Pondělí, 25. září , svátek má ticháčková

Byl Václav Havel "agentem" západních špionážních služeb?

Šimon Achenbach 13.12.2012

S myšlenkou zapátrat do života zemřelého českého prezidenta Václava Havla si pohrávám již určitou dobu. Vím, na něco takového je poměrně brzo a budoucnost určitě ještě přinese mnohá překvapení. Protože mi nejde ani o leštění ikony, ani o její poplivání - vezmu si za výchozí bod článek blogera, pana Jiřího Hermánka: Pussy Riot ve víru zpravodajských her

 Jiří Hermánek, bloger a bývalý spolupracovník Stb.
 
Povšiml jsem si, že v diskuzích někteří čtenáři tvrdí, že pan Hermánek byl příslušníkem StB a proto je jeho psaní tendenční. Pravda, velmi často píše na první pohled "zasvěcené" články o této organizaci, především její špionážní orientaci. Možná, že právě v tom je ono nedorozumění. Především je potřeba uvést na pravou míru zavádějící informaci: pan Jiří Hermánek opravdu nikdy nebyl členem StB. To, že je dokumentačně "spolupracovník", znamená něco naprosto odlišného.

Když si pozorně přečtete jeho články, jeho spolupráce v době komunistického režimu opravdu neměla nic společného s obyčejným udáváním spoluobčanů. A právě v tom je "zakopaný pes". Nepovažuji za správné být k němu tolik přísný, protože mám sice nepodložený pocit, ale poměrně logický - že se stal obětí vlastní romantické iluze, kterou mají v různých formách všichni mladí lidé. Jestliže se narodil a vyrůstal v totalitním státě, jako většina kluků propadl romantice dobrodružných příběhů a samozřejmě jejich hrdiny v té době byli především komunističtí "rozvědčíci". To, že tuto iluzi v dospívání neodhodil, bylo možná důvodem proč onu spolupráci s StB nakonec podepsal. To i vysvětluje, že i nadále do dnešního dne považuje tehdejší činnost za něco naprosto normálního.

Protože opravdu pouze získával informace na nepřítele tehdejšího režimu. Údajně se jednalo o zahraniční subjekt, nevím jestli firmy či jednotlivce a to odpovídalo potřebám země, jejíž byl občanem. Neodvážím se spekulovat, jestli za celou tu dlouhou dobu někdy uvažoval o tom - jakému systému slouží, nebo o odchodu z iluze dobrodružného života. Jedno je jisté - něco takového nebylo zase jednoduché. Myslím si, že ani já, ani nikdo jiný tohle klubko nerozmotáme a protože do dnešního dne nevystoupil na veřejnost nikdo, kdo by mohl pana Hermánka obvinit - že mu konkrétně ublížil. Nevadí mi ani jeho dnešní názory, naopak se domnívám - že je dobré je znát, protože to přispěje k porozumění situace ve které se dnešní česká společnost nachází.

Námětem dnešního článku je to - jestli téměř všichni novináři v době před zhroucením komunistických režimů, tedy i ti na Západě - pracovali pro zpravodajské služby svých zemí jako špioni.

Pan Hermánek v tom má jasno a napsal: "Celkem málo známým faktem je, že prakticky všichni komunističtí diplomaté (ale nejen diplomaté, ale i novináři, pracovníci obchodních zastoupení v cizině a další) byl vždy buď kádrovými rozvědčíky nebo alespoň dobrovolnými spolupracovníky.A jako tací se samozřejmě všemi silami snažili podrývat režim v zemích tábora protivníka a protivník dělal co? Samozřejmě totéž. Snažil se podrývat režim v zemích komunistických."
To, že někdo usuzuje podle sebe - ještě neznamená pravdu. Etika žurnalisty byla od začátku tohoto povolání milionkrát debatována a studována. Je absolutně nesmysl přirovnávat práci novináře v "socialistickém státu" a k tomu, kterak byla uplatnována v klasických demokraciích. Pan Hermánek píše poloviční pravdu. Nelze rozporovat jeho prohlášení - že novináři komunistických států pracující v zahraničí, opravdu ve většině spolupracovali s rozvědkou. Stejně tak, jako doma nemohl pracovat v tomto povolání nikdo, kdo by na 100% nepodporoval oficiální linii systému.
Samozřejmě, že i na Západě byly případy - kdy zpravodajská služba naverbovala novináře, ale ve většině? Naopak, nedalo by se ani spočítat - kolik žurnalistů sveřepě ctilo svoji profesi nezávislosti. Kolik jich naopak odhalilo špinavé praktiky a aféry právě zpravodajských organizací, které se vymkly kontrole. Nebo si snad pan Hermánek myslí, že skandály cloumající mnohokráte západními zeměmi spadly z nebe?

Mnoho lidí, převážně v České republice nemělo rádo zemřelého prezidenta Václava Havla. Nebudu o důvodech tady psát, je to téma nekonečné a není na to místo. Já se zajímám především o to - jestli lze brát vážně náznak toho, že pan Havel byl vlastně placeným agentem nějaké západní špionážní organizace. Pan Hermánek doslova napsal tento svůj názor: "Nechci nic tvrdit na 100%, ale pokud se zamyslíme nad tím, že před třiceti lety se hry, ve světě zcela neznámého českého dramatika Václava Havla, hrály v západní cizině a nyní, kdy je světoznámým politikem, uznávaným myslitelem a filosofem, který bude dokonce mít i své vlastní letiště, se tyto hry nehrají, tak nás může něco napadnout. Samozřejmě, pokud člověka něco napadne, ještě to nemusí být pravda, ale zkušenost říká, že často to pravda je."

Ačkoliv nejsem uměleckým kritikem a mám vztah k intelektuálně náročným dílům, divadelní hry pana Havla mě moc neoslovily. Odpůrci mě můžou setřít tím, že nejen čeština není můj mateřský jazyk, ale především to, že jsem svůj život neprožil v České republice - to všechno mě diskfalikuje vynášet úsudek. Klidně, to beru ... ale zároven pokládám otázku: Kterak tedy mohly ony díla pana Havla získat takovou slávu právě v cizině?
Samozřejmě pan Hermánek má rád špionážní zápletky a jde o krok dál. Naznačuje: " Tajné služby mívají vždy potíž jak legálně dostat na území protivníka větší částku peněz. A co může být lepšího než když ty peníze přijdou oficiálně, „proclené“ (stát si z nich nechá nějaké výpalné) a autor pak může podporovat disent a jezdit v reprezentativním voze, jak to uznávanému vůdci protikomunistické opozice právem přísluší."

Musím říci, že jsem vynaložil dost námahy, ale nezjistil jsem nikde, že by pan Václav Havel zahájil  "podrývat režim" jako naverbovaný agent nějaké západní špionážní organizace. Přestože můj názor je, že nepředstavoval žádného intelektuálního giganta, to že začal vyčnívat v československém disentu byla poměrně shoda náhod. Ne, že by byl "vybrán" na Západě a tak mu začali platit, aby si mohl koupit mercedes. Na jeho osobu jako vedoucího tvořícího se odboje (nadneseně řečeno) byl Západ upozorněn až později. Byl to totiž ideální výběr, protože např. v hnutí Charta 77 byla většina bývalých komunistů a on mezi nimi představoval jednu z vyjímek. Něco jiného je, kterak opravdu západní zpravodajské organizace začaly podporovat odbojová hnutí ve všech komunistických zemích po nepokojích v Polsku. Žádné zbraně, nebo tajné vysílačky jako v nejmrazivější době Studené války, ale peníze. Tak putovaly i na konto Charty 77 prostřednictvím nadace, kterou ve Švédsku řídil prof. Janouch.

Pro mě je mnohem zajímavější zatím nepotvrzená informace, že v pohnutých listopadových dnech v r. 1989 na dosud nezveřejněné schůzce s jistými lidmi z amerického State Department, pan Václav Havel se opravdu zavázal k tomu - že v Československu nedojde k "vyřizování účtů" a něčemu podobnému jako se stalo v Rumunsku. To, jestli ponechání legality Komunistické straně a nepotrestání pachatelů konkrétních zločinů - bylo rovněž důsledkem tohoto jednání, to se snad jednoho dne dozvíme.


Tento článek byl původně otištěn na mém blogu na iDnes.

 

 

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.