Pátek, 22. září , svátek má polar, biggles, Kozef Jajetán Ventyl

Česká země, země zdivočilá?

Šimon Achenbach 27.1.2013

Ten název článku je pravdivý pouze částečně. ČR sice nemá zajištěnu právní jistotu jako je to v zemích s dlouholetou demokratickou tradicí, ale nedá se přirovnat k takovým, kde právo neexistuje vůbec. Právě jsem se vrátil ze Severní Koreje a o tom – jak dopadla v ČR první přímá volba prezidenta jsem se dozvěděl před pár hodinama. A tak než dám dohromady nějaké povídání o svých zážitcích, dovolte mi malou úvahu – co si myslím já …….

Pan Miloš Zeman vyhrál prezidentské volby. 2 717 405 voličů se raduuje, 2 241 171 jsou zklamaní. Co si myslí oněch přibližně 4 000 000 českých voličů co nevolili?

Pro Českou republiku byla tato první přímá volba prezidenta občany významná z několika důvodů. Vyzkoušeli si něco v čem neměli zkušenosti – obejít mafiánské struktury politických stran, které pod pláštíkem parlamentního systému tradičně dosazují svoje lidi do rozhodujících funkcí. Česká společnost prošla první zkouškou – kterak v ní funguje populismus a kterak je odolná vůči manipulaci.

Vítězství člověka jako je pan Zeman je proto pochopitelné a logické. Jako představitel jedné ze skupin, které se podílely na všem tom negatívním, ale i pozítívním k čemu v ČR došlo po roce 1989 – znamená určitou jistotu – že nedojde k žádným podstatným změnám. Co přináší určitou naději do budoucnosti je oněch více než dva miliony hlasů, které dostal jeho protivník. Je to jako jezero naplněné životadárnou vodou uprostřed velikánské pouště. Protože reprezentuje především mladé lidi. To je důležité, nebot Českou republiku čeká poměrně zajímavé období. Bude to možná důležitá zkouška, která rozhodne o mnohém.

Česká země jako stát existuje necelých sto let. To oproti mnoha jiným zemím není nic moc. Češi však jako národ mají hezky dlouhou a mnohdy slavnou tradici. Může se někdo divit, že v něm jsou zapuštěny hluboké kořeny nacionalismu? Kdo a jak dokáže využít tohoto podvědomí národní identity hraje a bude hrát důležitou úlohu. Zatím toho dokázali v minulosti vždy využít ty extrémější síly, především levicově orientovaní. A stejné je tomu i dnes.

Od počátku vzniku republiky panovalo přetahování o to – zda Češi patří spíše na Východ, nebo na Západ. Ten ‘souboj” po světové válce definitívně vyhráli komunisté a tak Češi opravdu od té doby patří na Východ. Jestli se to mění, tak je to zatím pomalý proces. A v žádném případě neznamená, že to jednou bude obráceně.

V příštích parlamentních volbách asi přesvědčivě vyhrají levicově orientované politické strany, včetně komunistů. Bude to demokratické a tak si to Češi přejí. V republice neexistuje žádná důvěryhodná pravicová strana, přestože pravicově uvažujících občanů je hodně. Je to jejich neschopností a můžou si za to jenom částečně. Protože je historicky dokázáno, že po velkém politickém zvratu (jako 1989) dochází k chaosu a situaci komplikují všelijaké kriminální a jiné temné struktury – není situace v ČR nikterak mimořádná. Historie nás také učí – že v nejlepším případě trvá minimálně 2 generace, než dochází k pozitívnímu zlomu – musíme si ještě nějaký ten rok počkat na výsledek.

Proto velikou otázkou bude, zda po příštích volbách – kdy otěže vedení země budou mít v rukách lidé jako pan Zeman a levicově orientované strany včetně komunistů – budou lidé s představami začlenění ČR na Západ, dostatečně schopní prosadit svoji vůli a nenechají republiku zatáhnout přes okraj propasti.

Ta naděje spočívá v tom – že až uplyne ono dvougenerační období – převážná většina těch co se narodili a vyrostli v totalitě komunistů odejde do “věčných lovišt” a u kormidla lodičky jménem Česká republika je vystřídají ti, co už se narodili později a ochutnali svobodu. Západní civilizace je sice strašně nedokonalá, plná chyb a omylů, ale zatím daleko vpředu v onom mataratonském běhu člověka, který začal před dvěma tisíci roky. Češi si zaslouží být při tom, až se přiblíží cíl a nezůstat někde v příkopě.

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.