Středa, 20. září , svátek má oslik, elinor

Člověk žije v nejkrásnějším čase v historii. Těm co příjdou po nás nezávidím

Simon Achenbach 21.3.2013

 

Jistě nejsem sám, kdo se občas zasní při pohledu na noční oblohu. Většina lidí žijících ve velkých městech jsou o tuto majestnátou nádheru ošizena. Miliony světel a znečištěné ovzduší vytváří zataženou oponu. Když však vyjedeme tam, kde člověk zpupně nehlásá svoji nadřazenost – noční nebe nás zahalí do svého třpitivého hávu a nekompromisně ukáže kdo je vládcem nad vším co existuje.

Star Cluster NGC 290

Protože víme s naprostou jistotou, že za nějakých 2,5 až 4 miliardy let naše Slunce spálí a pohltí planetu na které lidé žijí, musíme si položit otázku – je naše existence pouhým mžiknutím oka ve Vesmíru?

Čistě z matematického hlediska je velká pravděpodobnost – že planeta Země není ojedinělou na které člověk může žít. Platí to také o planetách vhodných pro jiné druhy života, at už nadřazené inteligence, nebo naopak. To by byla dostatečně silná motivace pro člověka, aby v budoucnosti neztrácel naději. Můj názor je však v tomto směru hodně pesimistický. Všechno, naprosto všechno se ve Vesmíru řídí podle přírodních zákonů. Ty člověk, nebo jakákoliv super nadřazená inteligence nemůže nikdy obejít.

Přesto není nic špatného spekulovat o tom – jaké možnosti budeme zkoušet na svoji záchranu.

V případě hledání nového domova půjde o něco, jako je sázení Lotérie, ale takové, ve které musíme uhádnout správných 6 čísel z miliardy bilionů.

Mnohem pravděpodobnější se jeví možnost vyrobení umělé planety, něčeho jako gigantické vesmírné lodi – která by potom vesmírem cestovala.

Ale jak se k takové planetě dostat, když už nyní víme – že i taková  nejbližší vesmírná tělesa jsou od nás vzdálená miliony světelných let?

To mě přivádí k mému oblíbenému hlavolamu – rychlosti cestování vesmírem. Nám známý přírodní zákon o rychlosti nepřipouští větší rychlost, než kterým se pohybuje světlo. Známe však všechny přírodní zákony? A ty co známe, jsou opravdu takové, jaké se nám jeví? 

Co člověk bude muset vyřešit nejdříve bude – svoji dosavadní fyzickou nepříspusobylost k cestování vesmírem. Protože se zatím ve vesmíru nedokážeme vyhnout stavu beztíže, něčeho co při dlouhodobém působení poškodí lidský organismus.

 Androit - robot připomínající člověka

Za ty miliony let co má ještě člověk před sebou bude věda a technologie pro nás dnes, na nepředstavitelné výši. Já předpokládám, že člověk bude schopný dalšího “zázraku” – přeměnit nějakou neobyvatelnou planetu ve vhodnou k životu.

Poměrně ještě nedávno, před pár tisíci roky, člověk se průměrně dožíval přibližně třiceti let. Dnes je to kolem sedmdesáti a zdravotní věda a technologie stále nacházejí způsob jak nás udělat odolnější. Určitě není fantazií, že za několik milionů let bude běžné, aby lidská bytost byla kombinovaná se stroji – na které se mnohé problémy nebudou vztahovat. Výměna opotřebovaných či nemocných částí lidského těla za umělé může dojít i tak daleko, že člověk už nebude to, co si dnes pod tímto názvem představujeme.

Jsem tedy přesvědčen, že o svém osudu rozhodnou lidé sami. Sázím na jejich pud sebezáchovy. Je sice pravda, že i Vesmír jednoho dne zanikne, ale to mě po pravdě už moc nevzrušuje ...

 

 

 

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.