Středa, 20. září , svátek má oslik, elinor

Americký experiment - právo věřit ve svého Boha

Simon Achenbach 30.3.2014

Animated fireplace burning logs

To, že naše země leží v žaludku všelijakým lidem je natolik přirozené, jako to, že ráno vychází sluníčko. Není to nic divného, víc jak 300 milionů potomků těch, kteří sem v minulosti přišli najít domov – je opravdu pestrobarevnější než duha. Za tu krátkou dobu existence Unie se stalo hodně chyb a napáchalo hodně nespravedlností ..... ale také na druhou stranu dokázalo mnoho zázračného. Někdy šlo i o podivné experimenty v pokusech o vytvoření bezkonflitní společnosti – něco, s čím zápasí snad každá země na světě. Přistěhovalci do Unie často přicházeli hledat náboženskou svobodu. Proto je země převážně protestantská – nebot’ kdysi všemocná katolická církev dělala co mohla, aby v Evropě tyto své odpadlíky zlikvidovala.

                                               foto of thomas jefferson  - thomas jefferson memorial in washington dc usa - JPG

Thomas Jefferson, prezident jenž neuprosně prosazoval náboženskou svobodu a odluku církve od státu.

I ve Spojených státech se zápasilo o odpoutání církve a státu, ale v Ústavě bylo zakladateli jasně řečeno: Kongres nesmí ustanovit zákon o oficiální víře, nebo zakazovat jakékoliv svobodné vyznání víry ...

Je přirozené, že do “Nového světa přicházeli i různé minoritní náboženské skupiny, které se velmi odlišovaly. A také v USA vznikaly nové jako např. Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů (Mormoni). Ovšem asi nejkuriozněji vyšel experiment s křest’anskou denominací Amišů[1], kteří se usadili především v Pensylvánii (méně již v Ohiu a Indianě). Díky svému pacifistickému náboženskému směru jsou nejen tolerováni ostatní společností, ale mají i ochranu úřadů. Dnes jich žije více než čtvrt milionu, což pro srovnání s rokem 1920 – kdy jich bylo pouhých 5000 je díky průměrné porodnosti (6,8 dětí na rodinu) opravdu obdivuhodné.

      1180.gif 1229.gif

[1] Žijí v okrscích, kde každá rodina vlastní hospodářství. Provozují a spravují vlastní osmileté základní školy; většina amišů má pouze základní vzdělání. Vynikají zejména v zemědělství, svá pole amišové obdělávají koňmo. Jelikož nepřipouští volný technický rozvoj,traktor používají jen omezeně. Některé okrsky dovolují stroje, pokud jsou poháněny místní energií (většinou dieselovým generátorem). Nemohou vlastnit telefon, ale v případě nouze mohou zavolat z telefonní budky. Místo aut používají vůz tažený koňmi, v zadní části vozu však musí mít umístěný výstražný trojúhelník, aby směli jezdit po silnicích. Ženy nosí jednoduché dlouhé šaty, kterých mohou vlastnit pouze čtyři kusy (na praní, běžné nošení, bohoslužby a jedny jsou rezervní). Součástí oděvu ženy je vždy pokrývka hlavy ve formě čepce nebo šátku. Muži nosí černé kalhoty, jednobarevnou košili, vestu a na hlavě klobouk. Oděv je bez límečků a knoflíků. Svobodní muži si holí tvář do hladka, ženatí muži nosí plnovous. V domě žijí děti s rodiči a prarodiči. Rodina mívá obvykle 5–8 dětí a o jejich výchovu se starají oba rodiče. Mužskou práci představuje péče o rodinné hospodářství či obchod, žena se pak stará o chod domácnosti, velkou zahradu a malá zvířata. Děti pomáhají s prací od útlého věku. Amišové striktně odmítají nábožensky smíšená manželství a za jejich uzavření své stoupence exkomunikují. (Wikipedie)

                                    690.gif

Amišové mají rovněž zajímavou tradici, které se říká – rumspringa. Mladí lidé (od šestnáctých narozenin) „ochutnat svět“, tedy život v okolní společnosti. Slovo rumspringa patrně pochází z německého herumspringen, do češtiny přeložitelné jako „toulání.“ Během rumspringy může mládež nosit oblečení, jaké nosí majoritní společnost, chodit do školy, mít i auto (diskrétně), držet se s přáteli mimo komunitu atp. Rodiče doufají, že jejich děti si nakonec „vyberou správně“, a že okolní svět je přestane lákat a děti se navrátí k životu ve společenství amišů. Tento zvyk umožňuje relativně svobodné rozhodnutí nechat se pokřtít a věnovat se komunitě. Velká většina mladých lidí se nakonec rozhodne zůstat. Avšak pokud člověk jednou projde křtem, musí se podrobit Řádu a pokud se nepodrobí, riskuje  (stranění).

                                        771.gif

Náboženská svoboda – tak jak ji v konkrétním případě představují Amišové – je velmi důležitým prvkem, který dokáže udržet společnost v rovnováze. I když žijeme ve 21. století – době chlubící se tím – čemu říkáme moderní myšlení a jenž zavrhuje Boha jako přežitek ..... ve světě kolem nás se lidé stále navzájem zabíjejí pro víru. Nalézt způsob jak uplatnit toleranci k tomu – kdo je od nás odlišný a přesvědčit ho o něčem stejném – to je možná ono tajemství, které ještě musíme odhalit.

 

 

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.