Neděle, 21. ledna

Co je to bůh? Jak funguje uspořádání vesmíru.

Die unsterbliche 30.12.2017

Zde bych si dovolila trochu pofilozofavat, vznést pár otázek a hypotéz. Budu ráda, když mi také napíšete vlastní pohled na věc. Pokud jsou mezi Vámi křesťané, ráda bych se dozvěděla jak si boha představujete/vnímáte vy.

Existuje bůh?

Upřímně řečeno nevím. Dost záleží také na tom jak si ho definujeme. Každopádně moc nevěřím tomu, že bůh je takový, jak ho definují křesťané. Nevím proč by třeba musel být jenom jeden, proč by musel být dobrotivý nebo proč by člověk musel být jeho obrazem.

Možná je víc bohů a nad nimi je možná ještě nějaký superbůh. Bůh může být klidně i zlý, může mít potěšení z lidského neštěstí, možná jsou mu lidi úplně šumák. Možná nás pěstuje jako rybičky v akvárku a když mu akvárko přijde moc nudné, rozvíří stojaté vody nějakou to válčičkou. Možná jsme pokusnými králíky v boží laboratoři. Nicméně podle mne nemusí mít vůbec lidské vlastnosti, nebo vlastnosti živého organismu, jak si ho my představujeme

Kdo, nebo co je to tedy bůh?

Lidé si ho většinou představují tak nějak podobného člověku. Je to pochopitelné. Pokud by si koníci představovali boha, byl by to zřejmě kůň. Psi by si představovali jiného pejska, žáby žábu, květinky květinku...

Bůh může vypadat v podstatě jakkoliv. Nemyslím ale, že má podobu jakéhokoliv člověka nebo organismu takovou, jak ho vnímáme my. Může to být něco co vůbec nedokážeme vnímat ani si představit. Podle mne prostě lidé nedokáží vnímat všechny dimenze.

Bůh jako energie

Z toho co známe, je pro mne asi nejvhodnější představa boha jako energie.

Ta je všudypřítomná, nezničitelná a má mnoho podob. Je přítomná v každém atomu a doprovází každou chemickou reakci, tedy vše, z čeho je svět složen.

Trochu mi tu tak nějak ale hapruje, že energie nemá vlastní vůli. Ale musí mít bůh nutně vůli? Navíc energie vůli třeba má, ale nějakou jinou formu vůle, kterou my opět nedokážeme vnímat.

Makro a mikrokosmos

Tohle je teorie, která mne dost oslovuje. Stejně jako v našem těle jsou buňky a bakterie, tak možná jsme i my jen buňkou či bakterií v těle nějakého většího tvora. A ten třeba zase nějakého jiného ještě většího tvora.

Zároveň mne napadá, jestli ten největší musí být nutně ten nejmocnější. Vždyť některé bakterie dokážou přežívat v podmínkách, kdy "vyšší" organismy už jsou tisíckrát po smrti. A hodně z bakterií je v podstatě všudypřítomných. Navíc bakterie jsou také dost všudypřítomné a možná spolu třeba bakterie tvoří nějaký druh organismu, který si my neuvědomujeme. Vždyť naše tělo je vlastně také kolonie symbiotických buněk, které jsou na sobě ovšem značně závislé. 

Také je otázka, zda musí v tom celém fungování být nutně nějaký organismus nejvyšší. Ovšem je nutno podotknout, že v tom celém opět figuruje energie, která je všude.

Bůh jako naše součást

Další teorií by mohlo být, že bůh je naší součástí. To by sedělo i na definici, že je bůh energie, ale zde to myslím jinak.

Člověk když přemýšlí o fungováním světa, o jiných lidech, anebo když stojí před nějakým úkolem, rozhodnutím či když si v hlavě rekapituluje minulé události, tak vlastně hovoří sám se sebou. Často sám sebe vidí v tomto procesu také tak nějak jako by zvenčí. Někdo to může vnímat tak, jakože hovoří s bohem a že sám sebe vidí jakoby božíma očima. Navíc si může představovat sám sebe v situacích, které vzhledem k jeho možnostem nejsou reálné, ale v těch myšlenkách si to představit lze. A ten bůh by to nějak zařídit mohl, že jo ? :-) Prostě si představuje, že ho bůh vidí tak, jak on sám sebe vidí při těchto úvahách. To by vysvětlovalo, proč si mnozí lidé představují boha jako nějakého superčlověka.

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.