Neděle, 24. září , svátek má ovčí babička

Bylinkové máslíčko - povídka od Buxuse

buxus 14.2.2014

Navzdory tvrzení některých našich politiků, kteří chtěli ulevit našemu přetíženému zdravotnictví třicetikorunovým poplatkem, většina z nás navštěvuje lékaře nerada.  Ono také není o co stát – nejprve musí člověk trávit dlouhý čas v čekárně s nejrůznějšími individui, která jsou evidentně postižena nějakou hbitě přenosnou infekcí a poté, co je nevrlou sestrou konečně vpuštěn do chrámu Hippokratova následovníka, je po krátkém výslechu zase vyhozen ven s radami, které si mohl levněji a hlavně rychleji opatřit u vlastní manželky – tedy nepít, nekouřit a zhubnout. Tyto zákazy bývají zpravidla vyvažovány blahovolným povolením konzumovat neomezená množství vařené zeleniny, což je ovšem požitek značně neporovnatelný.

Ale protože z každého pravidla existují i výjimky, tak jednu takovou živoucí, ztělesňuje paní Rabochová. Je věrným obrazem vzorného pacienta, který jakoby právě vypadl s příručky o zdravotní osvětě. K malé radosti zdravotní pojišťoven, které takové příručky pokrytecky vydávají, představuje typ pacienta s oblibou šmejdícího po různých vyšetřovnách. O vlastní vůli si sama zkracuje intervaly preventivních prohlídek, EKG navštěvuje asi tak jednou měsíčně, na sonografii si se sestrami tyká a vyměňuje recepty na semlbábu a s nadšením chodí také na všechny gastroskopie, bronchoskopie, kolonoskopie či jiné skopie a skopičiny, kterými je schopna nás vyspělá lékařská věda obdařit. Důsledně odmítla pouze návrhy důchodce Švihlíka, který si s ní chtěl hrát na mamograf.

Kromě zdravotnických zařízení, miluje paní Rabochová i svého syna Mirka, správného umělce života, zastávajícího názor, že všechno v životě by měl člověk aspoň jednou zkusit. Je to hodný chlapec, ale  při tom zkoušení se zasekl u té hezčí polovičky lidstva, tu však zkouší o to důkladněji. Jeho mimomanželské aktivity nesla paní Rabochová dost těžce, ale nakonec se jednou dostavila do své oblíbené kavárny mezi ostatní dámy s vítězoslavným výrazem a velkou úlevou – podařilo se jí syna přesvědčit. Slíbil jí, že se s tou milenkou rozejde. A slovo dodržel, protože ho už ta stávající beztak přestávala bavit a mezitím si našel si jinou. Do rámce zkoušení životních požitků nakonec Mirek zahrnul i pěstování setého konopí na zahrádce, kterou měla jeho matka hned u rekreační chalupy. Jako zarputilý odpůrce škodlivého kouření, pohlížela zprvu paní Rabochová na tuto aktivitu krajně nedůvěřivě, ovšem když si v tisku přečetla chvalozpěvy na léčebné vlastnosti marihuany, začala svůj názor měnit. Úplně ji nakonec přesvědčil článek jednoho velmi známého redaktora, který na základě vědeckého samostudia své vlastní osoby prokázal, že kdo není aspoň třikrát týdně řádně zhulený, škodí svému zdraví.

A tak paní Rabochová vyhradila Mirkovi na jeho pokusy nejlepší záhonek za chalupou, který byl dobře vyhnojený, pěkně osluněný a budovou chráněný před studeným větrem i zvědavými zraky kolemjdoucích. Experiment se nadmíru zdařil – z předražených semínek dovezených až ze země posledního odpočinku Jana Amose Komenského, vyrostly překrásné keře. Když nastal čas sklizně a paní Rabochová místo na chalupu odjela na jednodenní pobyt v lázních, aby si zpět přivezla kanystr s léčivou vodou, jejíž čistící účinek se pro jistotu testuje rovnou na záchodě. Jako pomocníka ke sklizni si Mirek sebou přivezl zkušeného huliče Hurdálka. Ten, když uviděl ty vzrostlé, bujně rostoucí keře, byl nadšením bez sebe.

„To by byla věčná škoda dát všechno jen hulení. Ještě, že jsem na to myslel,“ pravil s uspokojením. Zamnul si ruce a z ruksaku vylovil pět kostek másla. „My si tady uděláme třikrát přepouštěné máslíčko, to bude teprve ta pravá síla.“

Oba experimentátoři se dali do díla a výsledkem jejich víkendového snažení bylo skutečně pěkné máslíčko – radost pohledět. Mirek si odvezl domů pořádný díl, avšak na radu poučeného Hurdálka, si ho část schoval do ledničky v bytě u své matky, aby při případné policejní kontrole bylo nalezené množství možné deklarovat jen jako pro vlastní spotřebu. Paní Rabochová ničeho nenamítala, protože byla sama zvědava na léčebné účinky tohoto lektvaru. A tak jednou, když zase přišla domů ze své pravidelné návštěvy polikliniky, se rozhodla, že si své zdraví ještě dále upevní tím bylinkovým máslíčkem. Připravila si přírodní řízek s bramborem a máslíčkem vše řádně omastila. Pokrm byl chutný a když jej zapila plzeňskou dvanáctkou, kterou jí na urologii doporučili jako prevenci proti ledvinovým šutrům, kterými ovšem nikdy netrpěla, bylo jí blaze. Tedy asi tak dvě minuty. Poté se jí rozostřil zrak, začala se s ní točit podlaha a zmrtvěly jí nohy. Než se skácela na kanape, stačila z posledních sil zavolat svému synovi do zaměstnání, že má asi mrtvici.

Mirek cestou přes celé město porušil snad všechny dopravní předpisy, co jich jen máme a našel svou matku ve stavu, který skutečně vzbuzoval nejvyšší obavy. Když vytáhl mobil a začal vytáčet číslo rychlé lékařské pomoci, ozval se z kanape zmořený hlas.

 „Jestlipak to nebude náhodou tím máslíčkem...“

Mirek odhodil mobil, jako kdyby to byla obživlá kobra a zeptal se: „Ježišmarjá, kolik sis toho vzala? Snad ne hned celou čajovou lžičku?“

„Ty brambůrky jsem si omastila asi tak větší polévkovou lžící,“ zněla provinilá odpověď.

Mirek už dále nehloubal a začal do matky lít kvanta vody, protože od Hurdálka věděl, že se to tak v případě přehnaného tripu patří. A kupodivu – léčba zabrala a druhý den byla paní Rabochová už celkem v pořádku. Jen Mirek měl k tomu dovětek.

„Tak jsem dozvěděl, že to THC rozpuštěné v tuku se neobyčejně rychle vstřebává, hulení je proti tomu jen dětská kratochvíle. Tahle dávka by zametla i s Hurdálkem. Ty ale musíš mít zdraví jako kůň, nechápu co pořád hledáš u těch doktorů.“

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.