Pátek, 22. září , svátek má polar, biggles, Kozef Jajetán Ventyl

Buxus Kronikář-původní verze (Větší než sama smrt)

thyary 22.2.2013

Na přání čtenářů sem dávám původní verzi Kronikáře ze čtvrté části povídky Větší než sama smrt...snad mi Buxus požehná :-D

 

„Koho nám to sem….,“ zaškobrtl hlasem a jeho dunivý, výhružný hlas se zajíkl.

„Vaše Výsosti! Pane bože…to je tedy…hmmm,“ zakončil a přimhouřil oči za zvláštními vybroušenými sklíčky v rámu, opřenému o kořen jeho nosu.

Irjsil takovou ozdobu ještě neviděl.

Najshjil se široce usmál.

„Jaká radost tě vidět, drahý Kronikáři.“

Otočil se ke svým společníkům, zatímco kronikář si odkašlal a zaujal víceméně důstojnou pózu. Dokonce si nasadil šedou čapku s furiantsky zastrčeným perem, černým od inkoustu.

„Vážení, dovolte, abych vám představil největšího znalce věcí turengarských a nejen jich. Slovutný Buxus Kronikář.“

Buxus se pousmál a pak prudce natáhl ruku. Irjsil a Jednooký na ni zmateně pohlédli, to už je však Kronikář sám uchopil za neodporující ruce a zatřásl s nimi.

„Tak…vítejte, drazí poutníci. Pozdravme se pěkně po našem.“

Pak se otočil k Najshjilovi a zavrčel.

„To byl ale idiotský nápad, Vaše Výsosti…lézt sem zrovna teď!“

„Nejsem už Výsost, jsme Najshjil, Rytíř.“

Buxus potřásl hlavou a zasmál se.

„Jo, to nás spasí…co potřebuješ, od starého škrábala, Rytíři…hmm, jak bylo to úžasné jméno?“

Najshjil se posadil k praskajícímu krbu, zatímco žena, která je pustila, jim nalila vína.

„Musím to vyzvednout.“

Buxus si posunul podivnou ozdobu na nose a hvízdl.

„Nu, co jiného, že?“

„Mapuješ stále cestu?“

Kronikář se opřel, a zatímco zakroužil vínem v poháru, pohlédl přes horní okraj ozdoby na Najshjila.

„Tak, tak Rytíři…mám týden starou mapu…ještě by měla platit.“

Mávl rukou kamsi do prostoru.

„Ten průšvih tam venku mě inspiroval.“

Pak si odkašlal, zatímco pro něco poslal svou ženu.

„Víš, Rytíři…říkám si, že by nebylo špatné se na stará kolena vrátit domů…,“ nechal doznít svůj hlas a pohlédl na Najshjila.

„Pokud najdu cestu, postarám se i o tebe. Víc ti slíbit nemůžu,“ tiše řekl oslovený.

„Dobrá…to mi stačí,“ zabručel kronikář, zatímco převzal z rukou své ženy roli papíru a podával ji bývalému princi.

„Tady, slavná mapa mistra Buxe…jen nahlédnout a největší z turengarských tajemství se skví na dosah!“ zadeklamoval a dopil víno.

„Každopádně hodně štěstí, nebude to legrace…bože, já bych si tak dal doutníček…hmmm,“ zakončil nepochopitelně.

Najshjil se zvedl spolu se svými společníky a poděkoval.

Buxus Kronikář na něj pronikavě pohlédl a utrousil.

„Nechce se mi opouštět Kroniku, zkusím ji zachránit…ale i tak…no, dva dny maximálně. Ty víš kde.“

Najshjil pokývl.

Pak se vydali ven.

Irjsil se otočil a ještě zahlédl Buxe, jak sedí u krbu a zádumčivě sleduje plameny, zatímco prsty jednou dlaní svíral dlaň své ženy. Křehké a krásné v odlesku tance plamenů.

Na malou chvilku pocítil Irjsil jakousi hlubokou závist a smutek navrch.

Pak se otočil a zamířil za zbylými dvěma společníky.

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.