Úterý, 19. září , svátek má Fidoušek

A co dál, televize?

Chanuka1 21.3.2013

Jsem člověk televizní. Bydlím sama a mojí společnicí je velmi často televize. Tím ale nechci říci, že jsem  divák vděčný  a spokojím se  úplně se vším. Proto  jsem tedy dost nespokojená, že se nemám na co dívat. Pořídila jsem si  před pár lety kabelovou TV a mám na výběr velkou spoustu programů se zaměřením na filmy a  dokumenty, jako bonus mám pak dětské kanály kvůli vnoučatům...Miluju filmy, hlavně ty starší české, ale i světovou klasiku a takové Manželství po italsku, Včera dnes a zítra, Bídníci a mnoho jiných jsou lahůdkou. Taky mám ráda detektivky, thrillery a různé jiné napínáky (vyjma slabomyslných horrorů, kde se řežou končetiny a tečou mozky) a těch amerických detektivek, kde krátké střihy způsobují rychlé střídání záběrů tak, že většinou  ani nepochopím o co tam jde. Dále  pak v dnešních detektivkách místo pátrání stále někomu strkají vatičku mezi zuby a test DNA mají hotový za hodinu. To na mě působí nevěrohodně i když  je to v Americe, protože jsem „od fochu“.

       Na pořady o vaření už se nedívám vůbec. Některé byly docela prima a shlédla jsem i nějaká pokračování  třeba Prostřeno. Pak mi ale připadalo, že se tam soutěžící vlastně v jednom kuse pomlouvají, shazují, lezou si do skříně a dávají si málo bodů, což nebylo vždy úplně fér. Zvláštní kapitolou je VIP prostřeno, kde se  u sporáku pinoží známé osobnosti, posléze však začali aktéři vařit tu v restauraci, tu za pomoci svého kámoše (profesionálního kuchaře) a dá se říci, že to pozbylo půvab – poprat se s tím připravit jídlo pro víc lidí, navíc v časovém limitu a taky se snažit, aby to nebylo fádní a ještě pozvat diváky k sobě domů. Taky mi pil krev komentář dua Vydra Boušková.  Babicovy dobroty zmíním jen krátce. Viděla jsem je asi 2x a  osobnost pana Babici je pro mě nezkousnutelná. Při jeho legendárních výrocích: když nemáte máslo, dejte tam sádlo, když nemáte kečup, dejte tam vorchestr apod. jsem usoudila, že to  fakt není to pravé. Pan Pohlreich sice moc nevařil ale „pozdvihoval“ úroveň české gastronomie“  hlavně svým zcela fekálním slovníkem A co zábava?  Alergii mám na 100x omletého Josefa Krampoula a jeho vyčpělý humor v pořadu Nikdo není dokonalý. Upřímně řečeno nechápu, jak může mít tento pořad ještě nějakou sledovanost. Nebaví mě ani Partička, TELE TELE, Helena, Ozzák a jiné tzv. sitcomy a  podobné taškařice, kde se najatá klaka směje a tleská tomu, že někdo řekl sprosté slovo. Co zbývá? Seriály: Když seriál, tak český. To jsem si myslela v době, kdy jsem byla asi jediná v Evropě, kdo nebyl dotčený Dallasem, jediná v ČR, která nepoznala Esmeraldu, Milágros  a Divokého anděla.  Neznám Dokonalé manželky ani Sex ve městě Beverly Hills ani Přátele. Trochu mě mrzí, že jsem neviděla ani jeden díl Dr. Hause.  Vždy jsem se raději dívala na naši tvorbu. Některé české seriály jsou nebo spíš byly moc dobré. Problém je v tom, že se u nás při větší oblibě z nich začíná vařit nastavovaná kaše a přitáčejí se další a další díly, kdy s časovým odstupem hlavní hrdinka rodí, ač je jí ve skutečném životě dost přes 50. (To se povedlo ve Sňatcích z rozumu Jiřině Jiráskové a asi je Evropskou raritou), hlavní hrdinové začínají být spíš směšní, ač před tím idolové (J. Abrhám v  dalších dílech nastavené Nemocnice) nebo se z toho všeho stane dokonalá slátanina tím, že je to seriál tzv. nekonečný a autor se vyčerpá zhruba v první třetině. Pak už následují jen nepřirozené situace a prapodivné vztahy všech se všemi, takže už nikdo pořádně neví, kdo s kým ještě nic neměl. Pokud to vezmete jako zábavný pořad, zjistíte že nejlepší chirurgové na světě operujou denně chlopně  a dělají bypassy kdesi v Hradišti či Kamenici  už hned po promoci a ostatní doktoři na celém širém světě  by se u nich mohli učit, jak se to dělá. Taky se v té Kamenici nebo Hradišti nachází  za den tolik pacientů,  že jich tolik nemá ani největší nemocnice v hlavním městě. Trochu problém mi  pak dělají přesuny herců. Už zde máme na komerčních TV profláknuté seriálové  tváře a aby ČT nebyla pozadu, nabízí jim taky role. Takže pojišťovák Etzler je zároveň taky policajtem případně lékařem, učitelem, horolezcem a mafiánem  a kdo se nedívá systematicky, tak se mu to plete. Naštěstí jsou v TV právě některé ty starší filmy, které lze shlédnout opakovaně, naštěstí je zde plno pořadů typu: Ještě jsem tady s T. Brdečkovou a jejími hosty, teď se mi líbí pátrání po předcích Tajemství rodu, miluju Plovárnu nebo Krásný ztráty,  Neobyčejné životy - pořady o osobnostech typu Eduard Cupák, Luděk Munzar, Boris Rösner.  Na mém kabelu je k vidění  i spousta nádherných přírodopisných snímků o zvířatech, moři a rostlinách. Abych nebyla nespravedlivá k těm cizím:  Líbí se mi Sběratelé kostí nebo Myšlenky zločince, Horatio Caine v Kriminálce Miami, Herkule Poirot se skvělým Davidem Suchetem, Tudorovci nebo Merlin – bylo by jich moc, které mám ráda.

     Snažím se ignorovat reklamy a vadí mi jejich řvaní. Ale Zadar nebo Zoran Tavič jsou nepřehlédnutelní  a i když používám jiného operátora, musím se u toho  často smát. Skoro vždy u TV ještě něco dělám a nebo ji mám puštěnou jako zvukovou kulisu a v kuchyni vařím. Některé lidi ale nemohu používat ani jako kulisu k mytí nádobí (Pomíkovo okénko, Geňu a Suchánka nebo Agátu Hanychovou). Jistě jsem zdaleka nepostihla všechny nešvary  našich  TV programů, protože si na všechny nevzpomenu, ale budu moc ráda, když přidáte i svoje postřehy.

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.