Pátek, 22. září , svátek má polar, biggles, Kozef Jajetán Ventyl

Být lhostejný k pocitům druhých

sekundoměr 29.3.2014

Jsem v zajímavém stavu, a tak si říkám, jak je občas fajn být na tom světě. Víte, nemusíte mít peníze, moc ani postavení. Je sice pravda, že život s tím vším je většinou lepší. Na stránce druhé, i těm chudším nabízí toto století docela snesitelné možnosti. Strávil jsem předevčírem večír s několika přáteli-polotupany, a uvědomil si jednu nádhernou věc.

To nejlepší, co člověk pro sebe může udělat, je lhostejnost k pocitům druhých. Chovat se v reálu stejně jako na internetové diskusi. Co naplat, že vás ostatní začnou nesnášet. Ale jste sami sebou. Nemusíte se zatěžovat tím, co druhým říkáte, jak se k nim chováte. Naopak. Můžete se jim povýšeně vysmívat a nabývat přesvědčení o své vlastní velikosti a výjimečnosti. Je sice pravda, že ne každý je toho hoden tak jako já, ale přesto... No, zkrátka je úžasné mít špetku nadhledu a koukat kolem sebe, jak jsou polotupané uvězněni ve spleti vlastních sociálních bariér, a jak jsou tím, čím chtějí být v očích druhých, jen ne sami sebou. A nakonec si říkáte. K čemu jim to vlastně je? Postavení, statut, bohatství. Když jsou přitom tak strašně upjatí?

Nespoutanost, krása, život. Bavit se bez emocí o smrti. O zvěrstvech. O dávení psů, Radovat se z vítězství, truchlit z marnivých proher. Ovlivňovat. Řídit. Rozhodovat.

Jsme tam, kde nás chtějí mít. Ale jsme šťastní. Nikdy nám nebylo líp. Bože, zrychluje se mi dech, cítím se fantasticky. Za chvíli asi začnu krvácet z nosu. Muzika. Chci se bavit. Chci juchat. Exploduji.

Happy, shalala, it`s so nice to be happy

V tu ránu jsou pryč pomýlené názory supů, žijících s pocitem hrdosti na to, že se nikdy v životě neuvolnili. Že vzdy byli těmi zodpovědnými. Poslušnými. Řádnými psy na řetězu.

Sám si uvědomuji, jak ztřeštěne bude tento článek působit. Ale sakra... Chci vám jen předat tu euforii. Chci, abychom se alespoň na chvíli všichni milovali. Muži s ženami, ženy s ženami, muži s muži, muži s chlapci i batolaty atd.

Vesmír je skutečně záhadné místo. Nikdy jsem nebyl blíž poznání. Je tak jednoduché zůstat slušný a přitom být nevázaným. Vysmívat se všem těm afektovaným tvářím. Být ztělesněním rebela. Rebela slušně vychovaného. Buřiče z donucení. Vzepřít se. Rozbourat konvence. Ale v mezích řádu. Uznávat svoje zásady a jiným NEVĚNOVAT ŠPETKU pozornosti.

Máte problém a ostatní mají pocit, že vám promlouvají do duše. Chtějí vám pomoct. A vy jim s úsměvem sdělíte, že je vám to ze srdce jedno. Že jste smějící se bestie, která se před ničím nezastaví. To je prostě nádhera. Ó děkuji, průmysl dokáže divy.

Jsem prostě nejlepší. Všichni jsme já. Vykašli se na to, ty nemůžeš za to, proč mi je, tak jak mi je, nejsi to ty, je to jen chemie... rofl

Děkuji. Děkuji Bohu za to, čím mě obdařil. Cítím se opravdu svobodný. Děkuji i vám všem. Miluji vás a vy milujete mě. A to je přece tak krásné.

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.