Úterý, 19. září , svátek má Fidoušek

Čáryfukův pokus o sáj fáj [část 3 :: Prozření]

ty máš svaly, já mám čáry 9.10.2013

Na ubytovně jsem se konečně probral z toho šoku. Hlavou mi běžely různé myšlenky. Přehrával jsem si setkání s panem Jonesem. Musí mít v CRB silné slovo, je si sebou naprosto jistý. "Nejste tu náhodou"..... "Vedl jste si velmi dobře"... Nerozumím tomu, mám za sebou teprve rok, právě ten základní rok. Musím mluvit se Skipem, jako starší student už nemám večerku a můžu vyrazit hned.

Starouš Skip byl zase ve své laboratoři, ve svém oblíbeném světě. Okamžitě na mě poznal, že mám něco na srdci.

"Víš, Paule, už dlouho jsem neopustil brány muzea, ale jedno ti můžu říct jistě. V CRB se nic neděje samo sebou, všechno má svůj význam a pan Jones... už je tady dlouho.. nedělá chyby, naopak si vybudoval silnou pozici, protože dokázal využít chyby ostatních ve svůj prospěch. Já jsem třeba nikdy tak asertivní nebyl..."

Dokázal využít chyby ostatních, ten cílevědomý přístup, to mi připomíná..... v01d!!! To mi blesklo hlavou až jsem se zarazil. Ne, to přece..... znovu jsem si to opakoval.. "Nejste tu náhodou"...

"Promiň Skipe, musím si to probrat sám. Možná jsi řekl víc než myslíš."

"Paule? Paule??"

Už jsem ho moc nevnímal, byl jsem na odchodu. Pan Jones a v01d, což o to, schopnosti by na to měl, ale jaký cíl by měl zrovna tady? Musím tomu přijít na kloub. Ale ne, jsem tady přece kvůli vědě a práci. Ne, tohle mi nedá spát!

Sám jsem byl překvapen, že jsem večer zabral a spal tvrdým spánkem až do rána. Čekal mě první den na novém projektu. Zběžně jsem si prošel repozitoř zdrojových kódů, zevrubnější zkoumání mě teprve čeká. Jsou to desítky tisíc řádků. Něco mě napadlo. Samozřejmě jsem měl přístup jen ke svojí vymezené části zdrojových kódů, ale proč je trochu neprohledat. Pořád mi ležela v hlavě ta včerejší myšlenka. Každý, kdo se delší dobu pohybuje v kyberprostoru vám řekne, že my všichni máme svůj osobitý styl, takový elektronický otisk prstu. Ať už to jsou oblíbená slovní spojení v komentářích nebo oblíbené konstrukce v kódu. Ta myšlenka mě na chvíli úplně pohltila, ale musím být opatrný. Jen tak mimoděk se dívám do náhodně vybraných souborů. První, druhý, třetí, čtvrtý a dalších několik....

Bingo, pane Jonesi! V jednom z nejstarších zdrojáků jsem to našel: "ook, let's check da boundary, dude :P". To byl starý v01d, jeho typické "ook" a veselé haxxor hlášky v komentářích. V souborech z pozdější doby jsem jeho stopy už nenašel, buď byl opatrnější nebo už do nich vůbec nezasahoval. Jeho slova z pohovoru najednou dostávala jiný význam. Už mi docházelo, proč mě hned po prvním ročníku vzal do svého týmu. Ale proč se mi nepředstavil? Já vím, anonymita na prvním místě. Možná by jeho kariéře neprospělo, kdyby se v CRB dozvěděli o jeho minulosti. Jsem pro něj nebezpečný a proto mě chce mít pod kontrolou? Tolik otázek a tak málo odpovědí.

Snad poradí Ed, ten se v lidech vyzná. Každopádně tuhle stopu nepustím, dokud nezjistím, co za tím je. Dali jsme s Edem hlavy dohromady. Nic, nedávalo to smysl, ale Ed mě uklidňoval, že je to jenom nějaká souhra náhod. Dobře, půjdu v klidu spát.

Jak jsem se pomalu seznamoval se zdrojovými kódy, našel jsem část, která řešila to, co jsem dostal za úkol u roční zkoušky. Zpracování velmi slabých elektrických signálů, navíc ve velkém objemu. K čemu může být taková věc dobrá? A můžu se Jonese přímo zeptat? Tuto otázku za mě vyřešil pan Jones sám. Trochu nečekaně mi od něj přišla pozvánka na schůzku u něj v kanceláři.

"Paule? Něco vás trápí? Nevypadáte dobře."

Jak si toho mohl všimnout, je to na mně tak vidět?

"Myslím, že hledáte nějaké odpovědi, bez kterých se nemůžete posunout dál. Budu k vám upřímný."

Mimoděk jsem se posadil. Vím, proč mě má tak přečteného. Zná mě z minulosti, možná mě delší dobu před přijetím na CRB sledoval. Přizná teď barvu?

"Nikdo vám asi neřekl, co vlastně znamená CRB. Měl jste na škole latinu? Že se ptám, vím, že na technice jste jí neměli. CRB bylo jméno počítače, který se měl podobat lidskému mozku. Měl se sám učit a být řádově rychlejší než ostatní počítače. Cerebrum, to byl náš sen. Ale narazili jsme na fyzikální limity. Přesto jsme rozjeli nejúspěšnější vědecký projekt na světě, protože umíme využít ty nejlepší mozky."

"Rozumím"

"Ne. Věřte, že nerozumíte. Ale velmi brzy pochopíte. Právě jsem vám dal přístup k celé repozitoři zdrojových kódů, abyste mohl dále studovat. Řekněte mi, co víte o lidském mozku. Nebo ne, řeknu vám to sám. Je to elektrochemická továrna, jejíž úplnou funkci dodnes neznáme. Ale my jsme tady zjistili, že nepotřebujeme znát, jak mozek uvnitř funguje. Stačí nám vědět, jak se navenek projevuje. Prostě jsme přišli na to, že mnohem jednodušší než vyrábět elektronický mozek je, naučit se číst výstupy mozku opravdového. Dokážete si představit tu sílu?"

"Takže zpracování velmi slabých elektrických signálů..." zamumlal jsem

"Ano, teď už začínáte chápat! Lidský mozek je nejgeniálnější nástroj, vím, že jste to tušil, proto jsem si vás vybral."

"Čtete lidem myšlenky?"

"To bohužel není možné. Brání tomu lidská vůle a bdělost. Ta data jsou nepoužitelná. V bdělém stavu je mozek paradoxně uzamčený na zlomkovém výkonu. Ale zkoušel jste si někdy představit, jak kreativní je mozek během snění? Naplno se uvolní..."

"Ale to je šílené!" neovládl jsem se. S Jonesem to ani nehnulo, vypadalo to, že je sám velmi fascinován tím, jak mě zasvětil do projektu, který pro něj zřejmě znamenal víc, než jsem si v tuto chvíli dokázal představit.

"Vím, že je toho na vás moc a potřebujete si to srovnat v hlavě. Budeme pokračovat zítra."

Měl pravdu. Bylo toho trochu moc, ale teprve teď to všechno dokonale zapadlo do sebe. První co Ed říkal "o takovém autě jsem vždycky snil", ani nevěděl jak blízko byl k pravdě. Ty mozkové tréningy, vzdělávání, inspirace. Naše mozky dostávaly podněty, které pak ve snech zpracovávaly a navrhovaly design nových aut, stavěly mosty, vymýšlely nové chemické syntézy, komponovaly hudbu.. Tohle je to využití vědců, farma mozků! Moment, ta hudba po večerce, ten spánek.... takže četli i mě! Znovu jsem se rozhlédl kolem sebe. Kolik z těch předmětů jsem vynalezl já? Kolik jich vynalezl Ed? Je to geniální, ale šílené. Všichni jsme byli zneužiti, ale můžu to někomu říct? Co mám dělat? Co všechno o mně ví, když můžou číst mé sny? Umím ochránit svoje data na počítači, ale jak mám ochránit obsah vlastní hlavy? V tomto rozpoložení jsem šel zpátky na ubytovnu. Musím to říct aspoň Edovi.

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.