Úterý, 19. září , svátek má Fidoušek

Abarth tedy Carlo Abarth.

slava kunst 22.5.2014

Carlo Abarth měl rád rychlé automobily a dobrou italskou kuchyni. Traduje se, že sám nevelkého vzrůstu, stavěl vozy pro piloty menších postav. "Menší jezdec odvede stejnou práci jako velký, jen zabere méně místa a je lehčí." "Nemohu plýtvat úsilím při snižování váhy vozu, tím že nechám řídit těžkého jezdce." To jsou výroky, které jsou Carlovi připisovány. Zda je skutečně řekl, dneska nikdo nepotvrdí, ale, že byl Carlo geniální konstruktér a perfekcionista o tom nepochybuje nikdo.

Dívat se na práci konstruktéra závodních vozů pohledem počátku 21. století, znamená dívat se pohledem počítačů a CAD programů, simulací a možnosti sebrat a zpracovat obrovské množství dat během krátkého času.  Doba Carlo Abartha byla jiná. Konstruktér tehdy potřeboval obrovskou představivost, vyjímečný technický talent a cit pro konstrukci. Když v dnešní době konstruktér zadá počítači vstupní parametry např. výfukového potrubí, získá nekonečně mnoho řešení, podle použití motoru /převládajícího režimu/ vybere řešení správné a je více méně hotovo. Carlo Abarth musel všechno spočítat ručně, vyzkoušet v praxi a vložit do řešení svého genia, jen tak se mohly stát jeho vozy úspěšné a jeho výfuky a jiné díly tak oblíbené. Jméno Abarth se stalo synonymem velmi rychlého, velmi lehkého a velmi precizně postaveného závodního nebo sportovního vozu.

Carlo se narodil v roce 1908 ve Vídni ještě jako Karl. Doba, kdy jako kluk bral rozum, byla pro automobily dobou rozkvětu a hledání. Vozy začínaly jezdit zajímavými rychlostmi, silniční síť se rozrůstala, všude se jezdila spousta závodů a stále vznikaly konstrukce posouvající automobilismus rychle vpřed. To byl možná důvod proč Abarth po skončení školní docházky šel rovnou do praxe. Vývoj byl tehdy překotný a Abarth chtěl být v centru dění a nemohl ztrácet čas učením. Začínal jako mechanik a motocyklový závodník. Největších úspěchů dosáhl /2x mistr Rakouska/ na vlastních konstrukcích. Po těžké nehodě se závody skončil a věnoval více a více konstrukcím a úpravám motorů.  V roce 1938 přesidlil z Rakouska do Itálie, kde přežil II. světovou válku.

V roce 1945 to všechno začalo naplno. Ferry Porsche, Rudolf /Rodolfo/ Hruska, Pietro Dusio a Carlo Abarth stojí u vzniku společnosti Cisitalia. Její auta už v sobě měla ducha pozdější značky Abarth. Jejich znakem byla nízká hmotnost, ale robustní stavba, vysoký výkon z malého objemu a schopnost porážet daleko silnější konkurenty. Znaky vozů Abarth. Jezdcem Cisitalie byl Abarthův velký přítel, legendární Tazio Nuvolari.
V roce 1947, v obnoveném závodě Mille Miglia, dojel Nuvolari na druhém místě v absolutním pořadí, za Alfou Romeo 8C 2900. Nuvolariho Cisitalia 202 SMM Spyder měla upravený motor Fiat o objemu téměř o dvě třetiny nižším než vítězná Alfa. 1100 ccm. Na třetím místě byla další Cisitalia 202 SM Coupe. Trať dlouhou 1826 km projel Nuvolari za 16h32'35" - 110,439 km/h a na vítěze Clemente Biondettiho ztrácel necelých 16 minut. Biondetti byl těžký soupeř Mille Miglia vyhrál celkem čtyřikrát.

Přes četné závodní úspěchy a krásné konstrukce, některé s karoseriemi Pinin Farina a jiných věhlasných tvůrců designu, Cisitalia v roce 1949 zkrachovala. Carlo Abarth založil vlastní firmu Abarth & C. a zahájil nejslavnější éru svého jména. 

Už od počátku bylo jméno Abarth spojeno se jménem Fiat. Abarth sice spolupracoval i s jinými automobilkami jako jsou nebo byly Simca, Porsche, Alfa Romeo, ale společně s Fiatem dosáhl největších úspěchů. Jak sportovních tak i komerčních. Do roku 1956 šel Abarth ještě cestou připravenou firmou Cisitalia, kusové série sportovních vozů, tuningové díly, hlavně výfuky a účast v závodech, tehdy byl ještě jedním z mnoha. Jenže pak spojil své jméno s Fiatem 600 a stal se módou, kultem a legendou. Nejrozšířenější italský vůz postavil na závodní dráhu a výsledkem bylo šílenství.  Každý italský mladík musel mít u své šestistovky zvednutou kapotu motoru a brumlající výfuk, nejlépe originál Abarth. Jezdit bez těchto atributů znamenalo naprosté společenské znemožnění. Navíc šestistovka ovládla v Itálii vrchy i okruhy a vyrazila do Evropy, společně se sportovními úspěchy se šířily i úspěchy prodejní. Své Abarthy mělo Španělsko v podání značky Seat, Rakousko jako Steyr a Jugoslávie jako Zastava, zde se označení Abarth nepoužívalo, ale italské díly ano. Carlo dokázal svoji příležitost dokonale využít, sportovní úspěchy zajistily popularitu a široký sortiment, pro téměř každého zákazníka, přinesl významný profit.  Nabídka začínala u vzhledových doplňků a přes laděné výfuky, vačky a hlavy šla až k celým vozům. Vydělané peníze šly zpátky do sportu a přinášely další úspěchy.

Vývoj šestistovky začal v roce 1956 objemem 750ccm a výkonem  42k, přes objem 850ccm se dostal na špičkovou úroveň 1000ccm a výkon 110 koni v roce 1970. Chladič vody i oleje by umístěn v aerodynamicky tvarované přídi čímž se vylepšilo rozdělení hmotnosti, převodovka byla pětistupňová, samosvorný diferenciál. Karoserie byla vždy odlehčena na limit třídy podle nasazení vozu. Šestistovky v různých úpravách ovládaly ME cestovních vozů na okruzich v litrové divizi a podobná situace byla v závodech do vrchu.
V roce 1961 podepsal Abarth smlouvu s Fiatem na základě, které dodával do obchodní sítě Fiatu upravené sériové Fiaty s tuningovými díly Abarth. Takže už při premieře nového typu Fiatu měla premiéru i ostrá verze vybavena většinou laděnými výfuky a sáním, většími karburátory, nižšími hlavami. Upraveny byly i podvozky a brzdy. Vzhledově se většinou vozy nelišily od série, jediné rozpoznávací znaky byly nižší výška upraveného vozu, někdy dvojitá koncovka výfuku a decentní znak Škorpiona. Úpravy se tehdy ještě nezdůrazňovaly vzhledem, ale výkony na silnicich. Upravené typy byly F 850 ve všech typech karoserií, F 500 s motorem 695ccm a výkonem 40k a F 124. V roce 1966 se šestisty zaměstnanci vyráběl 2600 automobilů a téměř 300 tisíc výfuků, většinou na export. V době Carlo Abartha totiž jakoby v každé pětistovce byla kapka Ferrari, Alfy Romeo nebo ostrého Abarthu a v každém italském klukovi kapka krve velkých italských závodníků.

Kromě závodů cestovních vozů Abarth zasáhl i do závodů spiderů, kde jeho vozy v šedesátých letech dosáhly významných úspěchů ve dvoulitrové divizi. Enzo Ferrari raději ve dvoulitrech vyklidil pole, aby se nemusel střetávat s Abarthem, kterého velmi uznával a přes svoji uzavřenost se s ním i přátelil. I díky tomuto přátelství Enzo věděl, že soupeření s Carlem bude velmi náročné po všech směrech a výsledek mírně řečeno nejistý. Enzo tedy šetřil zdroje na jiné soupeře.  
Do rallye vkročil Carlo krásným vozem Fiat 124 Abarth Spider, jeho vývoje se účastnil už jako konzultant protože v roce 1971 prodal svoji firmu Fiatu a odešel na odpočinek. Na tiskové konferenci tehdy řekl novinářům: "končím, proto jsem prodal Fiatu vše, včetně svého jména, budu se zabývat gastronomií, ale kdybych vynalezl hrnec na vaření špaget, nebude se jmenovat Abarth."
Carlo Abarth se rozloučil s automobily prací na velmi úspěšném voze Fiat 131 Abarth. Dožil se ještě úspěchů vozu ve velkých rallye jako třeba RAC, Monte Carlo a dalších. Vítězství Waltera Rohla v MS v roce 1980 se už nedočkal.  

Fiat 131 Abarth byl k vidění na českých rally a kdo má zájem najde detaily u pana Foltýna.
V roce 1979 odešel Carlo Abarth z tohoto světa, byl genius jakých je v historii automobilismu málo. Bez nich by dnešní automobil nebyl tím čím je. Jako technik a konstruktér byl precizní perfekcionista se smyslem pro detail, měl také nadání pro obchod a marketing a obrovskou dávku entuziasmu a vizionářství. V Carlově podání navíc vše působilo velmi uvolněně a elegantně. Carlovým odchodem ze scény se tyto vlastnosti ze jména Abarth vytratily a nakonec se ze světového autoprůmyslu vytratilo i jméno samo. Fiat jakoby v určitém období svého vývoje nevěděl jak dál s masovou značkou Fiat, natož pak s naprosto specifickým Abarthem. Značka Abarth jakoby spala a čekala až přijde člověk s vlastnostmi Carla a znovu ji postaví na nohy. Tím člověkem je manager s chlapeckým pohledem, Luca De Meo. Luca De Meo je elegantní chlapík s vizí, miluje auta, ví, že italské auto by mělo být hodně emotivní záležitostí. V době Carlo Abartha totiž jakoby v každé pětistovce byla kapka Ferrari, Alfy Romeo nebo ostrého Abarthu a v každém italském klukovi kapka krve velkých italských závodníků. A tak Luca realizoval rozhodnutí vrátit italskému autu jeho italskost. A to už je dnešek, kdo sáhne hlouběji na účet může mít opět Fiat Abarth. Každý nechť už posoudí sám kolik mají moderní vozy Carlových myšlenek.

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.