Pátek, 22. září , svátek má polar, biggles, Kozef Jajetán Ventyl

Aretta na cestách I. - Nejbližší východ bez auta

Aretta 5.4.2014

Věnováno zejména mým drahým in a(na)lfabetical order: Alfie, dva mraky, ježo, Popelka, žena zdena.

Tak jo. Bez auta. Nebudu se muset o nic starat. Budu se moct, pane doktore, kochat a auto zůstane před domem neporušeno. I když, synek říkal... a určitě se nevrátíš dřív než...? Je to jistý? Sakriš... No, jak by řekla Scarlett, budu na to myslet až zítra. Nebo až za týden.
Tak jo, pojedu vlakem. Žlutým. Z jiných mívám osypky. Tuhle jsem si totiž koupila místenku na samostatné sedadlo do otevřeného prostoru nejmenovaného jediného postsocialistického přepravce a seděla pak (můj vůz jaksi nepřipojili) v kupé se 7 bytostmi, z nichž bylo asi 8 řvoucích harantů a 8 důchodců s aluminiovými krabicemi s řízky. Ti s krabicemi totiž tušili, že nepřistaví ani jídelní vůz. Ale co, taky to mohlo dopadnout, jak pravil klasik, cesta na uhlí ubíhala dobře...
Tak jo, jsem na místě. Zlatej Jančura. Kafíčko. Dortíček. Sushi. Geniální lahvička 0,33l. Krásná hosteska, milá na všechny včetně žen. Vonící wc s orchidejí. Prostě žlutý ráj...

Zlom světů. Zapadlé nádražíčko v noci. Bez auta. Naštěstí mají domorodci mobily, a tak za 15 minut už obhlížím budoucí asyl. Apartmán jen pro sebe - kdo by sem taky v zimě jezdil, jen potrhlá Pražanda. Dva kafíčkové balkónky - jeden, když se natočím, s výhledem na božské štíty zasněženého pohoří, které, být to já, se urazím, že mi říkají "Nízké". Druhý, když se natočím, s výhledem na místní horstvo. Doprčic, co se mám furt natáčet, nemohli ten domeček otočit o 90°?

Pokračování po eventuálním vzpamatování. Bude to napínavé, přežiji, či nepřežiji autostop? Můžete uzavírat sázky.



 

 

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.