Středa, 20. září , svátek má oslik, elinor

Bitva o přechodníky aneb "spatřiv chybu, vypěnil..."

xychteen12 11.8.2013

Už se mi to stalo mnohokrát a patrně se mi to ještě mnohokrát stane - v článku nebo příspěvku objevím chybně použitý přechodník a vrhnu se střemhlav na nebohého kolegu spoludiskutéra - pachatele (případně na nebohou kolegyni spoludiskutérku - pachatelku; těch je ale podstatně méně - a tak mi snad prominou, když se v dalším textu budu v případě potřeby obracet pouze k pánské části P.T. autorstva, čímž se mimo jiné i značně zmenší rozsah :-) ).

Činím tak, i když k tomu náletu nemám žádné oprávnění, nejsem příslušníkem žádné jazykové policie ani přednostou jazykovědného ústavu, v okřikování ostatních nemám žádné zvláštní zalíbení a během psaní kritické věty nebo vět mi obvykle na pozadí proběhne kaleidoskop varovných hlášek od legendární "to neděláš dobře s tou sirkou, Jaromíre" až po lapidární a sevřené "ser na to". Činím tak, i když mne jiné chyby nechávají zcela v klidu. A že těch chyb je...

...protože je prostě taková doba. Zveřejnit svůj text může dnes prakticky každý a není nutno nejprve zdolat a překonat nějakého toho redaktora, korektora, editora nebo vedoucího vydání, což sice byli často otravní a sebestřední prudiči, ale přes jejich cenzuru chyby prolézaly jen velmi obtížně. A všichni pořád někam spěcháme - i ti autoři, kteří, jsouce puzeni tvůrčím přetlakem, dokážou nasmažit tři povídky denně. A v takovém kalupu prostě nezbývá prostor na to, aby takový produktivní štvanec dumal nad napsaným textem a cizeloval jednotlivé věty... jistě, takovej Vančura na to čas měl, protože nepsal pro dvoje noviny a tři weby, to se mu to potom pilovala jedna novela půl roku, že...

...takže se píše hodně a rychle a jazyk dostává přes záda zleva i zprava. Někdy neúmyslně, protože autor prostě nemá čapkovské či haškovské geny a občas nezvládá ani y/i; někdy naopak s rozmyslem, protože pokřivit svou mateřštinu daleko za únosnou mez je přece tak frikulínské; a někdy je chyba daní z pokroku, protože e-editory umožňují třikrát překopat celý odstavec a zapomenout přitom na nějaký ocintek, který pak tropí škodu, nebo se autor až příliš spoléhá na automatický korektor...

...a proud textů a chyb nabírá na objemu i síle a nedá se s tím nic dělat, nanejvýš si je možno připomenout výrok pana Wericha, jednoho z těch cizelérů, o tom, že "dnes vychází mnohem více knih než před několika sty lety, protože před několika sty lety umělo mnohem méně lidí psát než teď - ovšem ti, co tehdy uměli psát, uměli psát, to se dá číst i teď" (copak by asi pan Werich řekl o textech ze současných webů?)

*

Ale zpět k přechodníkům a k tomu, proč nad špatným tvarem tak často startuji na první našlápnutí:

Protože chyba v přechodníku není obyčejná chyba z neznalosti či nepozornosti.

Málokdo dnes totiž používá přechodník k tomu účelu, pro který se pravděpodobně objevil - totiž jako svorník příliš rozsochatých souvětí (neboť "přišed" je mnohem hutnější varianta otevřeného "když jsem přišel"). Dnes se stal přechodník jakýmsi vlysem či štukovou ozdůbkou na strohé fasádě, kopečkem šlehačky, loknou na kadeři... Nebo - a obávám se, že tato druhá varianta platí mnohem častěji - poněkud snobskou prezentací vlastní vyšší kvality, prvkem na úrovni odtaženého malíčku při pití kávy.

No a když už někdo cítí potřebu zdobit či stoupat výše, měl by tak činit bez chyb, není-liž pravda? Než oplácat fasádu zpotvořeným vlysem či dort kyselou šlehačkou, je lepší nechat původní hladký povrch bez ozdob, řekl bych.

Takže mi někde vzadu v temném zákoutí cvakne malý spínač a píšu kritickou reakci. A asi i nadále psát budu - zvlášť, když mám v sobě po ránu "u lanovky teplou žemli"...

...protože mám, jak by se řeklo řízným vojáckým jazykem, "toho našeho češtince prostě takňák rád ve voblibě".

*

Pokud se někdy staneš, milý a ctěný kolego spoludiskutére, terčem mého přechodníkového ataku, neměj mi to za zlé; každý máme nějakou tu drobnou pižku na jinak dokonalém charakteru. A já se opravdu nechci vyvyšovat - "činím tak především pro tvé vlastní dobro", jak kdysi pravil ten udavač. A jestliže se nad svým přehmatem zamyslíš, případně si k tomu něco přečteš (odborných výkladů a praktických příkladů je v e-prostředí spousta), a příště bude tvůj přechodník bezchybný, budu zcela spokojen.

Pokud se nad chybkou nezamyslíš a mne si zaškatulkuješ jako šťouravého pitomce, který se přehnaně stará o nějaký dávno mrtvý patvar určený k likvidaci, nedá se nic dělat, máš na to právo; v takovém případě ovšem ten mrtvý patvar nemusíš vůbec používat, že.

No a na závěr delší vzkaz pro jednu specifickou kategorii "přechodníkových přestupníků item přestupců", se kterou se občas setkávám a která má své zastoupení i na tomto webu - totiž pro experty (domnělé či skutečné), kterým bohužel ani jejich vysoká odbornost (víceméně stejná závorka) nepomohla s vylepšením jejich citu pro jazyk, takže jsou schopni napsat taky pěkné zvěrstvo, jenže jsouce upozorněni na kiks tento nejenže neuznají, ale naopak vyrazí do protiútoku, zaštiťujíce se vysoce odbornou argumentací:

Ten chybějící cit není žádná tragédie, to se prostě stane. Měl jsem kdysi kolegu zarytého hifistu, který i v obtížných podmínkách hrůzovlády disponoval obdivuhodnou záznamovou i reprodukční technikou, neustále vyvíjel další a další technická zdokonalení - a přitom měl na svých "dokonalých" nahrávkách veškeré výšky zkreslené... prostě to neslyšel. Nebo mne kdysi perfektní řidič, který se dokázal pomocí ruční brzdy v šedesátce otočit do protisměru na běžné dvouproudé silnici, zuřivě přesvědčoval, že na značce "zákaz předjíždění" jede červené autíčko spořádaně za tím černým, a jiný výklad prostě nepřipouštěl. A já sám jsem se slzami v očích dlouho stál před Ajvazovského "Devátou vlnou" - a přitom nepoznám modrou od zelený...

...někomu prostě není dáno. A někdo tento stav neuzná a bude se hádat do krve, protože přece nemůže připustit něco tak potupného, jako je vlastní chyba... dobrá tedy, hádej se, experte. Půjdu ti z cesty a popřeju ti ten pocit vítězství...

...ale věz, že u cimrmanovských Hurónů bys patrně obdržel jméno "Neuměl přechodníky a ještě se vztekal"

:-)

Dočetl-li některý laskavý tvor až sem, děkuji mu. Udělal mi radost - i v případě, že se mnou nesouhlasí. A může se klidně vrátit k multikulti, cikánům a politice... přeju pěkný den.

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.