Pondělí, 25. září , svátek má ticháčková

Chvilka vánoční poezie

sekundoměr 24.12.2013

Ležím takhle v klídku a vánočně rozjímám, sleduji pohádky, čtu vaše příspěvky a přemýšílm o sobě a světě kolem.

Dovolil jsem si to shrnout do této kratičké básně, která vyjadřuje to vše, s Vánocemi spojené, co právě teď cítím.

K básni mě inspiroval článek pana Pravdy a několikero víceméně dobře myšlených, byť velmi naivních reakcí (studenti ze Slezské apod.)

Roky plynou,
svět se mění,
lidé však ne,
ti jsou stejní.
 
Zrozen byl jsem,
co už naplat,
smířit se s tím,
to je nápad.
 
Sváteční dny štědré jsou,
k poznání jsem o krok blíž,
všude hezké úsměvy,
nechci býti na obtíž.
 
Co z úsměvů však mám si vzít,
bez citu a bez chápání,
jen prázdnými jsou,
přelétavým štěbetáním.
 
Musím už jít,
obracet již nedá se,
a kdysi milý človíček,
dnes bez ustání hledá se.
 
Rým to snad byl primitivní,
fantas už mám zase známou,
však svobodným jsem vrchovatě,
proženu si kulku hlavou.
Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.