Neděle, 19. listopadu , svátek má ahold

Čáryfuk na cestách - Amerika

ty máš svaly, já mám čáry 3.6.2013

Rozmýšlel jsem se, jestli tentokrát cestovat raději po Americe nebo Kanadě. Rozhodl jsem se pro Ameriku, protože je tam víc sluníčka a někoho by v současné situaci mohl potěšit pohled na poušť. Moje první velká cesta do Ameriky se datuje už do roku 2006 a byl to úžasný zážitek. Málo jsme spali a hodně cestovali, ale viděli jsme na vlastní oči to nejlepší, co může nabídnout kdysi divoký západ. Když jsme na přelomu července a srpna přistáli ve městě hříchu a vylezli z klimatizovaného prostoru letiště, málem nás porazilo to hrozné horko. Město v poušti nám hned naznačilo, jak žhavá může Nevada být. Osvěžující může být aspoň pohled na různé atrakce

Amerika 2011

Amerika 2011

Amerika 2011

Amerika 2011

Někdo se může osvěžit v kasinech a barech (doufám, že nenaruším mravní výchovu zdejší mládeže)

Amerika 2011

A kdyby vám chyběl kontakt s domovem

jediný kontakt s domovem

Ale rychle pryč z města hříchu, čeká nás cesta přes Arizonu a Utah. Hoover dam jsem ukazoval už v samostatném článku o Coloradu, takže pokračujeme rovnou do Grand canyonu.

Grand canyon

Grand canyon

Colorado river (Grand canyon)

Dorazili jsme někdy kolem půlnoci a ubytovali jsme se přímo nad hranou kaňonu. Ráno jsme vstávali kolem páté hodiny (nemám rád takhle časné vstávání, ale chtěli jsme si vyfotit východ slunce nad Grandem). Když už jsme byli na nohou, nabalili jsme zásoby vody a jídla a vyrazili dolů, než se udělá nesnesitelné horko. Zastavil nás veledůležitý ranger a začal nás poučovat, že mít s sebou slané chipsy je pomalu důležitější než voda. Vypil jsem tenkrát asi 12 litrů vody a skoro všechno jsem vypotil a faktem je, že jsem měl řádně prosolený batoh a oblečení, takže doplňování soli mělo něco do sebe. Většina lidí buď sejde jenom kousek dolů nebo se dole utáboří. My jsme odvážní kluci a tak jsme dolů i nahoru (cca 1600 metrů převýšení) v ukrutném horku zvládli za den. Dole jsme se chvíli osvěžili v Indian creek (přítok Colorada) a pak jsme se zastavili až nahoře. Našlapali jsme desítky kilometrů, cesta vypadala jako nekonečná, sáhli jsme si na dno, ale těch endorfinů, když jsme v 9 večer byli nahoře. Obdivuju kolegu, který byl ještě po tom všem schopen sednout za volant a dovézt nás až do Utahu.

Bonito lava flow

Navajo ruins

Monument valley

poblíž Arches

Arches

Arches

Na fotkách výše je lávové pole nedaleko Flagstaffu a potom velmi známé scenérie z krajů kmene Navajo. I na současných obyvatelích je vidět, jaká krev jim koluje v žilách. Utah považuji za jeden z nejhezčích států US a myslím si, že nabízí ty nejfantastičtější národní parky. Monument valley, Arches (to jsou ty oblouky a tzv. ballanced rock) nebo např. Zion.

Amerika 2011

Amerika 2011

Zion

Zion

Panenská řeka (Virgin river) vytvořila luxusní příležitost k netradiční turistice. Nepromokavý vak, boty do vody a dostatek odhodlání a můžeme vyrazit korytem řeky proti proudu. Úchvatné scenérie skalních stěn kolem, zdolávání vodního proudu (podle stavu vody získává na zajímavosti, jak je patrné na fotkách), fantastický zážitek. Pokračujeme dále, vstříc barevným šutrům dalších národních parků.

Amerika 2011

Amerika 2011

Amerika 2011

Amerika 2011

Amerika 2011

Amerika 2011

Amerika 2011

Amerika 2011

Amerika 2011

Amerika 2011

Amerika 2011

To není opuštěný kamenolom, to jsou národní parky Cedar breaks a Bryce canyon. Za zmínku stojí fakt, že na Brian head jsme v létě ještě narazili na sníh (takže solidní změna oproti rozpálenému Vegas)

Amerika 2011

Jak jsem sliboval, trochu se "vysušíme" na poušti, jedeme nejen do Death valley a míjíme písečné duny

Amerika 2011

Amerika 2011

Amerika 2011

Amerika 2011

Amerika 2011

Amerika 2011

V Death valley stačilo na chvíli odstavit auto a návrat do něj se rovnal vstupu do vysoké pece. Jestli někdo chce poznat, co je opravdové (suché) horko, můžu vřele doporučit. A když jsme v tom, jdeme se ohřát do Mohavské pouště a Joshua tree NP:

Kalifornie

Kalifornie

Kalifornie

Kalifornie

Kalifornie

Kalifornie

Když už jsme byli na jihu, udělali jsme si výlet do Mexika. Nejsme zase takoví drsoni, abychom risknuli Tijuanu, takže jsme hranici přešli v Mexicali. Což o to, směrem z US do Mexika si ani nevšimnete, že jste přešli hranici, žádné úřadování. Tak jsme si vzali taxíka, aby nás popovezl kousek dál do "opravdového" Mexika. Ten prevít se nejdřív tvářil, že blekotá jenom španělsky, ale jak viděl americký dolar, tak se bleskově doučil angličtinu. Chtěl jsem si dát něco echt mexického, tak jsem v nějaké jejich stravovně píchnul prstem náhodně do jídeláku a trefil jsem nějaký steak ala Montezuma. Horší šlichtu jsem dlouho nejedl - fazolová kaše (nikdy jsem netušil, že z fazolí jde udělat něco tak odporného), avokádová kaše, kopec rajčat (která nesnáším) a pod tím se skrýval plátek hovězího jak podešev. Pojal jsem to jako ochutnávku každé té komponenty a fertig. Problém nastal při návratu. Žádné jen tak přeběhnout hranici, ale přes imigrační úředníky. Kolegové prošli v pohodě, ale můj imigrační úředník byl přesvědčený, že žádná Česká republika neexistuje a že jsem asi Mexikánec, který chce na falešný pas proniknout do jejich ráje. No, asi po čtvrthodině dohadování šel za kolegou do kanceláře a pohledali na internetu, že ČR existuje a má právě takový pas, takže jsem nemusel navěky zůstat v Mexiku. Díky tomu jsem mohl navštívit také San Diego, LA a národní parky Kalifornie.

Kalifornie

Kalifornie

Kalifornie

Kalifornie

Kalifornie

Kalifornie

Kalifornie

Kalifornie

Kalifornie

Kalifornie

Připomíná vám to Švýcarsko? Aspoň trochu? Nejste sami. Filmaři z LA měli kdysi v plánu zřídit tam jakési odloučené pracoviště svých studií, kde by "simulovali" alpskou přírodu. Jistě jste poznali sekvoje (resp. sekvojovce) a ty horské fotky jsou ze "zubu pily" (cca 4000 m.n.m.) v Sierra Nevada.

Pokud to pro vás není ještě moc únavné, podíváme se do státu Washington. Když jsme tam letěli, stala se taková lapálie. Měli jsme s kolegou pro jistotu koupenou zdravotní whisky. Něco jsme stihli upít a železnou zásobu udržoval kolega v dvoudecové placatici. Procházeli jsme bezpečnostní kontrolou na letišti, když tamní pracovníci našli a rozpoznali u kolegy "flammable liquid". Dali mu jasnou podmínku, buď to okamžitě vyleje nebo ho nepustí dál. Kolega obrátil oči v sloup - "Vylejt?? Nikdy!" a exnul před úřednictvem ty 2 deci wizoura. Při přeletu do Seattlu si musel dát příjemného šlofíka.

Washington

Washington

Washington

Washington

Washington

Washington

Washington

Měli jsme naplánovanou cestu na horu sv. Heleny, ale silnici strhla voda. Vzali jsme tedy zavděk Snoqualmie falls a mt. Rainier (nevypadá na to, ale je to velmi náročná hora na zdolání). Stát Washington je podnebně celkem podobný našim horským oblastem, ale má trochu divočejší historii. Jak sv. Helena, tak Rainier jsou "trosky" sopek. Tam, kde vidíte rozkvetlou horskou louku a chajdu, je v zimě pěkných pár metrů sněhu a velmi nevlídno. Nejsem velký fanda zimních radovánek, takže jsem celkem rád, že jsme tam byli na vrcholu léta. No a pokud jste dočetli až sem, ukážu vám už jenom pár zajímavostí a autíček. Podle totálně rozstřílené kastle jednoho z nich poznáte, že Amerika je drsný kraj

Kalifornie

Amerika 2011

Kalifornie

Kalifornie

Amerika 2011

http://s7.postimg.org/ap6t82myj/IMG_4935.jpg

http://s14.postimg.org/aewcoaopt/IMG_4938.jpg

http://s13.postimg.org/umih0vhpz/IMG_4941.jpg

http://s15.postimg.org/r7dn8qt57/IMG_4959.jpg

Tak to by bylo (a to jsem ještě vynechal Texas, protože tomu západu nesahá ani po kotníky). Pokud vás něco zajímá, ptejte se. Když budu vědět a chtít, odpovím.

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.