Pátek, 22. září , svátek má polar, biggles, Kozef Jajetán Ventyl

7 Čechů a Slováků - 7 statečných

Simon Achenbach 18.6.2013

images?q=tbn:ANd9GcR6BSI0PddSeu1SZOo87vV

Sedm obyčejných českých a slovenských kluků. Dnes je tomu 71 let, co se tiché klenby kostela sv. Cyryla a Metoděje staly svědkem toho – jak umírají hrdinové. Myslím si, že je na místě používat vzletných slov, protože český národ si to zaslouží. Dnes už nežije mnoho svědků onoho letního rána roku 18. června 1942, ale já jednoho znám.

                             220px-Resslova-Pamatnik-parasutisti.jpg

Doktor Milan Kardyš byl kamarád mého tatínka a tenkrát mu bylo 17 let. Byl zapojen do odboje ve skupině skautů a pomáhal parašutistům aniž věděl o jejich úkrytě. Každý den kupoval čerstvé pečivo a mléko a dával ho neznámé dívce s kterou se setkával dole na Václavském náměstí. O tom, že Gestapo objevilo parašutisty se dozvěděl jako každý tehdá v Praze krátce na to, co je esesáci obklíčili. Ta novina se šířila jako bleskem od úst k ústům, šeptem a orosená strachem. Milan a jeho dva kamarádi, stejně jako pár dalších mladých kluků si vzali pistole a vydali se ke kostelu. Mysleli si, že možná nějak budou moc pomoc.

Atentát na Reinharda Heydricha 

Krátce na to, co parašutisté spáchali atentát na kata Heydricha

Kostel sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici 

Kostel kde se parašutisté ukrývali

images?q=tbn:ANd9GcRcTCVzK3bXX4v3YQ1NcT4

Když dnes na ten den vzpomíná, má slzy v očích. Střelba byla ohlušující, přihlížející lidé jako mlčící stádo ovcí obklíčené vlky. A znechuceně servilní hasiči ve svých uniformách, pumpující vodu do krypty a vytahující žebřík, něco co zpečetilo osud obránců.

images?q=tbn:ANd9GcSLdyBGAhCIzhgoObCDUeJ images?q=tbn:ANd9GcTWmz7oasfUfnY1XmlMOJd

Když odváželi těla prvních zabitých, Milan se svými kamarády odešel. Věděl, že je konec a oni nic nemůžou udělat. Odešel také z Prahy, protože se bál prozrazení a měl strach, že ohrozí všechny ty co ho znali. Podařilo se mu později přejít hranice a dostat se k československým jednotkám v zahraničí. Domů se již nikdy nevrátil. Oženil se po válce a nakonec přestěhoval sem do New Yorku. Tady se s ním můj otec zase setkal. Přivedl ho k nám další tátův kamarád, parašutista Bartoš. Dnes už doktor Kardyš, starý pán se vzpomínkami zjizvenými onou, pro nás těžko pochopitelnou dobou, nemá nikoho, komu by mohl vyprávět.

Já však nezapomínám, protože často přemýšlím – proč vlastně v té šílené a hrozné válce, kdy němečtí nacisté a fašisté vraždili Čechy a Slováky jako na běžícím pásu – proč vlastně někteří byli hrdinové? Měli snad představu, co bude v budoucnosti? Bojovali by, kdyby věděli, že 71 let po jejich oběti budou v jejich národě někteří obdivující nacismus, chvástající se tím jak byly esesácké uniformy krásné? Šířící myšlenku vyhubení židů a jejich vinny za všechno špatné? Zbláznil se se snad ten jejich národ?

Jmenovali se – Adolf Opálka, Josef Bublík, Jaroslav Švarc, Jan Hrubý, Josef Valčík, Jan Kubiš a Josef Gabčík.  Sedm statečných. Ani jeden se nevzdal, ani jeden nezradil. Padli do posledního, protože věděli – že je lepší zemřít, než žít s černým svědomím.

Važme si jejich památky !

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.