Neděle, 24. září , svátek má ovčí babička

Cítil jsem se jako Petr Čajánek

Smazaný účet -Vypsaná propiska 29.1.2015

Ahoj. Jelikož je internet veliký, strávil jsem v podstatě ze zvědavosti prakticky celé poslední dva diskutérské dny na jiném webu. Nebudu tento web záměrně jmenovat. Nyní k jádru věci.

V jedné diskuzi jsem včera ráno napsal, že "Do ruska pojedu maximálně v maskáčích s vlajkami NATO a ČR a samopalem v ruce". Z ničeho nic se objevil diskutér, který ve vlákně vůbec nebyl a reagoval na tento příspěvek úplně z cesty a to sice tak, že zmínil cosi o masturbaci a mém otci. Na tento příspěvek jsem poté já reagoval tak, že jsem řekl, že jeho máma je lehká děva, abych tak řekl. Můj oponent se rozohnil a začal psát, ať mu to řeknu do očí. Poté mě opakovaně žádal, abych mu napsal kde se sejdeme a zmiňoval, že skončím na ARU. Jelikož jsem na tyto výzvy nereagoval nebo reagoval z cesty, neboť jsem nechtěl věřit tomu, že někdo může toto myslet vážně, změnila se situace a místo s časem napsal on. 28.1. odpoledne napsal, že se setkáme 29.1. odpoledne v Praze, tam a tam. Pokud se tam neobjevím, jsem x, y, z... To už jsem se za něj začal trošku stydět, ale nic jsem na své taktice neměnil. Samozřejmě se do toho začali přimotávat také ostatní diskutující. Toto se opakovalo prakticky non-stop celý den, až do večera.
Ráno jsem bral věc za vyřízenou a špásoval jsem. Ovšem pouze do okamžiku, kdy se oný opět vyskytl na scéně a pokračoval ve svém kolovrátku dále, za potlesku publika. Rozhodl jsem se změnit taktiku. Napsal jsem mu, ať mi pošle své telefonní číslo, že se domluvíme. Reagoval samozřejmě stylem, že mi číslo nedá, protože bych ho poté stalkoval. Nyní je potřeba pro pobavení také zmínit, že v té chvíli se objevil na scéně bývalý policista, (měl na zádech hrb), který jeho domněnku poupravil na to, že bych ono číslo nahlásil policii. Nyní přišla má chvíle, na kterou jsem čekal. Přišel jsem tedy s tím, ať si koupí za pár kaček twist kartu, kterou poté ihned zahodí. Žádný stalking by se tedy nekonal. Po chvilce trapného ticha a mých arguentů, že nepojedu přes celou republiku do Prahy za někým, kdo mi není ani schopen zvednout telefon a že nebudu platit za cestu 500, zatímco on není schopen dát 200 za kartu, začala atmosféra houstnout. Oponent byl v šachu. Začali se přidávat ostatní diskutéři a snažili se mu všemožně pomoci, zkusit ho z této trapné situace dostat. Když oponent napsal, ať navrhnu místo já, učinil jsem tak. Vybral jsem si půdu, více vyhovující z hlediska geografického mně samotnému a nechal na něm výběr data a času. Toto jsem učinil třikrát, ale bez jeho reakce. Útoky na mě poté byly natolik silné, že dosáhly čeho chtěly. Byl jsem označen expresivně a lživě za roma, načež jsem oznámil, že "se jmenuji Fero, každý se mě bojí a nejvíce onen oponent, syn lehké ženy". Prakticky v minutě jsem byl zabanován na 24 hodin. Fízl čekal za rohem, respektive byl schován tajně v davu. Nebyl to veselý pohled. Ulevilo se mi. 
 

Nyní se pokusím převést tuto událost do hokejové terminologie, což by snad doufám mohlo být zajímavější a přidat této jinak nudné historce trošku zajímavosti, neboť co si budeme nalhávat, nejde o žádnou velikou aféru, či snad zajímavou věc.


Pozn.: Článek se měl původně jmenovat, "Cítil jsem se jako Radek Duda", protože to byla skutečně první věc, která mě chvíli po zabanování napadla. Po zralé úvaze jsem ovšem změnil hlavního aktéra na Petra Čajánka. Pro můj příklad se totiž bude hodit více.



Hokejový mistr ze Zlína přijel sehrát přátelské utkání s druholigovým týmem, "HC Stadion Vrchlabí". Při rozbruslení vjíždí na led Petr Čajánek. Publikum v tu chvíli zpozorní. Jde o uznávaného hráče, bývalého reprezentanta, hráče NHL, každý ho zná z televize, každý zná jeho kvality. Na většinu soupeřových fanoušků však působí jako rudý hadr na býka. Těžko říct proč. Snad proto, jaký je to týmový hráč, jak je zarputilý, jak nikomu nedaruje ani centimetr prostoru. Již v NHL si vždy před příjezdem Čajánkova týmu většina soupeřů v kabině povídala: "Zase Čajánek. Budeme od něj po zápase bolaví a ještě nám dá góly." (Čajánek je také známý pro své občasné zkratovité jednání, kterému zcela jistě velice často dopomáhají právě nenávisté reakce hlediště vůči němu samotnému. V poslední době se oproti svému mládí hodně uklidnil, nicméně pořád v něm tepe srdce bojovníka. Poznámka redakce)

Začíná zápas. Při prvním přerušení odjíždí Petr na střídačku a laxně, možná až pohrdavě či pro někoho frajersky si zvedá rukavicí helmu i s plexisklem nahoru. U toho má svůj typický výraz, který v mnoha lidech navozuje vysokou tepovou frekvenci. Ve skutečnosti to však dělá proto, aby viděl. Nad ledem starého zimáku ve Vrchlabí se totiž stále udržuje mlha. Obránce Hamerský je však vytočen do běla, neboť má na Čajánka stejnou pifku jako většina soupeřů a těsně před střídačkou mu uštědřuje krosček pod chrániče zad. Petr upadne, ucítí bolest, ale už s tím nehodlá nic dělat. Na střídačce však celou dobu kuje plány, jak se Hamerskému odvděčit, kam ho trefit. Když se ti dva o dvě minuty později potkají opět na ledě, Petr udeří Hamerského během jeho míjení krátkou ale svižnou sekerou z boku pod koleno. Petr Čajánek je zkušený hojekový harcovník, ví že tam to bolí soupeře obvykle nejvíce. Bere věc za vyřízenou a odjíždí opět na střídačku. Teď už si snad druholigový amatér, který chodí na tréninky po práci v autoservise, na více netroufne. Hamerský ovšem začíná zuřit a s ním také publikum, které odvetný zákrok Petra vidělo. Hamerský nesutále vyzývá Čajánka k bitce. Ovšem tím způsobem, že na něj volá ze střídačky na střídačku. Do toho se přidávají fanoušci, kteří po Petrovi házejí mince a kelímky s pivem. Petr nechápe. Přijel do Vrchlabí, do města kde neviděli skutečného hokejistu nikdy v životě, myslel si, že jde hrát pro diváky, že si zápas jenom tak na půl plynu odbruslí a ono najednou toto. Nejde mu to na rozum. Ataky publika a Hamerského neztrácejí na intenzitě, avšak Petr Čajánek, trojnásobný mistr světa a bronzový medailista z olympijských her doufá, že se emoce přeženou a po přestávce bude mít zase klid na hokej.
Druhá třetina začíná v poklidu. Týmy hrajou konečně hokej, semtam někdo udělá parádičku pro diváky, ti zatleskají. V desáté minutě se však na led vrací Hamerský, který byl do té doby v kabině, neboť musel o přestávce na záchod a poté si nasadil suspenzor směrem dozadu, na což přišel až při nástupu na led. Opět pořvává na Čajánka, diváci opět bouří. Petr hraje stále na půl plynu, ale už mu vše vrtá hlavou.
Během přestávky před poslední třetinou sedí v kabině vedle svého obvyklého parťáka Petra Holíka, (postavou sice drobný hráč, ale neskutečně šikovný) a ptá se ho: "Vidíš toho Hamerského? Co to má znamenat?"  Holas odpovídá:" Vyser se na něj, už jsem o něm slyšel. Je to magor, má za sebou více podobných extempore"... Třetí třetina se nese opět ve stejném duchu. Petr Čajánek přichází o nervy a je rozhodnut si s Hamerským promluvit. Nechtěl to dělat, protože mu za to tento hokejový "pan nikdo" nestojí, ale co je moc, to je příliš. Vyhlídne si proto Hamerského na ledě a ve chvíli, kdy je kotouč na opačné straně kluziště k němu přijíždí asi na pět metrů a volá na něj: "Tak co, jak se domluvíme?" V ten okamžik začne Hamerský couvat na střídačku a volá cosi o stalkingu. Takto volá Čajánek na soupeře ještě dvakrát, vždy se stejným koncem. Nakonec přijíždí Čajánek ke svému sokovi a během tří střídání mu nabízí třikrát vzájemnou konfrontaci. Je mu trapně, že se k tomuto snižuje s hráčem, který hraje druhou nejnižší soutěž v republice a který ho vždy obdivoval u televize, ale nervy mu už tečou tak, jak jsme u něj po celou dobu kariéry zvyklí. Pokud něco ze srdce nenávidí, je to bezpráví. Hamerský ho ovšem odmítá mlčením. Do konce zbývá osm minut. Hlediště začíná vřít.
Čajánek už v tuto chvíli ví, že si bude potřebovat ulevit už na ledě, načež zaslechne z publika nadávku, která ho k tomuto konečně postrčí. Přijíždí k Hamerskému, dívá se na něj svým typickým provokativním úsměvem a něco mu říká. Za okamžik ho udeřuje špičkou hole pod koleno, přesně tak jak to udělal na začátku, kdy Hamerskému oplácel. Takřka okamžitě se otáčí také směrem k publiku a ukazuje mu prostředníček. To šílí a někteří diváci dostávají infarkt. Čajánek dostává ihned v zápětí trest do konce utkání a odjíždí do kabiny. Po cestě se ještě usmívá na publikum a záměrně ho provokuje. Ačkoliv v sobě cítí chvíli pocit jakési hořkosti, protože do Vrchlabí jel proto, aby měli lidé z této vesnice/města radost, oni se místo toho chovali takto. Nelituje však. Nyní už zase sedí v hostinci s kamarády doma ve Zlíně a celou historku k pobavení všem svým kamarádům vypráví.

"Ten hráč, kterého chce mít každý tým na své straně a žádný proti sobě."  Petr Čajánek.

https://www.youtube.com/watch?v=Lnp4BNGezOw

 

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.