Pátek, 22. září , svátek má polar, biggles, Kozef Jajetán Ventyl

Cesta do hlubin študákovy duše

parlost 3.7.2013

Tento příspěvek jsem se rozhodl věnovat třem častým postojům, které se mezi mladými lidmi objevují při studiu na vysoké škole. Za svou nedlouhou – avšak bohatou - pedagogickou praxí jsem se s tím setkal nespočetněkrát a tak mě napadlo získat názory i zdejších diskutérů.

Nerad bych však, aby se sem nahrnuli zhrzení starci a zastánci starých pořádků, kteří mají pifku na vše, co je mladší jak oni. Žádná generace a žádný věk nejsou bez poskvrny.

 

„Každý člověk je individualita a není možné všechny poměřovat stejně“

Toto se týká hodnocení obecně ale hlavně různorodosti předmětů přičemž některé předměty studentům sedí více, jiné méně. 

Učím obecně předměty, které jsou poměrně náročné na logické přemýšlení. Paradoxní je, že tyto předměty jsou viděny poměrně černobíle: jedna skupina studentů s nimi nemá výraznější problém a často je i má ráda, druhá skupina je nesnáší a je z nich vystresovaná. Jsou to prostě předměty, které nesedí všem. Možná i proto se s touto argumentací celkem často setkávám.

Zde však je velmi důležité si uvědomit, že každý obor má své a jednotný výstup je zde na místě. V každém předmětu musí existovat laťka, kterou musí student přeskočit. V hokeji se též prosazuje individualita: jeden hráč je technik, jiný rychlý bruslař, třetí to řeže před bránou a u mantinelu – avšak všichni musí na určité minimální úrovni zvládat všechny tyto činnosti.

Zvláště ve vzdělávání je to, že to člověku přijde těžké, důkazem, že se učí něco nového.

Vzdělávací proces nemá potlačovat individualitu, ale spíše ukázat cestu k minimálně nutnému, co musí daný student zvládnout. Individualitu pak může rozvíjet dále tím, že se aktivně věnuje tomu, co mu jde. A při tom může téměř vždy požádat pedagogy o pomoc. Velká část pedagogů je totiž velmi ráda, když nalezne studenta, který má o přednášenou problematiku zájem.

„Vše je relativní a já mám právo na vlastní názor“

Pravda – nikdo na světě nemá patent na rozum. To je velmi důležité připomínat, protože lidé na to velmi často zapomínají. Shodou okolností jsou tím ohroženi jak lidi neinteligentní, kteří si svou pitomost vůbec nejsou schopni uvědomit, tak velevážení páni docenti a profesoři, jejichž ego přesahuje časoprostor.

Nicméně mladí lidé si pletou právo na vlastní názor s výmluvou, proč se nevzdělávat. Učit se i o cestách, které nevedly k cíli je důležité. Student musí chápat danou teorii a nesouhlasí-li s ní, tak musí umět svůj názor podložit logickými argumenty. To se však u studentů často neděje, protože tohle tvrdí zásadně ti slabší studenti a občas i někteří přemoudřelí, kteří však nemají do problematiky dostatečný vhled a jejich „moudrost“ je jen póza, za níž se často skrývá fatální neznalost.  

Mladí lidé mnohdy nejsou schopni pro svůj názor najít oporu v logicky bezchybných argumentech. Plácání nesmyslů prostě není „vlastní názor“.

Na druhou stranu jsem si taky všiml, že je až děsivě složité vytáhnout ze studentů vůbec nějaký názor. A když už z nich člověk vytáhne nějakou větu, tak už nedostane odpověď na otázku: „A proč si to myslíte?“. „Proč?“ je vůbec u studentů neoblíbené slovo. Jako by se dětská zvídavost z většiny z nás vytratila ve chvíli, kdy poprvé překročíme práh naší první školy.

„Proč se mám něco učit, když máme internet“

Tohle je určitě nejčastější a taky určitě nejpitomější názor, se kterým se setkávám. Tento názor totiž zcela jasně ukazuje na nepochopení rozdílu mezi „informací“ a „znalostí“. Přečíst si dejme tomu vzoreček ještě neznamená, že mu člověk porozumí tak, aby jej dokázal aplikovat.

Studenti (spíše studentky, studenti se na to rovnou vyserou) většinou řeší látku, které nerozumí tak, že se jí naučí nazpaměť. Systém testů a písemek je k tomu přímo vybízí. Svým způsobem mají tito lidé můj obdiv, jelikož se dokáží nazpaměť naučit něco, čemu nerozumí, což já bych nikdy nedokázal. Já se prostě nikdy neuměl našprtat stylem „slovo-od-slova“.

Já se vždycky zajímám hlavně o to, zda tomu rozumí. Když se spletou či si nemohou vzpomenout na nějaký pojem, tak prostě trvám na tom, ať mi vysvětlí obsah toho pojmu. Kolikrát nejsou tito lidé schopni vymyslet žádný příklad, kde by daný jev nastával (zato ty ve skriptech vyjmenovat umí).

Odtud pak plyne neschopnost studentů orientovat se v reálném světě a také přesvědčení, že praxe a teorie jsou neslučitelné. Pokud neporozumíme procesům na teoretické úrovni, nejsme schopni tyto vzorce chování rozpoznat v realitě, kde jsou často zastřeny šumem (odchylkami) a komplexností (složitostí) celého systémů. V tom nikomu Google opravdu nepomůže. Google a celý internet je jen doplňkový zdroj informací. Bez znalostí nejsme schopni informace ani pochopit a ani odlišit zrno od plev (internet je plný kravin).

 

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.