Středa, 20. září , svátek má oslik, elinor

5 odpovědí toho “šmejda” Achenbacha ...

Simon Achenbach 7.9.2013

Animated fireplace burning logs

Pět odpovědí toho Achenbacha, šmejda, židáka, zednáře, agenta Stb, BIS, CIA a Mossadu, Havlofila, Novotnýho, komunisty, fašisty, udavače, zmrda, sluníčkáře, hnusáka, emigranta, blba, grafomana a nositele desítek dalších nadávak. Otázky poslala  “legenda”  tohoto diskutérského webu, pan “Pan Pravda”. Svolení k uveřejnění mi dal.


                          images?q=tbn:ANd9GcR9ipHCcqNrNtklPuT_2_a

1. Proc vase rodina emigrovala, misto aby bojovala proti rezimu?

Naše celá rodina odešla do exilu rok po únoru 1948 a skládala se pouze z mého tatínka a maminky. V tehdejším Československu neměli už žádné příbuzné a jedný, tatínkův bratr zůstal v Anglii i po válce. Moji rodiče prožili většinu války na venkově u jistých manželů Vodičkových, kteří měli veliký statek. Za odplatu pro ně pracovali. Otec byl před válkou zaměstnanec v bance a v roce 1941 musil odejít. Bylo to k vůli jménu, které se zdálo Němcům židovské. I když se prokázalo, že rodina je od nepaměti katolická a dokonce vyšetřování dokázalo, že původ jména je německý – moji rodiče žili ve strachu, že Gestapo zjistí strýcův pobyt v Anglii. Přestože jako mnoho jiných vystupoval pod přijatým jiným jménem. Pobyt mimo Prahu poskytoval určitou anonymitu. Po skončení války se můj tatínek začal trošku míchat do politiky, koketoval se sociálními demokraty a s přátelil se s tehdejším ministrem Majerem. Když Stb začala likvidovat své oponenty, vyšetřovala i otce a podezírala ho ze špionáže – protože měl bratra v Londýně. Rozhodnutí odejít do exilu učinili rodiče tehdy, kdy maminka přišla do jiného stavu.

Můj otec a matka nezůstali v komunistickém Československu a  “nebojovali” proti režimu proto, nebot’ to neuměli a nevěděli jak. Odešli jen pár dní před otcovým zatčením a je těžko si představit mojí těhotnou maminku jako nějakou odbojářku. Jediné – co jim zbývalo a čím mohli vyjádřit svůj odpor – bylo odejít do zahraničí. Pochopí to ten – kdo v té době žil, protože tehdá nikdo nepředspokládal dlouholetost komunistických režimů. Drtivá většina českých a slovenských exulantů věřila v konfrontaci Západu se sovětským blokem a návrat domů.

  1. Byly v Iraku chemicke zbrane?

Nejsem v žádném výsosním postavení, abych měl stoprocentně pravdivou odpověd’. Než se k tomu vrátím podrobněji – musím za sebe říci, že jsem s Druhou válkou v Zálivu  nikdy nesouhlasil a nikdy nenapsal něco jiného. Důvod je jednoduchý: jsem konzervatívní tradicionalista, tedy dávám přednost určité formě izocionalismu na mezinárodním jevišti. Druhá válka proti Iráku nese veškeré znaky tragičnosti republikánské administratívy prezidenta George Bushe. Je prokázaným faktem, že irácký diktátor použil chemické zbraně proti Kurdům 16. března 1988 v Halabja při kterém bylo zavražděno 3,200 lidí a více než 10,000 zraněno. To, kdo pomáhal tyto chemické zbraně Saddámovi vyrábět je bezpečně prokázáno: největší dodavatelé byli – Singapore (4,515 tun), Holandsko (4,261 tun), Egypt (2,400 tun), Indie (2,343 tun) a Německo (1,027 tun). [1] Rovněž vyšetřování zde v USA  prokázalo, že americké firmy – Alcolac a Phillips – prodali Iráku  thiodiglycol – který je používán k výrobě hořčicového plynu. Firmy jsou jako obžalovaní v probíhajícím soudním procesu (No. 1:09-cv-00869-MJG) zde ve Spojených státech. Výsledkem již bylo, že obě firmy byly nuceny projít reorganizací, vedoucí pracovníci je opustit a akcionáři je odprodat jiným nezávadným společnostem.[2]

I když vezmeme v úvahu – že vše toto probíhalo v době, kdy větším nepřítelem USA byl Irán a spojencem proti němu Irák – jakákoliv podpora ve vyzbrojení chemickými zbraněmi je nepřípustná. Nic to však nemění na faktu, že Saddám vlastnil chemické zbraně a nerozpakoval se je použít jako – zbran hromadného ničení. Podle mého názoru tedy v době obvinění je velká pravděpodobnost, že v Iráku chemické zbraně byly. Ale na druhé straně se domnívám, že kterak se na Bagdád stupnoval mezinárodní tlak (inspektoři OSN, harašení zbraněmi, dávání ultimáta), Irák svoje zásoby přemístil do bezpečí do sousední Sýrie. O tom svědčí očitá svědectví některých Saddámových důvěrníků a i fakt, že dnešní chemické zbraně jimiž disponuje Sýrie jsou totožné s těmi Saddámovými.

Problém je však v principu chybné americké zahraniční politiky. I když bylo  legitímní  zničit Saddámův režim  po přepadení Kuvajtu a jeho okupaci – Spojené státy tak neučinily. Jako jednou z příčin pozdější změny názoru se občas udává i pokus Saddáma o zorganizování atentátu na amerického prezidenta Bushe seniora v roce 1993. Úřady tehdy zatkli 17 osob, které připravily výbušninu v automobilu  Landcruiser a podle rozbušek a výpovědí došly k závěru, že jde o akci řízenou z Bagdádu.[3] V okamžiku, kdy osobní záležitosti převáží nad zájmy státu, nehovoříme již o zodpovědné politice. Podstatné je, že po obsazení Iráku spojenecká vojska žádné zbraně hromadného ničení nenašla a nikoho nezajímá – jestli je Saddám dobře ukryl, včas odvezl mimo zem, či je vůbec neměl. Spojené státy neměly v Iráku zasahovat. Tento region je natolik odlišný od naší euroatlantické civilizace a kultury – že v našem zájmu je ponechat volný průběh jejich problémům. S vojenským zásahem souhlasím pouze tehdy, když nepřítel ohrožuje bezpečnost mé země.

[1]  Gesellschaft fuer bedrohte Voelker - Society for Threatened Peoples.  "What Iraq Admitted About its Chemical Weapons Program"

[2] Jim Crogan (2003-03-20). "Made in the USA: A guide to Iraq’s weapons of mass destruction"

[3] Jim Crogan (2003-03-20). "Made in the USA: A guide to Iraq’s weapons of mass destruction"

  1. Jak se divate na vrazdu svedskeho civilisty agenty Mossadu behem operace Bozi hnev? Ma byt cela akce glorifikovana?

Na to bych Vám mohl odpovědět otázkou – jak se díváte na zavraždění izraelských atletů na Olympijských hrách v Mnichově? Měla by být celá akce glorifikována? Bavíme-li se o terorismu a boji proti terorismu – musíme si uvědomit, že  vstupujeme na tenký led emocí a nekontrolovatelných vášní. Když budete fanatický antisemita, který považuje židy za podlidi a vaším snem bude jejich vyhlazení ..... budete mít jasno. Jenom že jasno, i když na opačném polu má i izraelský občan. Kdo z vás má tu skutečnou pravdu?

Operace  “Boží hněv” byla definitívně chybou od samého počátku. Ne v principu odvety – zub za zub, oko za oko – ale v mechanice provedení. Hodně lidí si myslí, že izraelský Mossad je tak dokonalý, že se mu nevyrovná žádná tajná služba na světě. Toto dokazuje jaký je to omyl. Operace byla  osobním rozhodnutím  Goldy Meir a uvedená v chod s neuvěřitelným amaterstvím. Likvidace vycvičených zabijáků, mající na svědomí životy civilistů po celém světě – není procházka růžovým sadem. “Omyl” kterého se agenti dopustily je  neodpustitelný  a za vraždu nevinného Maročana žijícím ve Švédsku měli být pachatelé potrestáni přísněji. Bohužel v jejich případě zasáhla ona  glorifikace – sentimentalita a tak to dopadlo jinak. V každém případě po tomto incidentu  byla celá operace zastavena. Osobně se domnívám, že jakákoliv “glorifikace” vyřizování účtů násilím je chybná a nesprávná. Jenom to dokazuje, že mezinárodní právo je bezzubé nejen v případě terorismu, ale i jeho potrestání.

  1. Je cast teroristickych utoku islamistu reakci na agrese USA?

Samozřejmě, že část terorismu extrémního islámu je reakce na zahraniční politiku USA. Tak jako muslimský terorismus šedesátých a sedmdesátých let proti bývalým evropským koloniálním mocnostem. Pouze se mi vkrádá myšlenka – přestal by islámský terorismus v případě kdyby USA odešly ze všech částí muslimského světa? Nebo dnes již myšlenka “Velkého Kalifítu – nadvlády muslimů nad celým světem je silnější než cokoliv jiného?  Co si o tom myslíte Vy?

  1. Jste nebo nejste agent Stb/BIS?

Pominu-li samotnou otázku za pitomost, docela mě pobavila. Z jednoduchého důvodu absolutní nelogičnosti. Českou republiku jsem navštívil pouze jednou, tedy v době kdy už ani žádná Stb neexistovala. To co tam dnes máte – organizaci BIS – je standartní tajná služba, která má především zájmy vnitrostátní. Pokud se mé znalosti nemýlí – ČR jako člen NATO a součást demokratické Evropy v případě výzvědné služby se především zaměřuje na Východ. Pochybuji, že by měli ambice i prostředky získávat spolupracovníky ve Spojených státech. Achenbach by byl tak vzácnou vyjímkou – a to by v takovém případě potřeboval pan ředitel BIS psychiatrické vyšetření.

 

 

 

Používáním tohoto webu vyjadřujete souhlas s ukládáním cookies ve Vašem prohlížeči.