Pondělí, 25. září , svátek má ticháčková

Bubák TV - vaše regionální televize pokračuje

buxus 13.3.2013

Myrda Buřič dojel ve svém otřískaném automobilu až k bráně zámečku na návrší. Ten se podobal - tvarem, barvou i hojným zdobením – značně přerostlému a přeplácanému svatebnímu dortu. U brány ve tvaru arašídového věnečku Myrda chvíli hledal ten správný burák, ale poté, co jej stiskl, ozval se z marcipánového reproduktoru počítačem syntetizovaný nasládlý hlas: „Pan Bubák vás již očekává. Pokračujte pomalu dovnitř a zaparkujte své vozidlo na polomáčené sušence č.5“. Po chrastící cukrkandlové cestě dojel Myrda až na určené parkoviště, pak vypnul motor, vystoupil, zamkl auto a klepadlem vyvedeném jako „Vajíčko s překvapenímzaklepal na masivní dveře. Vajíčko se otevřelo,  vyjel z něj bakelitový tančík s blikajícím majáčkem a poté, co sjel až na rohožku stylizovanou do podoby lomnického sucharu, se začaly rozevírat i dveře. Tančík pokračoval dovnitř na pravý perský koberec lemovaný bílými LED kokoskami a na jeho zadním panelu se rozsvítil nápis FOLLOW ME.

Myrda jej tedy následoval vstupní halou a poté, co minuli dveře s hnědým plastickým nápisem WC, který byl pravděpodobně vyveden v čokoládě, se ocitli v obrovské hodovní síni novodobého zámku. Síni dominoval krb, ve kterém přívětivě plápolaly hořické trubičky. Před krbem ležel hafan obrovitých rozměrů, který slintal na další orientální koberec a nezúčastněně si Myrdu prohlížel.  V křesle vedle krbu seděl rozložitý muž, s červeným nosem i tvářemi a výrazem neupřímné bodrosti, která  se mohla mžikem změnit v ničivou bouři.

Nyní však byl velký muž dobře naladěn a pravil: „Přisedni …  jo a psa si nevšímej, po lidech on nejde. Jen mý starý už zbaštil dva malý pejsky, tyhlety  … jak se jim to říká … jóó … ty čibaby. Obě měly rodokmen, každá za dvaatřicet tisíc. To si skorem nemohu dovolit ani já .. hehehe .. každej den svačinku za dvaatřicet pápů, viď ty kujóne….“ Při vyřknutí slova čivava se kujón smutně olízl s výrazem vyhladovělého hosta, kterému po drobném předkrmu nechtějí už nic dál poskytnout.  Velký muž ovšem mezitím změnil téma, ukázal rukou kolem dokola a s pýchou se optal: „To čumíš, co? Však mi to taky dalo práci, čtyři architekty jsem musel vyrazit, než to bylo podle mýho gusta. Že bys neřek, že tohle jsem skorem všechno vymyslel já, co?“

Myrdovi se zachtělo říct, že právě přesně tohle si myslel, ale namísto toho jen mlčky přikývl, jako že by to býval opravdu neřekl.

„Ale o mně je známý, že já jdu rovnou k věci“ pokračoval Bubák „Příští rok budu kandidovat do Senátu za Českopupíkovský okrsek a potřebuju k tomu všemožnou podporu. V Senátu bych nejraději dělal v branném výboru a výboru pro humanitární pomoc“.

Myrda si vzpomenul, že o Bubákovi slyšel jakési zvěsti, jak nechal suchary pro psy přebalit do khaki balení s nápisem Afganistan, prodal je armádě a po roce odkoupil zpět za zbytkovou cenu jako prošlé. Poté co je uvedl na trh opět jako psí suchary (vhodné hlavně pro afgánské chrty), ho zažaloval vzájemně-podpůrný spolek pejskařů „Nedejme se“ o poplatky za zubní protézy pro své mazlíčky. Bubák suchary z trhu stáhl a prodal je se slevou humanitární organizaci, která je nakonec vyvezla do Lidově-osvobozenecké Tramtárie, kde suchary došly značné obliby jako prostředek pro řezání skla.

To ovšem Bubák už hbitě pokračoval: „Už se mi doneslo, že na senátora chce taky kandidovat ten prasečkář Valoušek, co vyhrál zmanipulované volby na starostu v Českém Pupíkově. A protože chci vést pozitivní volební kampaň musíš mi na toho lumpa najít nějaké svinstvo. Velkej problém by to bejt neměl … ten toho musí mít triku víc než já.“

„On prý přidává do uzenin sojovou mouku, vodu a mleté pařáty z drůbeže“ snaživě  podotkl Myrda. „Také prodává zkažené maso …“

Bubák se zamyslel a pak pravil: „Na tuhle nebezpečnou půdu bych se nepouštěl. On by zas mohl vyšťárat, co my meleme do těch sucharů … to by nikomu neprospělo. Spíš mám na mysli nějaký ten daňový podvůdek, uplácení veřejného činitele .. a tak vůbec. V každém případě jsi teď mým pí ár poradcem pro volební kampaň – to je velká pocta. A uvidíš, že nejsem škrob, zítra se stav v mojí pekárně a tam ti dají sucharů kolik jen uneseš.“

Myrda musel vynaložit veškeré úsilí, aby neotočil oči v sloup. „A tak to je snad dobře, že mi ani neřekl, co do těch sucharů vlastně všechno melou“ pomyslel si Myrda pro sebe.

Pokračování příště

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.