Pondělí, 25. září , svátek má ticháčková

Čáryfuk na cestách - za polárním kruhem

ty máš svaly, já mám čáry 12.8.2013

Polární noc má zvláštní moc...... ale to jistě všichni víte. Vybíral jsem si mezi tím, jestli uvidím polární záři a smířím se s tmou a zimou nebo jestli uvidím krajinu a oželím záři. Vyhrála druhá varianta a přivezl jsem vám úplně čerstvý materiál z Finska, Norska a Švédska. Předem upozorňuju, že pro mě bude zase těžké vybrat jenom pár fotek, takže to ve výsledku bude určitě hodně dlouhé, ale těch pohledů, o které se chci podělit je prostě tolik......

už brzy přijde loučení
tak přichystej večeři
a na stůl dej svíci

to určitě ocením
než kompas mi cestu vyměří
na polární expedici

už brzy přijde samota
ty do oken autobusu
budeš mi šátkem mávat

než se to všechno zamotá
chci dostat aspoň pusu
nebo se decentně otlapkávat

Začínáme v Rovaniemi (dá se tam doletět s přestupem v Helsinkách), což je podle wiki díky menšímu triku se sjednocením přilehlých oblastí největší město v Evropě. Dále jsem tuto informaci neověřoval, takže pokud ji chce někdo z vás potvrdit nebo vyvrátit, s chutí do toho.

IMG_2066.JPG

IMG_2071.JPG

IMG_2073.JPG

IMG_2081.JPG

Hned na severním okraji Rovaniemi jsme přejeli přes polární kruh. Shodou okolností je přímo na polárním kruhu Santova vesnička, pošta a takové ty atrakce pro děti. My jsme se ale těšili na tu pravou tvář Laponska. O Finsku se říká, že je to země tisíce jezer. Dodal bych, že je to i země desetitisíce sobů, statisíce křemeňáků a milionu borůvek. Výhoda letních dnů za polárním kruhem tkví v tom, že slunce zachází asi jen na dvě hodiny, takže se dá bez problémů jezdit a poznávat zajímavá místa dlouho do "noci". Využili jsme toho k dlouhému přejezdu do Ivalo. Po cestě jsme udělali zastávku u medvědí jeskyně (na focení byla dost nešikovná, ale za osobní nákuk rozhodně stojí)

IMG_2084.JPG

a druhý den už konečně přišla vodaaaaa! Zaplatili jsme si plavbu po jezeře v Inari. Voda byla studená a temná. Tedy čistá byla až průzračně, ale asi kombinace podloží a světla jí dávala takový zvláštní nádech barvy.

IMG_2086.JPG

IMG_2102.JPG

IMG_2109.JPG

IMG_2110.JPG

IMG_2118.JPG

IMG_2120.JPG

IMG_2121.JPG

IMG_2123.JPG

IMG_2132.JPG

IMG_2135.JPG

IMG_2136.JPG

Součástí ceny za lístek na loď byla ještě vstupenka do muzea a prohlídka skansenu. Mezi domky jsou celkem sympatické vyřezávánky

IMG_2137.JPG

IMG_2139.JPG

IMG_2140.JPG

IMG_2142.JPG

IMG_2145.JPG

IMG_2146.JPG

Za pozornost stály také "vousaté" stromy. Tuším, že to má na svědomí všudypřítomný lišejník. Jak je patrné z fotek výše, měli jsme celkem štěstí na počasí. To se ovšem změnilo přes noc a další den jsem ani nevyndaval foťák, aby nepromokl. Dojeli jsme do Lakselv a zakempili. Ráno se už počasí umoudřilo, takže se můžete podívat na změnu krajiny. Méně lesů, více kopečků

IMG_2153.JPG

IMG_2157.JPG

IMG_2159.JPG

IMG_2161.JPG

Taky by se vám chtělo kempovat na takovém místě? Voda čisťounká, že bych se snad ani nebál jí pít. Na koupání nic moc, ale cachtání po kolena bylo hratelné. Všude, kde jsme potřebovali, jsme sehnali chatku, což mi vyhovuje. Jsem zvyklý na nějaké rozumnější poležení a pokud možno pevnou střechu nad hlavou, takže noc pod stanem na karimámě není moje oblíbená disciplína. Ovšem pokud chcete, plácek na stan je v každém kempu a myslím, že ani stanování v přírodě není nijak omezené. Když už jsme v Norsku, je cíl jasný - pokořit nejsevernější místo starého kontinentu. Takže míříme dále na sever a poznáváme další místa, kytičky......

IMG_2164.JPG

IMG_2166.JPG

IMG_2168.JPG

IMG_2174.JPG

IMG_2177.JPG

IMG_2181.JPG

IMG_2190.JPG

IMG_2192.JPG

Norské moře za odlivu odkrývá kamenité "pláže" plné škebliček a umožňuje procházky po skalnatých útvarech. K této sérii fotek mám pár dotazů na čtenáře - co je to za bobule a je ta tmavá "kytka" na kameni taky nějaký druh lišejníku? Jedna celkem známá kytička (na jejíž jméno si nevzpomenu) bude následovat i v národním parku Stabburdsdalen, který nabídl i trochu adrenalinu na visutém mostě

IMG_2200.JPG

IMG_2201.JPG

IMG_2203.JPG

IMG_2206.JPG

IMG_2208.JPG

IMG_2213.JPG

Sobíci, to je takové specifikum Finska a Norska. Vyklusávají takovým zvláštním/komickým způsobem, že vypadají jako opilí (možná se to dá najít na youtube) a mají celý auto-moto provoz na háku. Jejich neopatrnost v kombinaci s neopatrností řidičů způsobuje mnoho nehod (podobně jako klokani v Austrálii). V tomto národním parku jsme nasbírali asi tunu křemeňáků a kozáků a večer byla smaženice. Místní nás měli za exoty, co to sbíráme a proč to vaříme. Jiný kraj, jiný mrav - u nás by křemeňák jak dlaň půl metru od cesty nevydržel. Zajímavou částí Norské historie je mytologie. Nejsem tedy žádný odborník, ale jeden z nejtradičnějších představitelů je trol. Pár zkamenělých trolů bylo na břehu Norského moře (a nedaleko byla krabka), takže jsme to museli vidět. A nelitovali jsme!

IMG_2217.JPG

IMG_2218.JPG

IMG_2222.JPG

IMG_2228.JPG

IMG_2230.JPG

IMG_2235.JPG

IMG_2238.JPG

IMG_2244.JPG

IMG_2249.JPG

Krajina oproti Finsku opět trochu zdrsněla, ale dostala jiné kouzlo. Ještě ale nejsme dost na severu, Nordkapp je teprve před námi. Čeká nás setkání se sobím albínem, průjezd několika tunely (ten největší je cca 7km dlouhý a klesá 200m pod mořskou hladinu) a cesta kolem horských ples

IMG_2254.JPG

IMG_2260.JPG

Před námi se otevře už jen moře a daleký obzor, jsme na konci světa

IMG_2265.JPG

IMG_2266.JPG

IMG_2271.JPG

IMG_2272.JPG

IMG_2275.JPG

IMG_2295.JPG

IMG_2296.JPG

Pokud vám to už přijde únavné, v tomto místě můžete přestat a zbytek projít až zítra. Jestli máte ještě chuť pokračovat, vězte, že nás čeká cesta podle fjordů k jedné z nejvyšších hor Finska, návštěva Švédska (snad aspoň Huck vydrží) a vodopády. Jen dodám, že vstup/vjezd na Nordkapp vyjde v přepočtu nějakých 500 na osobu, což není úplně málo (vstup na nejzápadnější místo Evropy je grátis), ale když už tam jednou jste....

Opět se na nás usmálo štěstí, protože obvyklé počasí na Nordkappu je mlha, mrholení a uragán. Další den nám ale Norsko dalo ochutnat něco z výše uvedeného repertoáru, takže jsem foťák vytáhl zase až večer, kdy se situace trochu uklidnila. Moře mělo zase trochu jinou barvu, takovou tyrkysovou (aspoň doufám, že správně používám ženské kódování barev). Vzhledem k oblačnosti to na fotkách nevyniklo úplně přesně, ale poznat to je.

IMG_2305.JPG

IMG_2308.JPG

IMG_2315.JPG

V tomhle tyrkysovém moři se kamarád osmělil a udělal si zářez na pažbě za nejsevernější koupačku. Ovšem potom se zase zamračilo a přišlo počasí, které je pro Norsko typičtější

IMG_2316.JPG

IMG_2319.JPG

IMG_2323.JPG

IMG_2324.JPG

IMG_2325.JPG

IMG_2328.JPG

IMG_2339.JPG

IMG_2340.JPG

Na vrcholcích hor zůstává docela dlouho sníh. A jak si tak pozvolna taje, spojuje se pramínek s pramínkem a rázem jsme v krajině vodopádů

IMG_2350.JPG

IMG_2354.JPG

IMG_2356.JPG

IMG_2358.JPG

IMG_2370.JPG

IMG_2362.JPG

IMG_2368.JPG

Jaké štěstí, že jsme se rozhodli pro delší variantu - tedy cestu kolem pobřeží. Kromě vodopádů nás čekala hned za hranicí Finska hora Saana (něco přes 1000 metrů). Následky jejího zdolávání cítím ještě dnes - 750 schodů a pak další 3km stoupačka kamenitými cestičkami - ještě mě sem tam zabolí lýtko (možná je to tím, že zpátky jsem to ve spěchu na záchod skákal jak kamzík).

IMG_2373.JPG

IMG_2375.JPG

IMG_2380.JPG

IMG_2382.JPG

IMG_2383.JPG

IMG_2391.JPG

IMG_2393.JPG

Ty výhledy na krajinu vystínovanou obláčky byly dechberoucí (teda možná jsem nemohl popadnout dech spíš z toho převýšení, ale proč nebýt trochu Roman Tyčka). Vtipná byla nějaká paní, která se tam vyškrábala v žabkách a vypadala, že je to pro ní taková pohodová turistika. Hucku.... Huckuuuu, no ty s tím předkem z vosla (holkám radši říkej, že máš předek z koňa) - už je to tady - překračujeme hranice do Švédska, kostelíčky tam máte celkem pěkné

IMG_2396.JPG

Další den následovalo zdolávání dalšího kopce v Pallas-Yllästunturin. Tedy ostatní zdolávali. Já jsem se musel vrátit do základního tábora poněkud rychlejším krokem a chvíli jsem proklínal nagu jolokiu (užívat roznětkové elixíry během výletu není dobrý nápad). Ovšem i ze základního tábora byl pěkný výhled a měli tam takové napůl domestikované soby (se zvonečkem na krku).

IMG_2398.JPG

IMG_2400.JPG

IMG_2410.JPG

Takové specifikum odlehlých a vylidněných oblastí Skandinávie je bezpečí a slušnost. Jak to myslím? Nejednou jsme narazili na rekreační nebo rybářské chatky. U nich byl krb nebo gril, pila, sekera, karimatka, dřevo apod. A světe div se, ono to tam vydrželo - chtěl bych vidět to samé třeba u Sázavy.

IMG_2413.JPG

IMG_2415.JPG

IMG_2418.JPG

IMG_2421.JPG

IMG_2422.JPG

IMG_2426.JPG

Tohle byl plný dřevník. Přijedete, ulovíte rybu, upečete, doplníte dřevo a můžete pokračovat. Já jsem prut v životě nedržel v ruce, ale dokážu si představit, že pro rybáře je to ráj. Překvapilo nás, že jsme měli problém sehnat v restauracích něco jiného než lososa. Což o to, losos je parádní ryba, ale mám pocit, že tam u nich žije mnohem víc druhů vynikajících ryb, ovšem oni si je nachytají pro sebe, rovnou je ugrilují a my máme smůlu. A s těmi restauračkami. No jak bych to řekl. Když nějakou potkáte jednou za 60km, tak si ještě můžete gratulovat. Když už jsme byli u toho Hucka, ještě jeden náš diskutér zanechal ve Finsku nesmazatelnou stopu - náš ďábel. Tak se podíváme na čertovo jezero s pekelně temnou vodou. Kdysi tam ledovec vyškrábl rýhu do skály a takhle to dopadlo

IMG_2431.JPG

IMG_2434.JPG

IMG_2435.JPG

IMG_2438.JPG

Vypadá to jako dehet, v kterém se vaří hříšníci, ale to jen shora. Blízký pohled na hladinu ukázal, že je to náramně čistá voda, takže jí ten koupací kamarád taky pokořil. Ještě pro doplnění - čertovo jezero se jmenuje Pakasaivo, což by měla být složenina slov dlouhý a jezero ledovcového původu. Lidi si dřív mysleli, že to jezero vyhloubil ďábel jako past a nosili tam oběti/dary. Když už jsem před chvílí byl u těch ryb - v naději, že pořídíme nějaký jiný druh než lososa jsme navštívili oblast peřejí na hraniční řece mezi Finskem a Švédskem, kde rybáři chytají přímo do podběráků síha severního (pokud je to jiný druh síha, tak mě Fisker jistě opraví - oni tomu říkají white fish).

IMG_2440.JPG

IMG_2442.JPG

První návštěva u Hucků se nám zdála celkem krátká (50 metrů za hraničním přechodem) a tak jsme si místo snídaně v trávě dopřáli snídani na pláži ostrůvku Seskarö. Upřímně řečeno, takovou pláž jsem na téhle rovnoběžce nečekal.

IMG_2444.JPG

IMG_2446.JPG

IMG_2447.JPG

IMG_2448.JPG

IMG_2449.JPG

Místo palem borovice, ale jinak špica. A to jsme pak potkali další pěkný kostelík a nádraží, kde byl ve svém živlu kamarád výpravčí.

IMG_2452.JPG

IMG_2457.JPG

IMG_2461.JPG

A na kytičkách tam byl včelák a čmelička. V těchto končinách asi nemají jednoduchý život. To by asi věděl kuřák, jak včelky snáší tak dlouhou zimu a tmu. Poslední zastávka nás dovede k prastarému kostelu, v kterém je uložená zachovalá mumie (nesmí se fotit) a nedaleké vodní elektrárně.

IMG_2465.JPG

IMG_2468.JPG

IMG_2470.JPG

IMG_2466.JPG

IMG_2475.JPG

Byla toho pořádná porce, já vím. Ale najezdili jsme 2222km (to jsem si nevycucal z palce, to nám takové pěkné číslo vyšlo) a po cestě člověk vidí spoustu věcí. Věřím, že se našlo pár čtenářů, kteří to dotáhli až sem. snad jste se dozvěděli zase pár nových věcí a pokud by vám tahle nálož fotek nestačila a zajímalo vás víc pobřeží, lesů, jezer, beránků na azurové obloze, tak obsáhlejší galerii ve větších rozměrech dávám sem https://plus.google.com/u/0/photos/107576632213893075547/albums/5911251188235343697

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.