Středa, 20. září , svátek má oslik, elinor

Chlebíčky pro akademiky

buxus 20.12.2012

V naší renomované vědeckovýzkumné organizaci  se každé tři měsíce pořádala zasedání vědecké rady. Vedle zasloužilých akademiků, vědců a jiných význačných osobností se těchto učených disputací účastnil i kolega Bejšovec a já. Tedy ne pro naše badatelské výsledky - to ani náhodou - ale proto, že bylo nutné pořídit zápis, prezenci a hlavně zajistit občerstvení v podobě dvou chlebíčků na hlavu. Nudnou šeď pracovních úkolů jsme si zpestřovali zajímavou soutěží. Většina zasloužilých vědců a akademiků byla již v silně pokročilém věku a proto trpěli větším či menším třasem rukou. Na tom byla založena i naše hra. Úkolem obou soutěžících - tedy nás - totiž bylo vybrat nejlabilnější typy chlebíčků, tedy ty s co nejvíce chatrnou stavbou, ze kterých jednotlivé komponenty snadno padaly. Při krmení vědců jsme pak počítali spadlé pochutiny a připisovali si body. Okurčička na zemi byla za jeden bod, salám na kalhotech za pět a nejlepší bylo vejce s majonézou na saku (za 10 bodů) - a to ještě skórující strana směla přiskočit, a pod záminkou pomoci, ubrouskem majonézu na látce dále rozpatlávat (5 bodů navíc). Soutěž ale skončila naší prohrou: jednou jsem si omylem sedl do tří humráků (třicet trestných bodů), a naopak Bejšovcovi zaskočil ocásek z olejovky v krku a když jsem ho - možná trochu s větší vervou, než bylo třeba - mlátil do zad, zvrhl matonku na pana ředitele. Od té doby se zasedání vědecké rady odehrávaly bez nás, bez problémů, ale také bez událostí, které by stály za zaznamenání.

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.