Pátek, 22. září , svátek má polar, biggles, Kozef Jajetán Ventyl

Barevné ledové květy

buxus 7.1.2013

Předem se omlouvám svým čtenářům, ale tahle historka je opět ze služební cesty. Není to ovšem tak (jak mne podezírá Silný kuřák), že bych jen cábroval po služebních cestách a kašlal na vytváření hodnot v pracovním procesu. Příčina je jiná: na služebních cestách, v cizokrajném prostředí, při styku s domorodci - a hlavně z dohledu šéfa a manželky - se odehrává daleko víc příhod hodných zaznamenání, než při každodenním rutiním docházení do práce.

Navíc - tahle služební cesta byla neobvyklá hned z několika důvodů. Protože jsme ke konci roku přečerpali rozpočet na cesty, museli jsme do bývalého SSSR cestovat vlakem. A abychom se u zkušebního chodu zařízení nenudili, přidělili naší stabilní trojici z neznámých důvodů i účetního Beránka. Všechno se však událo až na cestě zpět. Naši hostitelé již tradičně uspořádali večírek na rozloučenou, ze kterého se šlo rovnou na nádraží. Znalí jejich široké pohostinnosti, připíjeli jsme si s nimi chvílemi minerálkou a já si vybral víno, u kterého, jak každý musí uznat, se na ex nepřipíjí. Ne tak Beránek - na své prvé zahraniční cestě chtěl dobře reprezentovat a ochotně si připíjel s každým, nakonec i s umělou palmou, která stála v rohu sálu. V důsledku toho jsem nesl na nádraží vedle svého kufru i ten Beránkův, kolega Kulda nesl lyže jarvinenky, které Beránek výhodně koupil na trhu a Bejšovec kromě svého kufru poponášel i Beránka.

Na nádraží nás nemile překvapil úřední šiml. V poloprázdném vlaku nám přidělili každému sice celé lůžkové kupé, ovšem v různých vagonech. Tři saně v uválených uniformách průvodčích byly neoblomné a tak jsme se museli podřídit. Beránka jsme umístili do vagónu hned za lokomotivou, protože - jak tvrdil Bejšovec - to tam nejméně hází. Když jsme ho uložili na lůžko, odebrali jsme se do mého kupé na partičku mariáše. Cesta příjemně ubíhala a o tři hodiny později, když jsem právě hloubal jak se ctí vybruslit z neuváženě nahlášených sto-sedm v červených, mne zachránil Kulda. "Jéžišmarjá - podívejte se na to" řekl a ukázal na okno. Na okně se vytvořily nádherné ledové květy, což by u rychlíku pádícího promrzlou krajinou nebylo nic divného, ale pozor - ty ledové květy byly barevné..... Vyšli jsme z kupé a zjistili, že i na oknech u vedlejších kupé se tento zázrak přírody rovněž vyskytuje. Teprve když jsme došli až k vagónu za lokomotivou, rozluštili jsme záhadu tohoto neobvyklého přírodního jevu. Beránek byl vykloněný z otevřeného okna a blil. Otočil se na nás a pravil: "Není mi nějak dobře, asi jsem něco špatného snědl".

A skutečně, při bližším ohledání jsme zjistili, že barevné prvky ledových květů byly tvořeny papričkami, mrkvičkou, okurčičkou, kousky salámu a zelených oliv. Na některých místech se zachovaly zbytky zelí z boršče a pár celých hrášků. Těšili jsme se, jak po příjezdu do Prahy si to celé vyfotíme, ale po přejezdu hranic, jsme vyjeli ze studené fronty do deště s oblevou a v cíli cesty byly vagóny již čistě umyté.  Nebýt Beránkova namrzlého ucha, mysleli bychom, že se nám ta pohádková nádhera v noci jen zdála. Ale vše dopadlo dobře - lékaři Beránkovi to ucho zachránili, jen v podniku mu od té doby neřekl nikdo jinak než "sprejer".

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.