Neděle, 24. září , svátek má ovčí babička

A máme to za sebou.

silný kuřák 19.10.2012

   Konečně doma... Pohřbili jsme našeho krále, byla to událost evropského významu. I televize tam byla, zřejmě si gadžové již začínají uvědomovat, jakým mimořádným přínosem jsme pro celou společnost...

   Cesta domů z pohřbu probíhala klidně, podle zažitých rituálů. Slepice, kachny a jiná drůbež, bezcílně se potloukající po příkopech, mizela v našich autech a zřejmě jen nedopatřením zmizel v kufru žigulíka i kůň, který se po přilehlé pastvině vysloveně toulal. Obdiv sklidil soused Laco, který chňapl poštovního holuba v letu a ani si přitom nepřestal balit cigaretu.

   Trochu jsme se zdrželi u spuštěných závor. Patrně to způsobil Pálinkáš, když v době čekání překopl zabezpečovací kabel. On už je takový... Pořád jenom práce a práce. Ovšem náš konvoj musel pokračovat a tak jsme pro děti vyhlásili soutěž "Termiti útočí". 47 dětí ze dvou rodin obsypalo závory a po pěti minutách by náhodný chodec ani netušil, že tu někdy byly závory. Dřevěné součásti se použijí na zátop, kovové půjdou do sběrny. Aby neztráceli čas, vyviklali bratři Feketiovci dvě kolejnice. Když je ovšem zasunuli do jejich dvanáctsettrojky, stálo jejich vozidlo na zadních kolech. Tento nedostatek byl ovšem vyřešen v nejbližší obci, kde ze skladu jakési stavební firmy použili bratři několik kovových svorníků a auto zase perfektně vyvážili. Za tichého mumlání o tom, jak je v Nízkých Tatrách dlouhá zima, odnosili manželé Červeňákovi asi 130 pražců do přívěsného vozíku a mohli jsme pokračovat v cestě.

   Na oběd jsme se zastavili v hotelu U černého vola. Po několika pivech ovšem bystřejší z nás usoudili, že název hotelu je rasistický a tak jsme se rozhodli pomstít. Ubrusy, příbory, slánky a vše ostatní zmizelo se stolů tak rychle, že to personál ani nezaregistroval. Silnější spoluobčané vynesli pod smutečními saky několik radiátorů. Husarský kousek se podařil Szabóovi, který velice umně vykroutil stropní traverzu ve skladu tak, že levé křídlo hotelu se zřítilo až několik hodin po našem odjezdu.

   Já jsem si z výletu přivezl několik mimořádně nedbale zabezpečených kanálových poklopů, starožitnou pumpu na vodu z jakési vesnice a ponaučení, že každý se musí starat v prvé řadě sám o sebe.

   Omlouvám se... Nechci zaplevelit náš web literárními poklesky, ale tohle prostě nešlo vydržet...

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.