Pátek, 22. září , svátek má polar, biggles, Kozef Jajetán Ventyl

Cenová politika distributorů filmů

parlost 12.1.2013

Poslední měsíc (i díky koupi nové televize) jsem se rozhodl, že DVD už doma nikdy nechci vidět a rozhodl jsem se přeorientovat se BR, které poskytují mnohem kvalitnější obraz. Nicméně, brouzdání po stránkách Bontonlandu mě přivedlo k zamyšlení.

Potěšilo mě, že na BR vyšly některé mé oblíbené starší filmy jako Smrtonosná past (1988), série Smrtonosná zbraň (1987, 1989, 1992, 1998) nebo třeba i Jurský park (1993), Vetřelec (1979) atd. Záměrně jsem uvedl i dobu vzniku a to z prostého důvodu: jeden vedle druhé jsou to filmy velmi staré (některé už dá se říci pro pamětníky) a svým tvůrcům vydělaly nemalé peníze. Prošly kiny. Neustále je hrají televize. A hlavně – technologický pokrok umožnil, že jsou opakované vydávány na nových nosičích. Nejdříve to byly VHS, později DVD a dnes BR. Přesto všechno tyto filmy stojí 500 Kč.

Výrobní ceny BR disků je minimální. Tak co je na nich tak drahé? No přece autorská práva, odpoví vám OSA, autoři, atp. Ale co když si většina lidí už tyto práva jednou či vícekrát koupila? Třeba Jurský park jsme měli na VHS kazetě, tak proč mám znovu platit za autorské právo? Proč nemůžu zaplatit jen za nový nosič + samozřejmě výrobci a prodejci jeho marži?

Ekonom by zase mohl argumentovat, že cena je tvořena na trhu. To však neplatí u monopolů a vlastník filmu je monopol, protože prakticky neexistuje žádný substitut.

Oblast tvorby filmů je do značné míry specifická v tom, že uděláte jeden úspěch a celý život už nemusíte pracovat. Lidé jsou „nuceni“ znovu a znovu platit za stejnou věc. To, co to umožňuje, není jen autorova zásluha (kvalita filmu), ale zásluha technologického pokroku, protože dneska už prakticky nekoupíte přístroj přehrávající VHS. A když se VHS nebo i DVD poškodí (to znamená nosič), opět musíte autorovi zaplatit.  

Naštěstí život je alespoň trochu spravedlivý a tentýž pokrok, který umožňuje autorům a producentům odírat lidi, likviduje jejich monopol tím, že umožňuje lidem rozsáhlé, byť nezákonné, sdílení.

Tlak na nelegální sdílení vytvořili autoři a producenti sami tím, že příliš tlačili na pilu v oblasti cenové politiky. Zvláště v zemích bývalého východního bloku se nahrávací a filmové společnosti snažily urvat, co mohly. Zatím však nevypadá, že by se hodlaly poučit. Ač ceny spadly dolů alespoň v oblasti hudby a trochu i v oblasti DVD, stále je jasně patrná snaha o co největší zisk na kus. Lobbing je asi jednodušší než řešit, jak zákazníkovi přinést produkt levněji.  

Jenže kolik BR v ceně 500 Kč (novinky jsou často ještě o dost dražší) si může koupit člověk, který vydělává do 15000 čistého? Myslím, že dvě třetiny populace do této skupiny patří. Při takové ceně se bude nelegální sdílení nadále šířit. Už nyní je v kultuře natolik pevně zakořeněné, že lidi to považují za naprosto normální. Otevřeně se o tom bavíme, vidíme to v televizních rozhovorech (přiznali to už několikrát hokejisté), našlo se to dokonce i v poslanecké sněmovně – čili u lidí, kteří rozhodně nedostatkem netrpí. 

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.