Středa, 20. září , svátek má oslik, elinor

Co nám říkají včely

silný kuřák 19.2.2013

   Abych byl upřímný, tak tolik toho zase nenažvaní. Spíš jde o to, jak dokážeme včely pozorovat, a zda jsme schopni z jejich chování něco rozšifrovat. Ono zase není nezbytně nutné soustavně včely kontrolovat, zda přibylo náležité množství buněk s medem anebo jestli jim nic nechybí. I ten nejšetrnější zásah do včelstva naruší systém a včelám trvá někdy dost dlouho, než si systém zase obnoví. Třeba i několik dní. Jsou sice odůvodněné případy, kdy je nutno zasáhnout ihned (nedostatek zásob, probíhající loupež aj.), ale za normálních okolností to není nutné. Představte si, jak by bylo vám, kdybyste seděli u televize a bez dechu sledovali na Nově nějaký vynikající seriál a náhle by se ozval dupot a rány. Pak by vám zmizel zničehonic strop, vy byste koukali na oblohu a přidusil by vás oblak kouře. Až by se kouř rozptýlil, zírala by na vás obrovitá štětinatá hlava a rvala by vám obývací stěnu nahoru. Děti by se nechtěly pustit, protože tam mají bonbony a manžel rovněž, protože tam má bar. Po chvíli by spadli zpět, všude by lítali sousedi, prostě zmatek nad zmatek. Když by všechno skončilo, zjistili byste, že nic není na svém místě, všude svičík a všichni vynervovaní. Takže není nutné včelkám připravovat takové šoky zbytečně často.

   Přesto je vhodné mít přehled, co se vlastně v úlu děje a zda přece jen není vhodné zasáhnout. V zimě nám poslouží hadička, jejíž jeden konec zasuneme do česna a druhý si dáme do ucha. Do jiného otvoru nedoporučuji, ne proto, že by to nešlo, ale nemělo by to žádnou vypovídací hodnotu. Už jsme si vysvětlovali, že včely v zimě nespí, a tak pokud v hadičce uslyšíme jednotvárné šumění, je všechno v pořádku. Pokud je šumění silnější, ale jednotvárné, také se nic neděje, jen včely přitápějí. Pokud ovšem slyšíme jednotlivé kvílivé hlasy, pak včelstvo patrně nemá matku. Jestliže je šum sotva slyšitelný, pak má včelstvo nejspíš hlad a pokud není slyšet nic, je mrtvé. Nejsme-li si jisti, lze na úl klepnout (nedělat často). Včely by měly zahučet a vzápětí ztichnout. Pokud se tak stane, je v pořádku. Pokud hučí pořád, něco se tam děje, nejspíš přišly o matku. Ovšem s výjimkou jediného případu se v zimě nedá nic dělat. Ten jediný případ je hladové včelstvo, kdy i za cenu, že je venku -20°C, včelstvo bleskurychle otevřeme, nahoru na rámky položíme placku z medocukrového těsta a zase bleskurychle zavřeme. To je jediná možnost záchrany, pokud ovšem včelstvo již nepřekročilo bod zmaru, že nemá už vůbec žádnou sílu. Jak se tohle těsto vyrábí, si řekneme, až začneme chovat matky.

   Pokud včely létají, pozorujeme jejich chování na česně. To si nejprve zapálíme cigáro a nasadíme odborný výraz. Bez toho to prostě nejde. A pak pozorujeme. Létají-li včely jako šipky ven a když se vracejí, tak kydnou na česno jak knedlík, je snůška. Derou-li se ven přes sebe a vracejí-li se jich hrstě, je silná snůška. Nosí-li pyl, mají plod, matka klade a vše je v pořádku. Létají-li po jedné, zatímco ostatní řádí, je včelstvo slabé anebo se vyrojilo. To je důvod ke kontrole. Rvou-li se včely na česně, včelstvo je zrovna vylupováno (okamžitě ucpat česno tak, aby mohla prolézt jen jedna včela). Pobíhají-li včely zmateně po česně, nemají matku. Vylétají-li včely a krouží kolem česna a některé z nich jsou přitom otočeny hlavou k česnu, jedná se o mladé včely, vydávající se na orientační prolety. Tam je pravděpodobně také vše v pořádku. Vylétají-li brzy na jaře trubci, je nutná kontrola. Včelstvo může mít trubcokladnou matku ( má již prázdný semenný váček ) nebo pozbylo matku již dříve a ve včelstvu řádí trubčice ( po ztrátě matky některým dělnicím - trubčicím - zduří vaječníky a kladou neoplozená vajíčka ) anebo se včelstvo pokouší o tichou výměnu matky ( mluvili jsme o tom v kapitolce "Je včelí královna demokrat nebo tyran?" ). Takže když to vezmeme kolem a kolem, tak bystrý pozorovatel zjistí o včelstvu dost informací, aniž by se jim musel štrachat v soukromí. Nicméně je jedna veledůležitá informace, kterou jsme ještě nezjistili, a tou je stav zásob.

   Pro tuto vědomost a zároveň pro zjištění síly včelstva si dojdeme pod střechu úlu. Dnes se pod vlastní střechu pokládá na rámky průhledná folie, která - pokud je ještě průhledná - nám dovolí nahlédnout na včely a my zjistíme, kolik rámků je vlastně včelami obsazených, a kolik mají zásob. Včely totiž necourají po celém prostoru úlu, shromažďují se jen na rámcích, které jsou schopny obhospodařit. Takže máme-li v nástavku 11 rámků a podíváme se na ně seshora, úplně jasně vidíme, že třeba 7 rámků je obsazeno, protože v mezerách je plno včel. Za 7. rámkem už špacíruje sem tam nějaká včela. Navíc včely ukládají zásoby vždy do horní části rámků, tak je velmi dobře vidět pouhým pohledem shora, jak jsou na tom se zásobami. Takže aniž bychom jakkoli včely vyrušovaly, víme všechno, co potřebujeme.

   Co bychom měli dělat, když někde něco zaskřípe, si povíme jindy. Ale nyní bych chtěl ještě učinit přiznání. I když tohle všechno vím, tak si čas od času nějaké včelstvo otevřu jen tak... Pro radost. Jich neubyde a já se potěším pohledem na houfy nemotorných mladušek, které se zrovna líhnou, nasaji teplou vůni, stoupající z úlu, s hrdostí přehlédnu sněhobílé víčkování medu a jsem šťastný. A dělejte to taky tak. Jedna věc jsou chytré rady, ale život se skládá i z drobných potěšení. Pokud včelám nepolezete do úlu každý druhý den, tak ony se s občasnou návštěvou srovnají... Aspoň budou vědět, že nejsou na světě samy...

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.