1938 dochází v Rudolfinu (dosud byly prezidentské volby ve Vladislavském sále) k volbě prezidenta republiky. Z 312 odevzdaných hlasů pro dr. Háchu bylo 272, proti byli především komunisté, zástupci SdP měli "dovolenou"... Mezi gratulanty byl i E. Beneš, který v osobním listě psal: "Prokázal jste vlasti velké služby...."

K poslednímu listopadu končí vláda premiéra Syrového (ještě stihla v říjnu pozastavit činnost KSČ a následně byla strana rozpuštěna), od 1. prosince se ujala funkce nově jmenovaná vláda v čele s agrárníkem Rudolfem Beranem. Rozpadá se sociálně-demokratická strana a její členové zakládají Národní stranu práce.

2. prosince, s blížícími se volbami v Sudetech (4.12.), navštěvuje A. Hitler Liberec, kde je vítán s obrovským nadšením. Ve volbách pak jednotná nacistická kandidátka získává 98,79% hlasů.

13. prosince se A. Hitler schází na dlouhé poradě s ministrem zahraničí J. von Ribbentropem. V memoárech, vydaných v roce 1974 píše tehdejší státní tajemník říšského ministerstva zahraničí Ernst von Weizsäcker: "Domnívám se, že klíčovou poradou, na níž bylo rozhodnuto opustit původní plán mírového povazalštění Česko-Slovenska, byla porada, která se konala 13. prosince 1938." O čtyři dny později se A. Hitler vrací k tajnému rozkazu z 22. října, o němž jsme se zmínili dříve, a zpřesňuje některé body. Například se v něm objevuje, že obsazení ČSR musí být provedeno stávajícími jednotkami bez mobilizace, protože musí být navozen dojem, že se jedná o akci v zájmu míru a nikoli válečné tažení.

Česká vláda pod mimořádným tlakem z Německa a ze zahraničí 23. prosince nařizuje ministerstvu školství, aby dalo dovolenou či přeřadilo do důchodu veškeré židovské učitele na zdejších německých školních ústavech, včetně vysokých škol. 26. prosince vydává vláda nařízení, podle něhož se od 1. ledna 1939 dovoluje působení NSDAP v Čechách a na Moravě...

25. prosince umírá Karel Čapek a svůj vánoční projev zakončuje prezident E. Hácha slovy:

"Neopouštěj, Hospodine, národ ten, jehož krev je krví mou a jehož tlukot srdce je i mého srdce tlukotem. Chraň jej a opatruj..."

V příští části se podíváme na situaci na Slovensku, a jak to vypadalo v prvních březnových dnech 1939...

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.